Host


„Sedím a koukám jak zvrácenej podzim,

stromům svlíká jejeich šat,

poslouchám ptáky a jenom tak kouřim,

malinko chce se mi spát.

Padá mi hlava ,pak cejtim jak někdo

lehce mě za ruku vzal,

blázen či voják jak maškara divná tam stál,

já pozval ho dál.“

(Kabát, Ďábel a syn)

 

„Ježiši to jsem se lek….co tady chceš?“ , vyjel jsem na nově příchozího a vytrhl svoji ruku z jeho.

Odpovědí mi byl jen mírný úsměv koutky úst a zbraň namířená na jeho břicho neměla pražádný účinek. Pozvedl jsem zbraň výš a namířil mu na obličej. Jedínou odezvou bylo jen zvednutí koutků ještě o malý kousek. Necítil jsem se ohroženě, ale tady neměl co dělat.

„Hele, vrať se odkud si přišel, tahle oblast je pro civilisty uzavřená. Tady prostě nemáš co dělat!“.

Nehnul ani brvou. Chvíli na mě ještě hleděl. Ne na hlaveň jen pár centimetrů od jeho obličeje, jak by to bylo u vetšiny lidí, ale přímo na mě. Zamrazilo mě. Nevim proč, prostě už jsem si nebyl tak jistý svoji převahou. Potom se najednou jeho výraz změnil. Místo ledově klidného úsměvu se mu v obličeji objevil výraz zklamání a lítosti. Pomalu se otočil a vykročil tam odkud přišel. Hleděl jsem jak se pomalu vzdaluje a s každým jeho krokem mi ho bylo víc a víc líto. I jeho chůze jakoby ukazovala jeho zklamání.

„Hej, jestli chceš, můžeš na se tady na chvíli ohřát….slyšíš, pojď si trochu odpočinout.“, nevěděl jsem jestli to byl dobrý nápad, ale nemohl jsem si pomoct. Zase se otočil. Zase pomalu. Zamrazilo mě, tentokrát ne z nejistoty,ale ze strachu. I když už stal tak daleko, že v panujícím šeru byl vidět jen obrys jeho postavy, jasně jsem zahlédl úsměv, který se mu mihl na tváři. Úsměv plný vychytralosti, pohrdaní a zadostiučinění. Jak se objevil,tak i zmizel a s ním i  strach. Muž došel ke mně, ve tváři absolutně neutrální výraz. Jako by všechny jeho pocity a emoce zmizely. Nechal jsme ho vejít , vzal jsem si deku z křesla ve kterém jsem seděl když mě vzbudil a ještě se rozhlédl po okolí. Obrysy stromů se nakláněly v mírném větru a pomalu se objevující měsíc začal ozařovat planinu před strážnicí. Žádný podezřelý pohyb jsem nezahlédl, tak jsem opustil verandu a vešel za svým hostem dovnitř.

„Vítej v mým paláci.“, řekl jsem a rukama ukázal po mistnosti ,abych tím podpořil svoje slova.

Můj „palác“ byla starší strážní budka na kraji zakázané zóny. Jedna mistnost s postelí, stolem, dvěma židlemi a litinovými kamny, které sloužily i jako vařič. Pušku jsem opřel do rohu, ale pistoli u pasu jsem si nechal.

„Ty toho asi moc nenamluvíš co?“ , zase žádná odezva. Nalil jsem teplý čaj z konvice do dvou hrnků a jeden mu podal. Chvíli na mě jen hleděl, potom si hrnek vzal a trošku se napil. Lehce se usmál. Byl to hřejivý úsměv. Vtom jako bych ho znal, jako by byl můj nejlepší přítel. A v tu chvíli jím i byl. Ještě jednou se napil a potom hrnek mírně pozvedl ke mně, asi jako znamení že mu čaj chutná. Usmál jsem se taky.

„Mám ještě něco lepšího.“, z podpostel jsem vytáhl bednu a z ní jednu lahev „ Tohohle jedinyho tady dostáváme dost. Je to slivka, prej domácí.“

Podal jsem mu lahev a schoval bednu pod postel. Hned položil slivovici na stul a složil ruce do klína.

„Uvolni se kámo, umíš vůbec mluvit? A odkud ses tady vlastně vzal?“. Stále stejný hřejivý úsměv.

