Farmhorror deluxe edition – Netradiční laskomina


Předmluva

Na první pohled je patrné, že se tento díl Farmhorroru rozchází s původní filozofií Famhorroru, jíž je ukázat utrpení pohledem týraného. Bylo však přistoupeno k zařazení příběhu do celku Farmhorror z následujících důvodů. Jedná se o hrůzy, proto „horror". Jedná se o hrůzy na farmě, proto „Farmhorror". Protože se však děj zaměřuje na výhradně lidské osudy, čímž byl Farmhorror přesunut na půdu klasického vyprávění, tudíž je přístupnější těm, kdo původní Farmhorror nechápou, stává se z netradičního uchopení tématu zavedené, na něž je řadový čtenář zvyklý. Proto „deluxe". A také proto, aby byl původní Farmhorror oddělen od formálně i obsahově poněkud odlišného stylu tohoto deluxe, aby se fanoušci onoho původního Farmhorroru necítili zrazeni jinakostí Netradiční laskominy.

Přirozeně mohu být nařčen z toho, že zneužívám jména Farmhorror čistě pro reklamní účely a zviditelnění jinak tématicky od Farmhorroru odlišného příběhu. Že chci, aby se Netradiční laskomina (jejíž původní název jsem změnil, protože by jím byla vyzrazena pointa, která se skrývá až na konci) tvářila jako něco, co není, podobně jako filmy, které jsou natočeny podle těch kterých předloh jen naoko. V jistém smyslu máte pravdu.

Přeji příjemnou zábavu při čtení speciálního dílu Farmhorroru, který nechť je v celku Farmhorror chápán jako zpestření, kterým jsou například… Speciální čarodějnické díly v televizním seriálu Simpsonovi.

 

Farmhorror deluxe edition – Netradiční laskomina

 

Kapitola I.

„Dědo," ucedil Tomášek, ulehaje do své malé postele, „povíš mi zase něco?"

Starý pán vnukovi pomohl s přikrytím. Přisunul si židli. Když usedal, jeho úsměv, který chlapce rozveseloval a navnazoval na další báječné dobrodružství, zmizel. Chvilku seděl, civěl do prázdna. Nevnímal opakovanou prosbu. Pak pohnul hlavou a byl to zase ten milý stařík. Přeskočilo to v něm. Jako když se ztlumí světlo žárovky. Tomáš to moc dobře věděl, dědovi přeskakovalo každou chvíli. Jak se ale jeho ústa otevřela, přehmat nehrozil.

„Dnes, plosím, něco stlašidelného," šeptal nadšeně hoch.

„Neboj, neboj. A nebudeš se bát? Protože co pro tebe chystám, by tě mohlo strašit," špásoval stařec s úsměvem.

Po klasických před-příběhových škádleních a lochtáních, jak to dědové dělávají a jak to umí jen oni, se konečně zkušená hlava ujala svého slíbeného vyprávění:

„Žil byl, ani ne za sedmero řekami, ale docela blízko. Tak blízko, že kdybys věděl, že to bylo v tomto domě, asi bys už nikdy neusnul. Našimi chodbami kdysi, vlastně ne tak docela dávno, chodil muž, kterému nikdo neřekl jinak než….

 

Kapitola II.

…šílený zemědělec Mira. Velkostatkář a dobyvatel polí. Vyrostl na venkově a vybudoval si zde rozlehlou farmu s desítkami zaměstnanců.

Když byl ještě chlapec, přirozeně se podílel na chodu domácnosti. Jak ale rostl, jeho zájem se ubíral jiným směrem. K vědě. Přes nevoli svých rodičů odjel studovat na prestižní univerzitu. Matka jeho odjezd oplakala, tím spíše, že byl pro ni nečekaný a od té doby syna neviděla. Ten zatím absolvoval fyziku, chemii, dokonce fušoval do genetiky a lékařství.

