Krajina Měsíce
05. 05. 2009 / autor: Herr Nazgul / kategorie: Hororové povídky
Tma. V uších mi zněl noční vítr, který jako by se ozýval z hlubokých lesů. Pomalu jsem otevřel oči. A skutečně. Ležel jsem na suché polní cestě, která byl obklopena hustými, převážně smrkovými lesy. Když jsem se postavil a podíval se před sebe, viděl jsem, že cesta se táhne do jakéhosi kopce, na kterém jsem rozeznal obrysy různých stavení.
Ani nevím kde jsem tu vzal, v tomto mrtvém údolí, kam dávno lidská noha nevkročila. I když jsem před sebou viděl pozůstatky jakýchsi stop, věděl jsem, že tu přede mnou možná byl někdo před dávnými časy. Teď jsem tu ale byl sám, nikde jsem neslyšel ani neviděl alespoň malý náznak života, pouze to zlověstné šumění lesů.
Vzhlédl jsem k temné obloze. Z oblohy mě němě pozorovalo oko měsíce. Na tom pohledu se mi něco nelíbilo a tak jsem odvrátil zrak a vydal jsem se směrem k oněm záhadným stavením. Celou cestu jsem měl nepříjemné tušení, že mě někdo pozoruje, ale když jsem se otočil, nikdo za mnou nestál.
Když jsem dorazil ke stavením, zjistil jsem že se jedná o jakousi vesnici. Prohledal jsem všechna stavení, ale nikdo v nich nebyl, ani žádný nábytek. Nic. Jen němé prázdné místnosti.
Pomalu jsem začal chápat kde jsem. Když jsem vyšel ven, mé tušení se stalo skutečností. Měsíc mě stále sledoval svým bledým pohledem a já pochopil. Zůstal jsem stát na místě a pomalu a jistě jsem se stával součástí této krajiny.
Zůstal jsem uvězněn mezi časy, stal jsem se otrokem a zároveň součástí krajiny měsíce.

Tak to jsem rád, že jsi si vědom svých kvalit, většina lidí třeba ani neví, že vůbec nějaké má a svět tím přichází o osobnosti jako jsi ty...