To mi stačilo. Nepotřeboval jsem žádnou jinou odpověď. Z police jsem vzal další dva hrnky a položil je na stůl. Odšpuntoval jsem slivovici ,abych nám mohl nalít ,ale on pokýval nesouhlasně hlavou. ,Mně valstně slivovice moc nechutná.'uvědomil jsem si. Zase jsem lahev zašpuntoval. On s úsměvem usrkl čaje. Už to nebyl jen můj nejlepší přítel, byl to i můj bratr.

„Nemusíš mluvit brácho, to žes za nou přišel je víc než dost.“, ujistil jsem ho a poplácal po remni.

Když jsem se ho dotkl, projela mnou vlna tepla a já doufal že tam se mnou zůstane napořád. Sedl jsem si naproti a hleděl na něj. Byl to ten nejkrásnější člověk,jakého jsem kdy viděl.

Pořád jsem na něj civěl, když dopil čaj a postavil se.

„Děkuji.“ Jak to vyslovil, všechny moje smysly se zbláznily. Jako bych jedl nejlepší jídlo světa, slyšel nejlíbeznější hudbu sevěta, cítil vůni tak sladkou a příjemnou že

se z toho točila hlava, jako bych měl rukavice z nejjemnějšího sametu. A při tom všem jsem se díval na nejnádhernější stvoření v celém vesmíru. Teď jsem věděl že ho miluji. Miluji tak, jak nemůže milovat žádný jiný člověk. Chtěl jsem ho jen zahrnovat svojí láskou a přátelstvím. Dát mu to málo co mám. Musel jsem mu to všechno říct. Jak ho mám rád , že chci aby tu se mnou zůstal , zůstal napořád. Sotva jsem však vyslovil hlásku, on udělal první krok a já se už na nic nezmohl. Udělal druhý krok. Začala mě ovládat panika. , Jeho kroky míří ke dveřím. Přece mě teď neopustí, to přece nemůže!'. Toužil jsem vstát a zastavit ho,ale byl jsem jako přibitý.

Když sáhl na kliku, málem jsme dostal infarkt. Otevřel dveře, udělal krok na verandu a otočil se ke mně. „Počkej na mě,než se vrátím.“ Když to řekl,zase mě zaplavila vlna slasti daleko překonávající orgasmus. Ta byla ale rychle překonána neúnosným pocitem zoufalství a smutku že odchází. Že mě opouští. Ještě se na mě usmál a zavřel za sebou dveře. Jakoby ze mě spadlo závaží, vyskočil jsem na nohy a rozrazil dveře. Venku mě přivítalo jen šumění větru mezi nedalekými stromy. Vyběhl jsem ven doprostřed mýtiny a křičel jsem ze všech sil : „Počkám, počkám tady dokud se nevrátíš…!“

Seděl jsem ve své strážnici. Seděl jsme na podlaze zaplněné prázdnými lahvemi, protože všechen nábytek jsem spálil před strážnicí. Doufal jsem že díky kouři najde lépe cestu zpět. Zpět za mnou. Byl to už měsíc co odešel. Měsíc a pořád nic. Třesoucíma rukama jsem do sebe obrátil poslední zbytek slivovice. Když mi jí trocha ukápla na prsty, sykl jsem bolestí. Nehty i se špičkami prstů jsem měl do krve okousané. . Prázdnou lahev jsem hodil do zdi, kde se s třeskotem rozbila.

,Už se nevrátí, už je to moc dlouho. Proč mě tady nechal? Proč mě nemiloval tak jako já jeho? Proč?' , tyhle myšlenky se mi honily hlavou. Sáhl jsem po pistoli , která mi ležela v klíně. Nabyl jsem náboj do komory a strčil si hlaveň do úst. Natáhl jsem kohout, prst položil na spošť. „Proč?“ zamumlal jsem přes hlaveň a stiskl jsem spoušť. Než stačil projektyl opustit hlaveň, mihl se mi před očima úsměv. Zlý úsměv . Úsměv,který už jsem viděl. ,Jak jsem na něj mohl zapomenout?! '

Potom mi střela pronikla do mozku a roztrhala moje vědomí na miliony střípků. Kolem se rozhostila tma a já se propadl do prázdnoty.

Někdo mě chytil za ruku a já otevřel oči. Seděl jsem v křesle na verandě před svou strážnicí. Přede mnou stál chlápek a držel mě za ruku. Vytrhl jsem mu ji a namířil na něj puškou. „Ježiši to jsem se lek….co tady chceš?“…….

„Sedím a koukám jak zvrácenej podzim,

stromům svlíká jejich šat,

poslouchám ptáky a jenom tak kouřim,

malinko chce se mi spát.