Jednoho dne přišel do jeho rodiště dopis, který oznamoval, že synátor se stal panem Doktorem a odjíždí do zahraničí prohlubovat znalosti a podílet se na výzkumech. Srdce matky zaplesalo. Pýcha nad potomkovým úspěchem obměkčila i otce. A tak když se Mira konečně vrátil domů, byl přijat velice vřele.

Všichni byli rádi, že se ztracený syn vrátil. Ani jim nevadilo, že přijel nečekaně, stejně jako odjel. Nikdo se jej neptal, proč zanechal výzkumů, jež častokrát u večeře vzpomínal. Tedy oni se ptali, on však tyto otázky přeslýchal. Dokonce nechtěl ani slyšet o svých titulech. Zařídil, aby si všichni v okolí i přes vychloubání jeho matky mysleli, že byl někde ve válečném konfliktu či kdekoli jinde. Zkrátka zametal stopy, aby se stal co nejvíce neviditelným a nevystopovatelným. Kdo však chtěl, ten si jej našel.

Určitě něco provedl, myslel si jeho otec. Co však nevěděl bylo, že jeho syn působil v zahraničí pod falešným jménem. A tak když se jednou v novinách dočetl o zrůdnostech ve výzkumném centru kdesi ve Švýcarsku, s Mirou je nespojoval.

Mira farmu postupně zvětšil. Přijal pár zaměstnanců, skoupil okolní pole, nakoupil stroje. Přirozeně musel do projektu vnést vlastní kapitál, otázky ohledně něho mu však nikdy nikdo nepoložil. Hlavní bylo, že se z rodinné farmy stala chlouba vesnice. Tak velká, že ostatní zemědělci dobrovolně přenechávali své pozemky Mirovi a šli k němu pracovat. Tolik co u něj by si stejně sami nevydělali.

Všichni byli spokojení. Farma se během 5 let desateronásobně zvětšila a expandovala dál. Stala se zásobárnou potravy pro několik sousedních vesnic a měst. Přinášela takový zisk, že pro Miru nebyl problém investovat do modernizace celé vesnice. Nechal vybudovat vodovodní systém, postavil biograf, zřídil školu. Vrcholem bylo, když jeho zásluhou mohli obyvatelé poznat výhody nepřetržitě dodávané elektrické energie. A tak není divu, že se Mira stal starostou a váženým občanem.

Po smrti svých rodičů, říkalo se, že zemřeli 7 let po synově návratu štěstím, se Mira ukazoval na veřejnosti, která mu byla tolik vděčná, stále méně. Záležitosti kolem práce na statku a různých pobočkách a obchodu svěřil studovaným hlavám a stal se definitivně mužem v pozadí. Což bylo tím, co mu poskytlo dostatek času k vytvoření vlastní zkázy, dá-li se to tak říci.

Ohromné budovy statku zakrývaly podzemní laboratoř čestného starosty několik let. Mezi lidmi se šuškalo, že v ní provádí bůhví co, konkrétní představu ale neměli. Věčně však jejich chlebodárce své výzkumy na uzdě držet nemohl. Když se pak vesnicí sem tam prohnalo neurčité stvoření, bylo pokládáno za svědectví sklepních hrůz Mirových. A někteří se začali bát.

Našli se zvědavci. Ti sem tam zazvonili u dveří obytné části komplexu, aby s pánem pohovořili. Pár dní k němu chodívali, poté u něj přespávali, až nakonec zmizeli. Jen Mira věděl, že jeho zaměstnanci najdou příští podzim při hnojení v rozmetadle kosti.

Mira je samozřejmě nezabíjel jako nějaký vrah. Se svými obdivovateli spolupracoval a pokud někdo zemřel, bylo to tím, že pokus, jehož se stali králíky, nevyšel. Zmizelo mnoho laiků i nadějných vědců, stejně tak zvířat z chlévů.

