F.IR.ELA

přečteno: 519x

tisknout článek

,,Ahoj, jmenuji se Fany, zkráceně prostě ,,EF". Bydlím s rodiči v malém městečku. Těžce se mě mluví o tom, co se stalo, ale povím vám to, abych vás ochránila. S mími kamarádkami Elou a Ir (Eliena a Irel) jsme silně věřili na duchy. Nevím co nás to napadlo, ale jednoho dne v zimě jsme se vydali na hřbitov a tam fotili zajímavé hroby. Nejvíc nás ale zaujal hrob mladé dívky jménem Věra. Její fotka byla zvláštní, jako kdyby se tak potměšile usmívala. Fotka se mi připomínala vždy, když jsem usnula. Nakonec jsem se tak bála, že jsem spala s rodiči. Na tuhle noc nikdy nezapomenu."

Začalo ráno se slunečním dnem. EF běžela z postele rovnou k telefonu. Bylo 7:01 hodin. Vytočila číslo a zvedla sluchátko. ,,AHoj Elo, nechtěla bys dnes s IR u nás přepat?" Ela se dlouho rozmýšlela, ale nakonec odpověděla: ,,Tak dobře a žádný vyvolávání duchů!" Tahle věta mi celý den zněla v uších. Večer jsme se opravdu skvěle bavili. Pustili jsme si video a také bohužel vyvolávali duchy. Nejdřív moji babičku, potom Elinu tetu a nakonec Boženu Němcovou. A Elina slova, že nebudeme vyvolávat duchy, byla ten večer zapomněna. Došli jsme myslím tak daleko, že nás napodlo jedniné ,,Věra." Začali jsme ji vyvolávat a to jsme neměli dělat. Zničeho nic se z kuchyně ozvala strašná rána. Hádali jsme se kdo půjde první. Nakonec jsme šli do kuchyně všechny a na podlaze ležely zapíchnuté nože. Potom jsme se vrátili zpět, ale zapomněli jsme na jednu radikální věc, zapomněli jsme Věru odvolat. Nakonec jsem zjistila, že ležím na hřbitově VEDLE FIRELY.