Kino smrti


Dva kamarádi, Petr a Pavel se domluvili, že půjdou do kina, ale protože už viděli všechny filmy, který dávali v kinech Palace Cinemas, rozhodli se zajít kina, které vysílalo horory. Jenže do tohohle kina nikdo nechodil, protože se po každém promítání filmu nenašel jeden divák. Šetřilo se to, ale nikdy nikdo nenašel viníka. A právě do tohoto kina se Petr a Pavel rozhodli zajít, rezervovali si místa přesně uprostřed, jelikož na film nikdo jiný nešel. Zrovna se promítal film Noc oživlých mrtvol je to ještě černobílý horor a Petr s Pavlem horory milují. Navíc tohle kino bylo zařízeno tak jak ta klasická stará kina, promítačka byla za zdí a oknem se promítalo, plátno bylo podstatně menší a nebylo tak bílé a židle taky nebyli zrovna nejpohodlnější, ale to jim nevadilo. Do kina přišli v půl osmé a kino začínalo ve tři čtvrtě na osm. Ospalý vrátný jim prodal dva lístky a oni si šli sednout.

Kino začalo, sledovali jako u vytržení, protože nikdy neviděli takový starý film a ty scény, hrozivé výkřiky a nečekaná leknutí, to je dostávalo do varu a řekli si, že sem příště vezmou nějaké holky, že to bude ještě vetší zábava. Jeden si druhého nevšímal takže si Petr nevšiml, že Pavel usnul a bavil se vesele dál. Pavlovi se zdál hrozný sen. Viděl ty zombie jak se blíží k němu blíž a blíž. Chtěl utíkat a zakopl o křeslo.

Ležel na zemi, kolem bylo prázdno, žádné zombie už neviděl a tak dospěl k názoru, že se mu to jen zdálo a ohlédl se po Petrovi. Jenže on tam nebyl, v celém sále nikdo nebyl a promítačka už dohrála a jenom poblikávala, takže celý sál zaplnilo bílé světlo. Myslel si že si z něho Petr vystřelil a že čeká před kinem, aby ho vyděsil. Vydal se tedy cestou ke dveřím. Jenže sotva udělal krok, uslyšel bouchnutí a poté cvaknutí zámku, rozběhl se ke dveřím a začal s nimi lomcovat, marně, byli zamčené. Vrátil se zpátky do sálu, ten byl stejný jako předtím. Napadlo ho, že zkusí vyrazit sklo u promítačky a tak že by se mohl dostat ven. Vyšel teda na vrchol sálu a snažil se okno vylomit, ale nešlo to, bylo umělohmotné. Najednou promítačka začala sama přehrávat. Pavel se tak lekl že pozadu spadl přes křeslo. Když se vyškrábal na nohy a podíval se na plátno, pohled který se mu naskytl nikdy nezapomene. Viděl ty zombie jak se blížili k plátnu, přál si aby se to už neopakovalo, aby zůstali tam, kde jsou, jenže oni najednou udělali krok a byli v sále. Čím dál víc se jich hrnulo do sálu a šly přímo na Pavla. Ten zpanikařil a začal utíkat ke dveřím, ale byli zamčené, otočil se a viděl do tváří těm nestvůrám, byli mrtvolně bledé a některým už chyběli jisté části obličeje. Chytili ho za ruce a nohy a nesli ho zpátky k plátnu, snažil se je od sebe odtrhnout, ale nešlo to. Plátno se blížilo, mrtvolné hnijící ruky ho drželi čím dál pevněji. A pak překročili plátno, Pavel se ocitl na hřbitově, kde ho zombie hodili do předem připraveného hrobu a začali na něho házet hlínu, zjistil, že se nemůže hýbat a skoro už ani mluvit. Snažil se, ale nešlo mu to a nakonec přestal dýchat, protože ho zemina pohltila. Ještě než zemřel viděl do tváří těch mrtvol a poznal, že to jsou pohřešovaní lidé z kina a došlo mu že se právě stal jedním z nich.

Kino skončilo, promítačka dojela a rozsvítilo se. Petr se otočil na Pavla aby mu sdělil zážitek z filmu, ale zůstal jen strnule sedět. Pavlovo místo bylo prázdné. Vyskočil na nohy a šel ven ze sálu, jestli náhodou není tam, zeptal se vrátného jestli ho neviděl, ale vrátný neviděl dnes večer nikoho kromě jich dvou. Petr zavolal na policii. Ti přijeli a začali pátrat po Pavlovi, ale po měsících pátrání ho prohlásili za nezvěstného a kino nadobro zavřeli. Petr se z toho nikdy nevzpamatoval a do kina už nikdy nešel.

Sdílejte článek

Nový komentář