Když táhlo Mirovi na 50, přišel k němu mladý muž, jenž se měl později stát jeho nástupcem. Byl stejně odhodlaný, možná ještě více. Neváhal přilákat své známé, aby je použil pro pokus. Mira mu sdělil veškerá svá tajemství i touhy. Věděl totiž, že tenhle učedník je tou posilou, která mu je pomůže zrealizovat. Pomůže vychytat mouchy tam, kde je on neviděl. Už proto, že byl více technik. A technika, to bylo to, co Miru a jeho statek kdysi vyneslo na vrchol slávy.

 

Kapitola III.

Jednou takhle seděli u večeře, když učedník přišel se zajímavým nápadem.

„Vaše genetické pokusy jsou nedokonalé. Můžete lidem i zvířatům vpichovat séra, urychlovat růst, provádět operace. Nikdy ale nedosáhnete kýžených výsledků. Pokud ovšem…"

„Pokud co?" zajímal se Mira.

„Pokud," začal učedník po chvíli napětí, „se nevydáte jinou cestou."

„Jiná cesta. Tím myslíte určitě změnu technologie, nejlépe využití techniky. Nemám pravdu? Jaký je váš nápad?"

„Vytvořil jsem projekt, který umožní splnění vašeho snu mnohem dříve. Jedná se o zařízení na principu přenosu částic."

„Ale to je nemožné!" téměř se rozzuřil Mira.

„Nechejte mě domluvit," pravil učedník. „Mé plány vychází z již vyzkoušeného postupu. Jistě jste se v zahraničí setkal se jménem Delambre, nemám pravdu?"

„Máte. Delambre vytvořil telepody, jejichž prostřednictvím se údajně přenášel z místa na místo. Nikdo to však nikdy nepotvrdil."

„Omyl, můj drahý příteli," usmál se učeník. „Delambre nejen že se přemísťoval z místa na místo, dokonce tak cestoval mezi kontinenty. Pravda, jeho pokusy skončily fiaskem a mutacemi, ale to mně nehrozí, já nejsem žabař."

Můj sen, problesklo v tu chvíli Mirovi hlavou. Můj dávný sen se může stát skutečností? Můžu stvořit své dítko? Díky, všemohoucí Bože, že jsi mi seslal tohoto muže. Spolu to snad zvládneme.

„Samozřejmě," pokračoval učedník, „že na vás je projekt zafinancovat. Dejte mi dnes potřebnou částku na nákup materiálu. Do dvou týdnů mám sestrojené zařízení, do měsíce zkoušíme první přenos a za další měsíc můžeme pracovat."

„To bude stát hodně peněz, že?" ptal se Mira, ale ve skutečnosti mu to bylo jedno, zajímal ho pouze výsledek.

„Víc, než si myslíte. Tolik, že vy jste jediný, kdo to může zaplatit. Už jen proto, že mne nepovažujete za šílence. Samozřejmě si kladu podmínku absolutní kontroly nad přístroji a neomezené dispozice s nimi nejen pro vaše, nýbrž i pro své pokusy."

„Domluveno."

 

Kapitola IV.

Po několikerých pokusech, které stály zkušební zvěř spoustu utrpení, stál konečně Mira se svým učedníkem před hodinou H. Proces byl dávno spuštěn. Oba tu stáli a čekali, co z jejich spolupráce vyleze.

Šílený zemědělec Mira se během té chvíle stal úplným bláznem. Jeho mozek jaksi nechtěl vydržet to napětí, že by se ten nejpravděpodobněji nejúspěšnější pokus mohl zhatit nebo ještě hůř, že by mohl vyjít. Ze svého snu si vytvořil nedosažitelnou náplň mýtu, která nyní hrozila hodit veškerý neúspěch a hrůzy z něj pokaždé vyplynuvší za hlavu a otevřít se novému obzoru, na němž už nic jiného nečekalo. Nebo ano? Neznamená snad úspěch v této věci výživu pro další a další roztodivné tužby?

