Dirigent


Věnováno Veronice z lásky

,,Jste ten největší misogynní parchant, kterej kdy kráčel po týhle zasraný planetě!”

,,Jestli je to všechno, ty feministická husičko, tak si sbal ty svoje fidlátka a vypadni!”

Maestro Strada si s taktem hlavu nikdy moc nelámal. Jediné co ho zajímalo byly takty a správný rytmus.

Ano, rytmus, to mu šlo nejlépe. Členky svého orchestru švihal uřízlou metlou přes zadek a s obscénostmi a vulgarismy by si mohl hned otevřít poradenskou agenturu.

Paradoxně jeho obhroublé sadistické chování mu v mnoha očích mladých členek orchestru přineslo ovoce z rajského stromu poznání tělesné rozkoše. V takovém případě se pak ke své sexuální oběti choval ještě nechutněji.

Maestro Strada byl génius, ovšem pro obyčejného smrtelníka to byl skoro plešatý tělnatý ničema, jehož mrtvola by ani nestála mouchám za to, aby jí okusovaly někde za plotem.

Bylo pozdní listopadové odpoledne a maestro Strada odvalil své obrovské chlupaté zpocené tělo z mladičké violancellistky Beáty.

,,Doufám, že se ti to líbilo tolik jako mně, děvenko.”

Beáta nenáviděla tu jeho aroganci, ale přesto ji k němu něco přitahovalo.

,,Už bych měla jít pilovat Waxmana na zítřejší zkoušku.”

,,Tak to ani nikam nechoď, Waxmana nevypiluješ se svým mizerným talentem ani za deset let, natož za večer.”

Beáta urážku přešla beze slova a odešla se obléknout.

,,Pilovat ti nejde, ale píglovat umíš docela obstojně.”

Beáta přemýšlela, co to ve své posteli leží za odporné monstrum. Hnusný chlap páchnoucí potem jí bude urážet. Jakým právem?

,,Uvidíme se zítra”, pronesla před odchodem.

,,Jak myslíš.”

Typická Stradova cynická odpověď. Zabouchla za sebou dveře.

,,Debil.”

Nastartovala své černé Volkswagen Polo a naladila oblíbené rádio. Zírala dlouze na sebe do zpětného zrcátka:

,,Máš tohle zapotřebí?”

Podívala se směrem ke Stradovu domu. Viděla ho nahého v obývacím pokoji jak diriguje neviditelný orchestr.

Otočila klíčem v zapalování a vyrazila k domovu.

Zkouška partitury Franze Waxmana byla druhý den mírně řečeno napjatá. Strada zuřil. Všechno bylo špatně. Basistu několikrát silně praštil přes prsty taktovkou, až si je musel o přestávce chladit proudem studené vody. Nejvíc však ponižoval Beátu. Nadával jí do domácího skotu a přitom lačně hltal její obrovský dekolt.

Beáta čekala, že jí chce vyprovokovat nebo přímo vystrnadit jako celé zástupy nešťastnic před ní, ale ukázalo se, že když přestala reagovat na jeho impertinence, nechal ji jednoduše na pokoji. Jak zjistila o pár dní později, bylo to kvůli drobné brunetě Lise hrající druhé housle v jejich hudebním tělese.

Beáta nebyla zvyklá na to být druhá. Uráželo jí to, ale na druhou stranu jí to nezasáhlo, jak by asi mělo. Místo toho, aby se vrhla na sokyni, rozhodla se pro jiné řešení. Pozvala houslistku na latté macchiato a štrůdl.

Seděly spolu v příjemné kavárničce a hlavním tématem jejich hovoru byl nadcházející koncert v židovské synagoze následující měsíc.

,,Minulý měsíc jsem spala se Stradou.”

Lisa trpně polkla. Beáta se usmála.

,,Aha.”

,,Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne.”

,,Cos čekala?”

,,Ostřejší reakci.”

,,Nechápu.”

,,Ty si s ním spala minuký týden.”

,,To není pravda.”

,,Řekni mi to do očí, Liso.”

Bylo trapné ticho.

,,Nemůžu… stačí? Nejsem jako ty.”

,,Co jsem já?”

,,Kamarádská, rozený vůdce. Já taková nejsem. Taky potřebuju chlapa.”

