Dopolední šichta


Tom pozoroval, jak na displeji naskakují čísla podlaží. Bylo to poprvé, co se za dobu, kdy nastoupil do práce, podívá na střechu budovy. Vedle něho stál pan Fallkner. Starý muž v ušmudlaných montérkách s šedivým knírkem a jak sám vždycky říkával "poctivě vypěstovaným pivním pupkem." Pro Toma, který základku dodělal skoro se samýma čtyřkama a učňák se mu ukončit nepodařilo vůbec, byl něco jako náhradní otec. Naštěstí měla jeho matka dost známých, kteří mu i přes jeho intelignční nedostatky dokázaly sehnat poměrně slušné místo údržbáře budovy v jednom z moderních bussines center na periferii Prahy.

Pan Fallkner nebyl sice vedoucím údržbářského týmu, ale jako nejstarší a nejzkušenější měl největší respekt. Nebýt jeho, určitě by si na Toma ostatní dovolovali. Taky to hned první den zkusili, ale okamžitě od Tomova ochránce dostaly okamžitě tak studenou sprchu, že si to už znovu nedovolili. Od té doby se z těch dvou stala v práci nerozlučná dvojice. Chodili všude spolu jako otec se synem a pan Fallkner Tomovi všechno trpělivě vysvětloval a ukazoval.
Výtahem se ozvalo cinknutí. Dveře se s tichým hučením rozevřely a odhalily pohled na modrou oblohu. Byl sice podzim, ale čisté nebe spolu s posledními paprsky slábnoucího slunce ještě dokázaly prohřát studené dny blížící se zimy.

"Tak pojď, ať se ty bílokošiláci dole neudusí" řekl pan Fallkner a plácnutím do zad popohnal Toma dopředu. Ten vzal do rukou tašku s nářadím a poslušně následoval svého "poručníka" směrem k šachtě ventilace.
Událost, která je vyslala na cestu do nejvyšších pater budovy se odehrála hned ráno, kdy se v jejich kumbále rozdrnčel telefon. Na druhé straně kouzelného drátu, jak na Tomovou méně chápavou mysl zařízení působilo, se ozval hysterický hlas ředitele firmy sídlící v nejvyšším patře. Ventilace zásobující jeho kancelář čerstvým vzduchem přestala přes noc pracovat. Po obědě ho čeká důležité jednání a pro něho představovala situace, kdy uvede svého obchodního partnera do vydýchané kanceláře, naprostou katastrofu.

"A proč si neotevřete okno?" zeptal se jenom tak mimoděk kolega vyřizující stížnost.
"Okna?, ozval se znovu ten pištivý hlas:" máme si otevřít okna? Zbláznili jste se? Jsme snad…jsme snad……, " na chvilku se odmlčel, aby popadnul dech a našel správná slova. "Jsme snad někde v rozvojové zemi?"
"No tak se uklidněte, snad jsem toho zase tolik neřekl."
"Okamžitě sem někoho pošlete, nebo si to vyřídím s vaším šéfem."
Tím "někým" se stali Tomáš a pan Fallkner, který se právě nahýbal přes okraj ventilační šachty.
Chvilku do ní se zájmem zíral, potom vytáhnul hlavu a zakroutil s ní, jakoby nevěřil tomu, co v ní viděl.
"Podej mi baterku, Tome."

Tom bez váhání zalovil v tašce, aby co nejrychleji splnil povel svého vzoru. Za chvilku se Fallknerova hlava zanořovala zpátky přes železný okraj, až v něm zmizela skoro celá horní polovina jeho velkého těla. Z otvoru šachty se ozvalo skřípání plechu a tenký hvízdaví zvuk. Starý údržbář se se šroubovákem v zubech vysoukal ven jen s velkou námahou. Pohyb mu ztěžovalo schoulené klubko malého šedého tvora, které svíral v náručí.