Padá mi hlava, pak cejtím jak někdo

lehce mě za ruku vzal,

blázen či voják, jak maškara divná tam stál,

tak pozvem ho dál….“

(Kabát, Ďábel a syn)

Sdílejte článek

22 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    see-sawandrew 10 dubna 2009 v 10:50

     Když tak čtu komentáře, neubráním se a musím prohlásit, že tuhle povídku považuji za zdejšími uživateli dost podceňovanou. Sice obsahuje chybky, ale to je možn všechno, co ybch jí mohl vytknout. Rozhodně je nesmysl hledat v povídce smysl (heh, rým), natož rozuzlení. Já v tom například vidím to, co říkal Stan, smyčku, cyklickou dráhu, které se odehrává bůhvíkde a je dobře, že se autor nesnažil čtenářovi ukázat, kde. Co se týče homosexuálního podtextu, vidím ho tam a právě to je další obrovské plus. Trochu mi to připomíná erotické napětí v románu Interview s Upírem (vzpomínáte? mezi Lestatem a Louisem) … vidím v tom fascinaci, otupělost samotou (kdoví, jak dlouho hlavní hrdina seděl uprostřed sév strážnice), vidím v tom především emoce, protože tohle všechno tahle citlivá povídka nabízí a právě díky tomu ji považuji za jedinečnou. Není dokonalá, to enní žádná, ale rozhodně je dobrá. A když se na ni podíváte i z jiného úhlu a nezajímá vás jen to, co má pod sukní, je dokonce skvělá

  2. Profilový obrázek
    Skypper 28 prosince 2008 v 12:49

    Sice to na mně působilo spíš jako mysteriozní temné sci-fi (dost krkolomné spojení) než horor, ale líbilo se mi to. Hlavně ta atmosféra tajemnosti návštěvníka.
    Já si to vysvětlil tak, že ten návštěvník byl buď bůh, který ho zkouší, nebo nějaký démon, který si s ním hraje.
    Jenom by mě zajímalo, jestli máš ty sám jako autor domyšleno, kdo ten návštěvník vlastně byl?

  3. Profilový obrázek
    Kristin 27 prosince 2008 v 19:04

    Povídka má dost zajímavý nápad 😀 Možná, že jsem úplně nepobrala jak to mělo být mezi těmi chlapy, ale možností, které mě napadli, je hodně

    Každopádně jediné co mi vadí je špatné oddělení odstavců a je tam docela dost překlepů, neříkám, že úmyslně, ale určitě by to vypadalo lépe bez chyb =) Možná by ten ” prostředek ” šel ještě trochu rozvést, protože se mi to zdá strohé. Každopádně jinak se to četlo dobře 🙂

  4. Profilový obrázek
    Eraserhead 26 prosince 2008 v 14:07

     MrMatoskah: Proč by ses měl omlouvat za nějaký homosexuální podtext? Tak holt je možná hlavní hrdina homosexual, to je nějaká pohroma, nebo se to snad nesmí? Jsme snad homofobní?

    Stan: No na mě to tam vykouklo tím, jak se mu vlastně “možná” celej ten děj zdá a když se vzbudí, tak se začíná dít to, co se mu zdálo, stejně jako v tom filmu….

  5. Profilový obrázek
    mrMatoskah 26 prosince 2008 v 13:54

     No,nevim proč hledáte větší smysl, jde o to aby kazdej pouzil fantasii a sam si domyslel odpovedi na to “Proc?” nebo “Jak?” a “Kdo?” na konci povidky.

    Ja sam bych se asi nejvic priklanel k prvni ze Stanovych moznosti,ale muze to byt i sen a spoustu dalsich veci, to je na vas:)

    Za ten “homosexualni podtext” se teda omlouvam,zas az tak to vyznit nemelo, spis jako silenstvi ….

  6. Profilový obrázek
    Stan 26 prosince 2008 v 12:11

    Nikdy jsem ještě tak dlouho nepřemýšlel u povídky jako teď. Napadají mě 3 vysvětlení povídky: 1/ Hlavního hrdinu navštíví sám ďábel a ošálí ho, donutí jeho mysl aby udělala všechno co chce sám ďábel  2/ Hlavní hrdina je homosexuální blázen 3/ Vše je nějaká smyčka…

    Eraserhead: Já tam tedy žádný Velký útok Zombies nikde nevidim, tam je pouze zmíněno, že hlídá na kraji zony…

    MrMatoskah: Jaký je tedy smysl této povídky?

                             

                          

Nový komentář