,,Panebože jenom se nelituj, doufám, že ho nemiluješ?”

,,Tenhle rozhovor se mi ani trochu nelíbí.”

,,Ten čubčí syn nás zneužil.”

,,Šla jsem dobrovolně.”

,,Já taky, co na tom záleží? Je to prase.”

,,Mně se zdá, že si chceš ospravedlnit jen to, že jsi šlapka.”

,,A co seš potom ty?”

,,Já jsem evidentně taky. Z tvého úhlu pohledu. Myslela jsem si, že jsme kamarádky.”

Takhle to Beáta necítila. Chtěla se pomstít. Přistihla se, že je jí Lisy líto. Přitom se ale taky trochu zalitovala.

,,Mohly bychom být nejlepší přítelkyně, ale to by nás muselo něco spojovat”

,,Něco kromě muziky?”

,,A milence.”

Beáta pohladila Lisu po ruce.

,,Kamarádky nespí se stejnými chlapy.”

Lisa se nechápavě zadívala Beátě do očí.

,,Chtěla bych vidět toho parchanta mrtvýho.”

Lisa nevěděla co odpovědět. Tahle debata se jí ani trochu nelíbila. Vlastně Beátu ani moc neznala, ale vždycky chtěla být její přítelkyně.

,,Tak ho zabijeme.”

Beáta se usmála.

 

Maestro Strada drhnul své tělo pod proudem horké vody speciálním pemzovým kartáčem. Smýval ze sebe tělesné prohřešky minulých dnů, ale dost možná i měsíců. A možná ani nesmýval, protože mu to bylo úplně jedno.

Beáta si byla jistá jen jednou věcí a tou bylo to, že chtěla Stradu vidět trpět tím nejhnusnějším a nejbolestivějším způsobem. Dlouhé hodiny vyprávěla Lise scénáře, ve kterých Stradu ponižovala a po dlouhé době utrpení i zabila. Velkou roli v tom hrály struny z jejího nástroje, kterými ho chtěla škrtit kolem krku a především genitálií.

Lisa jen poslouchala a občas se musela pousmát. Neměla tak bujnou představivost, ale toužila mu vydloubnout smyčcem obě oči a pak ho švihat přes zadek a záda jako jí to dělal na zkoušce.

Domluvily se, že ho zabijí na zájezdě v Erfurtu hned po koncertě. Zbýval týden a Beáta začínala tušit, že to nezvládne. Vztek jí přešel a představa jak Stradu mučí v tratolišti krve jí vždycky spolehlivě zvedla žaludek. Zakřiknutá Lisa oslepení a mučení Strady brala jako samozřejmost, že minulý týden nechala vykastrovat svého oblíbeného občas zatoulajícího se kocoura.

Zbývaly dva dny do Erfurtu, když Strada na stojáka v šatně zkušebny vypilovával rytmus staccato s mladou hráčkou na příčnou flétnu Adrianou. Co jí ovšem schválně neřekl bylo to, že zapnul odposlech v šatně, takže je slyšel na pódiu celý orchestr.

Beáta s Lisou se na sebe dívaly s výrazem němého úžasu, zatímco mužská část se potutelně usmívala.

,,Máš papírový kapesníky?”

,,Proč?”

,,Tak máš nebo ne?”

,,Mám. Řekneš mi proč?”

,,Kvůli tomuhle.”

Strada se na chvíli odmlčel a pak s výkřikem, za který by se nestyděl ani Tarzan v džungli s obrovským funěním dosáhl vrcholu.

,,To je síla.”

,,Néééé, to jsou nový šaty od Versaceho.”

,,Koupí ti nový.”

,,To je návrhář, kurva a drahej!”

,,Jo tenhle, tak ten je mrtvej, jestli se nepletu.”

Do hurónského smíchu na pódiu přišel uvolněný Strada.

,,Tak jsme se pobavili a do práce. Nemáme času nazbyt. Myslím, ale že naše flétnistka dnes už nepřijde. Zapříčilo se jí něco v krku, takže pojedeme odpolední zkoušku bez ní.”

Večer ťukaly Beáta s Lisou na dveře Adrianina pokoje.

,,Seš v pořádku?”

,,Nejsem. Nechte si těch blbejch fórků.”

,,Pojďme si promluvit.”