Opatrně ho uložil na zem a kleknul si vedle něho. Tvor chvilku jen tak ležel s třesoucím se tělíčkem na studeném betonu. Potom se začal natahovat a před dvěma užaslými muži se objevila drobná hlava s dlouhýma netopíříma ušima a s ještěrčí tlamou plnou tenkých ostrých řezáků, přes které bezvládně přepadávala špička rozeklaného jazyka. Ze zad vystupovaly dva páry blanitých křídel složených podél těla pokrytého krátkou myší srstí. Drábky jeho čtyř nohou se se škrábáním neúspěšně snažily zachytit na tvrdém betonu. Na konci těla se mrskal dlouhý úzký ocas, se kterým příšerka mohla měřit dobrých třicet centimetrů.

"Co, co…..co to je?" vykoktal ze sebe Tomáš.
Pan Fallkner, který měl vždycky připravenou odpověď na Tomovi dotazy tentokrát jen pokrčil rameny.
"A co s tím budeme dělat, pane Fallkner?" zeptal se Tom znovu.
"Asi bysme to měli někam odnést nebo nahlásit. Kdoví, co je to za potvoru"
Tom se podíval na tvora na zemi. I přes podivný vzhled mu připadal docela roztomilý. Svěsil hlavu na prsa a zavrtěl s ní.
"Ale tam ho zabijou a rozpitavaji, pane Fallkner. To nechci"
"No když myslíš."
"A co s ním teda budeme dělat, pan Fallkner?" zeptal se Tom potřetí.
"No podle toho, jak tu leží bych řekl, že byl v té šachtě zaseknutý pěkně dlouho. Asi bude mít slušný hlad, takže bysme ho měli něčím nakrmit, nebo nám tu tak jako tak pojde"
Pan Fallkner vytáhnul z kapsy bagetu, kterou měl připravenou k obědu, roztrhnul igelitový obal a vydloubnul z ní dva kousky kuřecího masa. Hodil je na zem před hladové zvíře. Když uvidělo, co před ním přistálo, natáhlo krk a zavětřilo nozdrami. Vyplázlo dlouhý jazyk, kterým maso dvakrát oblíznulo a potom zase smutně lehlo na zem.

"No tak, vem si. To je dobrý." Pan Fallkner se snažil tvora přimět k jídlu jako malé dítě. Sehnul se skoro až k němu.aby mu prstem postrčil maso až před nos.

Tvor znovu zavětřil, vystrčil podruhé jazyk, ale místo masa začal oblizovat Fallknerův prst, po kterém stékal kapka krve z malé ranky způsobené zohybaným plechem ventilace. Jeho doposud pohaslé oči se najednou rozšířily. Před Tomovýma očima se mihla šedá šmouha a po střeše se rozlehnul Fallknerův křik.
Tvor se staršímu z dvojice údžbářů zakousnul s neuvěřitelnou chutí do nastavené ruky. Ostrýma zoubkama procvaknul na několika místech kůži a sál krev, která se mu ze zranění řinula přímo do tlamy. Zavalitý muž vyskočil s překvapivou hbitostí ze země a začal kolem sebe mávat rukou. Ocas tvora přitom proletěl kolem Tomova obličeje. To ho donutilo uskočit tak prudce, až ztratil rovnováhu a s tupou bolestí v kostrči dopadnul na tvrdou střechu.