Husokačena. Jak zajímavé, vypěstovat ptáka, který je napůl husa a napůl kachna a přitom ji lidé nepovažují za nic odporného. Naopak. Jedí ji s ještě větší chutí a vytlačují její pomocí klasickou kachnu i husu ze svého stolu.

Jak moc to Miru žralo. Jak strašně chtěl vytvořit podobné stvoření, které by spojilo chuťové i výživové vlastnosti dvou podobných, přesto tak jiných zvířat. Přenést hmotu jednoho v chuť druhého a zachovat co největší velikost. Toť Mirův sen.

Podobnou myšlenkou se zaobíral již během studií. Sotva však začal pracovat tam, kde jeho jméno rádi rychle zapomněli, rozhodl se své plány realizovat. A to tím rychleji, čím více byl naštván zprávou o vytvoření husokačeny. Kdo si mohl dovolit předběhnout jeho velkolepý záměr?

Co bolesti to stálo nejen Miru, ale hlavně jeho spolupracovníky a zvířata. Co krkolomných pokusů s několika kombinacemi různých DNA prováděl a vždy to skončilo křikem, děsem, spoustou krve.

A pak se z čisté oblohy snese tento mladík a ukáže mu tu nejjednodušší cestu. Odpoutá se od chemických vazeb a fyzikálních zákonů, nestará se o anatomii. Vezme prostě oba objekty a spojí je dohromady. Stejně jednoduše, jako když se tleskne dlaněmi.

„Už to bude, pane," zvyšoval napětí učedník.

Všiml si, že se s Mirou něco stalo. Jako by mu přeskočilo. Podobně, jako když se ztlumí světlo žárovky. Stejně jako se ztlumilo během transféru obou zvířat. Jen na chvilku, ale tak, že to nešlo přehlédnout.

„Pojď, můj milý," pozvedl ruce nyní už šílený Mira k zařízení, jež mělo vydat své ovoce. „Pojď, ukaž, že jsem to dokázal! Že mně žádná husokačena neudělá čáru přes rozpočet! Že můj přínos gastronomii bude daleko větší! Pojď! Pojď, mé vysněné dítě! Pojď mé jistěže lahodné zvířátko."

Učedník přešel k zařízení a odhrnul závěs.

„Mistře, představují vám… vaše… krávoprase."

 

Kapitola V.

…řekl ten učeník váhavě. Mira měl však radost. Tak velkou, že toho pána přijal oficiálně za svého syna, kterého nikdy neměl. Spolu pak pokračovali v pokusech. Jejich výzkum dosahoval takových úspěchů, že s ním mohli na veřejnost. Mira samozřejmě ne, protože nechtěl riskovat odhalení své minulosti. Slávu přenechal svému synovi, zatímco se staral o jeho děti, své adoptivní vnuky."

„Dědo, co je to za pohádky?"

„Ale jaképak pohádky," pohladil stařec chlapce, „chtěl jsi strašidelný příběh, dostal jsi ho. Nebo jsi se nebál?"

„Bál, dědo, a moc. Až mě z toho lozbolelo bžíško."

„I kdepak, to bude tím, že jsi se zase přejedl."

„Když mě to moc chutnalo," otáčel se chlapec na bok.

„Mně taky, chlapče. Není nad dobré knedlo-zelo-telepřo…"

 

Doslov

Příběh byl inspirován myšlenkovou modifikací skutečně existujícího zvířete, jež je někde zváno huso-kachna, onde jinak. Autor jej však na vlastní oči neviděl a ani nechutnal. Některé zmíněné postavy byly inspirovány filmovým zpracováním povídky Moucha, zejména Curse of the Fly. Ostatní postavy jsou smyšlené a v žádném případě nejsou náhledem do autorova soukromého života. Nebo ano?

Sdílejte článek

Nový komentář