Krajina Měsíce


Tma. V uších mi zněl noční vítr, který jako by se ozýval z hlubokých lesů. Pomalu jsem otevřel oči. A skutečně. Ležel jsem na suché polní cestě, která byl obklopena hustými, převážně smrkovými lesy. Když jsem se postavil a podíval se před sebe, viděl jsem, že cesta se táhne do jakéhosi kopce, na kterém jsem rozeznal obrysy různých stavení.

Ani nevím kde jsem tu vzal, v tomto mrtvém údolí, kam dávno lidská noha nevkročila. I když jsem před sebou viděl pozůstatky jakýchsi stop, věděl jsem, že tu přede mnou možná byl někdo před dávnými časy. Teď jsem tu ale byl sám, nikde jsem neslyšel ani neviděl alespoň malý náznak života, pouze to zlověstné šumění lesů.

Vzhlédl jsem k temné obloze. Z oblohy mě němě pozorovalo oko měsíce. Na tom pohledu se mi něco nelíbilo a tak jsem odvrátil zrak a vydal jsem se směrem k oněm záhadným stavením. Celou cestu jsem měl nepříjemné tušení, že mě někdo pozoruje, ale když jsem se otočil, nikdo za mnou nestál.

Když jsem dorazil ke stavením, zjistil jsem že se jedná o jakousi vesnici. Prohledal jsem všechna stavení, ale nikdo v nich nebyl, ani žádný nábytek. Nic. Jen němé prázdné místnosti.

Pomalu jsem začal chápat kde jsem. Když jsem vyšel ven, mé tušení se stalo skutečností. Měsíc mě stále sledoval svým bledým pohledem a já pochopil. Zůstal jsem stát na místě a pomalu a jistě jsem se stával součástí této krajiny.

Zůstal jsem uvězněn mezi časy, stal jsem se otrokem a zároveň součástí krajiny měsíce.

Sdílejte článek

16 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Pavel 10 května 2009 v 09:32

    Strašák: V žádném případě se nesmíš nechat odradit, ty máš pochopitelně vždycky nejlepší názory a to myslím upřímně. Pokud někde narazím na tvůj koment,  rád si ho přečtu… líbí se mi, jak si pohráváš s naším krásným Českým jazykem, to jen tak nikdo nesvede… V tomhle jsi muž na svém místě.

  2. Profilový obrázek
    Pavel 10 května 2009 v 09:25

    Nevím, jestli tohle dílo má cenu nějak komentovat, jelikož vlastně není ani co komentovat?…Na druhou stranu pokud zahloubám v mysli, vybavím se jednou bývalou autorku,(možná že asi víte, koho myslím) jejíž díla nebyla o moc delší a pyšnila se názvem: hororová povídka. Pokud tedy nastavím mezi nimi laťku, pak tohle bezesporu vítězí a to bez ohledu na to, že nemá vlastně žádný děj a je to jen jakýsí úryvek ze snu, ale podlé mého je tam alespoň malý pokus o nastínění atmosféry, ikdyž né kdo ví jaký…Pokud ale budu hodnit toto dílo v měřítku celého serveru, pak musím konstatovat, že patří mezi ty méně zdařilé.

  3. Profilový obrázek
    Solo 5 května 2009 v 23:36

     Jako sen to beru, jako hororovou povídku vůbec. Hodně mi tvůj popis připomínal některé návraty z beček, které pořádáme s kámošema v kopcích za městem. Taky jsem se párkrát probral na nějaké louce a ani jsem nevěděl kde jsem. A to že svítí měsíc jsem moc neregistroval, protože na ty zas… kořeny stromů jsem prostě neviděl a skončil na zemi

  4. Profilový obrázek
    dejv 5 května 2009 v 12:32

     No, jako pouhý čtenář bych poznamenal tolik: není to povídka. Zajímavost toho by tvěla spíše v pokusu o freudovský výklad snu, ze kterého vychází (také podobné mívám:-). Nicméně pro to aby to byla povídka toho chybí tolik, že je opravdu těžké těch pár vět kritizovat. Rozhodně by ale nebylo špatné trochu se nad tím zamyslet, vzít první čtyři odstavce a vsadit na začátek skutečné a rozvinuté povídky, přeci jen, když nic jiného, představu toho místa ve mě ten popis vzbudil. Ale spolu s ní i zájem o něco, co se nedostavilo…

Nový komentář