Je to blázen

Díval jsem se z okna, jak Viktorku vyvádí z domu. Tři policisté měli co dělat, aby ji udrželi. Řvala na celou ulici.

K oknu přišla moje matka.

„Proč to udělala?“

„Muselo k tomu dojít“ odpověděl jsem jí klidným hlasem.

„Vždyť zabila svoje rodiče.“

Objal jsem svoji matku.

„Už na to nemysli a buď ráda, že máš takovýho hodnýho syna, jako jsem já.“

***

Do domu k rodičům se nastěhovala před třemi roky, předtím bydlela s přítelem, ale ten jí vyhodil. První rok od nastěhování byl klid. Nikdo v ulici ani nevěděl, že existuje. Vše se začalo měnit druhým rokem. Nejdříve to byl křik, ale to nebyl obyčejný ženský křik, bylo to tak mohutný a silný, že člověk opravdu pochyboval, zda je to hlas ženy. Od prvního “výkřiku“ dostala i svoji přezdívku – Viktorka. Postupem času začala vycházet z domu. Ou, ten čas kdy byla uzavřená na ní zapracoval. Tlusté tělo, vlasy dlouhé až po pás, šaty s hlubokým výstřihem a rozparkem a na hlavě slaměný klobouk. Téměř celé město se jí vysmívalo, ale jí to nevadilo, ba naopak. Přenesla ten “neženský křik“ z domu i ven. Lidé se jí báli podívat do očí, aby je náhodou neseřvala. Za nedlouho došlo i k tomu nejhoršímu, napadla fyzicky člověka, starší paní, která vynášela smetí. To co následovalo potom, už nešlo zastavit.

***

Zazvonil zvonek. Pustil jsem matku z objetí a znovu se podíval z okna, u branky stál policista. Oba jsme šli ke vchodovým dveřím, otevřel jsem je.

„Dobrý den, policie. “

„Co si přejete zeptal jsem se klidně.“

„Naproti u sousedů došlo ke dvěma vraždám.“

„Je to blázen, zabila svoje rodiče. Nic jiného nevíme, neměli jsme s nimi zrovna přátelské vztahy.“

„Ani vy paní nic nevíte? Slyšel jsem, že vás před měsícem fyzicky napadla.“

„Nic nevíme, už jsem vám jednou řekl, že je to blázen. Matka šla vynášet koš s odpadky do popelnice a ona ji napadla pěstí.“

„Dobře, tak se nezlobte. Nashledanou.“

„V pořádku, nashle.“

Zavřel jsem dveře.

Znovu jsem objal matku.

„Vidíš mami spravedlnost není slepá i na blázna došlo.“

Šli jsme v objetí do pokoje a já poznal, že to matka ví. Pomalu jsem vytahoval nůž z kapsy...