Je to blázen: 2. díl

| 27 srpna, 2008 v 11:59

2098

Lukáš byl nervózní a přebíhal od jednoho okna k druhému. Konečně auto odjelo. Rychle se obul, přehodil tašku přes záda a vyrazil. Ještě, ale zdaleka neměl vyhráno – musí projít ulicí smrti.

Na konci ulice se objevil nepřítel. Lukáš zpomalil. Druhý nepřítel vyvezl kočárek. Už to nešlo zastavit. Nepřátelé viděli Lukáše a ten viděl je. Střet byl nevyhnutelný.

„Tři, dva, jedna, dobrý den.“

Lukáš přešel, přešel ulici smrti.

***

„Co si ten magor myslí. Celou dobu nezdraví a teď začne.“

Žena se podívala na muže.

„Nevím, co si mám o něm myslet, podle mě není normální.“

„Blázen v ulici, to nám tu ještě chybělo.“

***

Podíval se na hodiny, „Sakra pět minut“. Dal se do běhu…

…autobus tam stál. Stihl to, ale dneska to měl taktak.

„Hradec.“

Řidič se na něho naštvaně podíval. „Jsi v Hradci.“

„Teda Pardubice.“

Podal mu lístek. Lukáš se šel postavit doprostřed autobusu.

***

„Proč si ten kluk nesedne? Vždyť tady je tolik místa, to se bojí zeptat?“

„To je jeho věc, ať si dělá co chce.“

***

Zachytil hlasy nepřátel. Cítil jejich ostré pohledy na svém těle. Co po něm chtějí? To vydrží, musí, jinak ho dostanou.

Autobus dojel do Pardubic. Lukáš rychle vyběhl. Pryč, co nejrychleji od těchto nepřátel.

Ještě mu zbývala nejtěžší zkouška, musí do nepřátelského tábora. Zvolnil krok. Čím méně v nepřátelském táboře stráví tím líp. Blížil se, před ním se objevila nepřátelská budova. Musí dovnitř, i když ví, že tam na něho číhá nejméně tisíc, tisíc nepřátel.

Vešel do budovy, podíval se na hodinky – osm. Čas byl akorát, v nepřátelské budově nestráví ani o minutu déle.

M8, musí do místnosti M8. Tam jsou ti největší protivníci. Povzdechl si. Otevřel dveře.

Všichni nepřátelé už seděli. Musí si sednout za ně, aby je měl všechny na očích.

***

„Co je to za kreténa? Skoro nemluví, s nikým se nebaví.“

„V pololetí ho stejně vyrazí.“

Do místnosti vstoupil profesor.

„Seďte studenti, seďte. Uděláme si docházku. Lukáš Albín?“

***

Lukášovi bušilo srdce, vůdce nepřátel ho vyzval na souboj. Co bude dělat, má výzvu přijmout?

***

„Je tady Lukáš Albín?“

***

Musí, musí to udělat. Vzal do pravé ruky propisku, vyrazil. Vůdce nepřátel na něho na něho udiveně hleděl, nejspíš čekal, že výzvu nepřijme. I ostatní nepřátelé v místnosti byli překvapeni z Lukášovi statečnosti.

V ruce tiskl propisku, musí jít po hlavě, tam je nepřítelova slabina…