Fallkner mezitím dál zápasil s nenadálým útokem ještě před chvilkou vystrašeného a bezmocného zvířete. Po prvním návalu paniky se mu konečně podařilo srovnat v hlavě myšlenky. Napřáhnul volnou ruku sevřenou v pěst a zasadil tvorovi tvrdý úder. Šedé tělo proletělo přes půl střechy, kde dopadlo do stínu výtahové šachty.
"Sakra!" ulevil si Fallkner. Z jeho ruky odkapávala krev a barvila jeho údržbářskou tašku, ve které začal něco zuřivě hledat.
"Musíme ho zabít," zakřičel na Toma, který se právě zvedal po předchozím pádu, a s těmi slovy vytáhnul kladívko a šroubovák.
"Který chceš?" zeptal se Toma a vzaril mu oba nástroje před obličej. Tom spíše náhodou ukázala na kladivo.
"Tak fajn, já si vezmu šroubovák. Dobře mě poslouchej, Tome, každý na toho neřáda půjdeme z jedné strany. Až budeme u něj, dám ti znamení a skočíme na něj, rozumíš?"
Tom přikývnul.
Slunce časného dopoledne už osvětlovalo celou horní plochu budovy. V jejím světle se plížili dvě přikrčené postavy v pozicích pravěkých lovců. Jedna s napřaženým kladívkem, druhá se šroubovákem, pevně sevřeným v ruce.
Tvor ležel zády k nim a olizoval si bolavé místo na břiše. Pomalu oddechoval, jakoby si blížícího nebezpečí vůbec nevšímal.
"Teď!" zakřičel hromovým hlasem Fallkner a rozmáchnul se šroubovákem do vzduchu. Stvoření sebou bleskově škublo a ve spršce odletujícího betonu se rozeběhnulo směrem k Tomovi.
"Zab ho, ZAB HOOO."
V Tomášovi se najednou všechno zastavilo. Několik dalších vteřin sledoval pouze jako divák v podivně zpomaleném snu. Slyšel v uších, jak mu tepe srdce a celé jeho tělo zaplavila ochromující hrůza. Tam, kde ležel před chvilkou zraněný tvor, teď viděl krvelačnou bestii, která se s děsivou jistotou řítila přímo proti němu. Tom zavřel oči a začal se modlit.
"Panebože, ať mě nekousne, ať mě nekousne, ať mě…."

Ucítil, jak se mu o něco otřelo o nohy. Otevřel oči, podíval se dolů a uviděl hnědý ocas, jak mizí směrem za jeho záda. Kolem se prohnal Fallkner s šíleným výrazem v očích a se šroubovákem v ruce, znovu připravený k útoku. Druhou rukou chytil Toma a vláčel ho za sebou.

Tvor začal nabírat obrovskou rychlost. Během útěku rozevřel blanitá křídla a pomalu se začal odlepovat od země. Přenesl se maximálně dva metry, než znovu dopadnul na zem. Stihnul udělat už jenom několik drobných kroků, než zmizel pod okrajem budovy.
Oba muži se zastavili a čekali. Netrvalo to dlouho. Před jejich očima se proti slunci vynořila silueta zvláštní variace netopíra s široce roztaženými křídly. Neobratně s nimi máchal sem a tam. Několikrát začal znovu klesat, ale vždycky se dokázal vrátit zpátky do původní výšky letu. Rychle se vzdaloval nad hlavami nic netušících businessmanů, proudících v hadovité formaci ke dveřím svých pracovišť, a jeho obrysy se pomalu měnili na stín, mizící v dálce.
Tom se podíval na Fallknera. Jeho obličej byl celý rudý vzteky, že si nechal tu potvoru, která ho pokousala, tak hloupě utéct.
"Ale viděl jste, jak letěla? Asi je nemocná nebo zraněná. Stejně brzo někde umře," pokusil se ho Tom uklidnit.

Fallkner si zhluboka oddychnul a chytil Toma za rameno.
"Ne, Tome, on nebyl nemocný ani zraněný. On se létat teprve učil."
Tom na něho zůstal civět s nechápavým výrazem.
"Jak učil? Byl už přece veliký?"
"To ano, tělo měl veliké, ale bylo to teprve mládě."
"Ale když tohle bylo mládě, tak jak bude veliký, až vyroste?"
Fallkner už podruhé ten den pokrčil rameny na znamení, že opět nemá na Tomovu otázku odpověď. Otočil se k ventilační šachtě a mávnul rukou na Toma.
"Pojďme dát do pořádku alespoň tohle, ať si ty pod náma moc nepropotí ty svoje nažehlený bílý límečky."

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Skypper ( profil autora )

Dlouholety fanda hororu. Mam rad hlavne horory s pribehem a spise duchariny a magii, na masakry me moc neuzijete.

Nový komentář