Hlas temně zelené noci


Petra se vrátila z čajovny domů celkem pozdě. Matka ji už netrpělivě vyhlížela.

“Kde jsi byla? To nevíš, že píšeš pozítří ten opravný test z matematiky? A pokud vím, ještě pořád sis neuklidila svůj pokoj!” lamentovala žena.

“Já.. Já jsem byla s Míšou, učili jsme se spolu.”

“Lžeš. Míše jsem volala. Tak kdes byla?”

“V čajovně.” odpověděla dívka zklesle.

“Copak nevíš, jak je to tam drahé? To máš tolik peněz na vyhazování? My nemáme doma čaj? Já si nepřeji, abys tam chodila! A vůbec – máš domácí vězení. A jak si uklidíš pokoj, půjdeš si dopsat sešity.”

“Ale mami, já se musím učit. Ty sešity můžu dopsat potom.”

“Žádné ale. Tohle na mě nezkoušej! Už to odkládáš dva týdny…”

Petra za sebou naštvaně zabouchla dveře. Hodila aktovku pod stůl a praštila sebou do postele.

“Proč zrovna já? Za co? Proč? To se nestihnu doučit ani za týden!” načež vytáhla sešit a začala se učit.

“Co jsem ti říkala?! Nejdřív jsi měla uklidit pokoj! A dělej!”

 

“Takhle už to nejde dál. Musím se to naučit někde jinde. Uteču! Ještě dnes v noci, až usne.”

Bylo kolem jedenácté, když se vykradla z bytu. Jakmile vstoupila do chladného nočního vzduchu, pocítila radost ze svobody. Utíkala, co to šlo, sama nevěděla kam. Po půl hodině došla k neobydlené části města, která se přestavovala. Zalezla do prvního domu, který uviděla. Uvnitř byla velká hala a po okrajích se nacházelo lešení. Petra na něj hbitě vylezla, vytáhla spacák a uvelebila se v něm.

Kolem jedné v noci uslyšela nějaké kroky. Schoulila se a koukla ke vchodu. Dovnitř vstoupila skupina puberťáků. Přišli až pod ni, zapálili svíčku, posadili se do kruhu a vytáhli ozdobný nůž. Četli texty ve zvláštní řeči a jeden po druhém si vyřízli do levé ruky znak pentagramu. Poté se podepsali na papír a potvrdili to krví. Nakonec si zapálili marihuanu a kouřili. Po nějaké době se začali svíjet smíchy. Bohužel dým nepůsobil jen na ně. Dolehl i na Petru. Zdálky slyšela hlas.

“Pojď sem, neboj se mě.”

“Kdo jsi?”

“Mé jméno je Kníže Temnoty. Zvu tebe do svého království.”

“Ale jak?” 

“Stačí se jen pustit. Jen o krůček a budeš u mě.”

Dívka se pustila lešení. Viděla temnotu, zelený mlžný opar a světlo, které neuvěřitelně zářilo. Čím dál tím víc se k němu přibližovala.

“Prásk!” Svíčka zhasla.

“Ty vole, viděli jste to taky nebo mám halušky?”

“Ne, něco tu spadlo!”

“Ježkovy, vždyť tu leží mrtvá holka! Padáme, dřív než tu budou chlupatí!”

Sdílejte článek

Nový komentář