,,A o čem zatraceně. Že jsem pro něj jen kusem hadru?”

,,To si nikdo nemyslí.”

,,Já si to myslím!”

,,Oukej, my si to nemyslíme, my to víme. A čím dříve na to přistoupíš, tím míň to bude bolet!”

,,Krávy.”

,,Tak otevřeš nám už konečně, ty huso pitomá?”

Adriana se rozesmála.

,,Tak já teda jdu.”

Adriana otevřela. Stačil jí letmý pohled na obě dámy a na tváři se jí rozehrál šťastný úsměv.

Maestro Strada byl hnusák, zvrhlík, alkoholik, ale nedaly se mu upřít dvě věci a to jeho nesporná genialita v rámci profese a styl.

Začal si přejíždět břitvou po namydlené tváři. Byla to součást Stradova rituálu před každým koncertem. Považoval to za tříbení smyslů – výbušnou směsici koncentrace, vzrušení, trémy a nefalšovaných obav. Stejně jako na koncertu stačil pohyb vedle a byl malér.

Za oponou pevně sevřel dirigentské náčiní, machisticky si prohrábl přirození a vzhůru mezi vlky. Zběžně nahlédl do publika – německý ministr kultury, jeho oblíbenec Dr. Hannibal Lecter, který jeho koncerty miloval a Strada si s ním vždy našel společné téma hovoru, byť šlo třeba jen o obyčejné vaření.

A pak to začalo. Waxmanova hudba se rozezněla koncertní síní a Strada byl v sedmém nebi. Obzvlášť ho upoutala maximální koncertace tří členek svého souboru, se kterými měl nedávno poměr. Mohly na něm oči nechat. Zahrály to bravurně. Diváci ocenili výkon ovacemi vestoje.

Bylo chvíli po půlnoci. Strada měl upito z oslavy velkolepého úspěchu na afterparty ve foyer. Pojídaly se tam exotické lahůdky a popíjela vybraná vína.

Ve výtahu Hiltonu si uvolňoval vázanku a povoloval pásek u kalhot. V sedmém patře už rozepnutým poklopcem prosvítaly tygří boxerky.

Dveře výtahu se otevřely a Strada aniž by cokoliv zlého tušil vystoupil na chodbu. Dveře se s cinknutím zavřely a Strada se začal opileckým krokem vrávorat na konec chodby do luxusního apartmánu.

Těžké kroky duněly chodbou. Ozvalo se cvaknutí. Strada se otočil, ale nic neviděl. Jak by také mohl, to se jen otevřely první dveře, za kterými stála Beáta v průsvitných šatech a za zády skrývající napnutou strunu. Strada šel dál. Ozvalo se druhé cvaknutí. Strada se důrazněji otočil na podpatku, ale opět nic neviděl. Jak by také mohl. To jen vzala za kliku u druhých dveří Lisa v šatech z černé kůže v ruce hrozivě držící smyčec. Strada pokračoval. Ozvalo se třetí cvaknutí. Strada chvíli vyčkával ale otočil se potřetí. Uprostřed chodby stála ve vysokých kozačkách a v obepnutých šatech z černého tenkého latexu Adriana. Jako jediná neměla svůj hudební nástroj, za to v ruce pevně svírala obrovskou dýku, která v jejích drobnějších rukou vypadala až nepatřičně.

Strada se s nepředstíraným zájmem podíval na její extravagantní zevnějšek.

,,To´s mě překvapila. To bych do tý tvý uťáplý povahy neřek.”

Naráz se otevřely obě zbývající dveře najednou a do chodby vstoupily zbývající ženy.

,,Děvenky, za ty vaše fetišistický hadry vám uděluju dvojku z mravů, ale jestli si chcete trochu užít vítejte v mém apartmánu.”

Strada se zašklebil a k trojici žen se otočil zády.

,,Tři grácie”, vytrousil posměšně. Zasmál se svému vtipu a přiložil magnetickou kartu k čidlu zámku dveří, slyšel za sebou dunivý zvuk podpatků.

,,Dneska to bude ostřejší.”

,,To teda bude”, řekla Adriana z větší blízkosti než Strada čekal. Zády mu projela ostrá bolest, to když mu dýka zajelo hluboko do masa. Začal se jí snažit vytáhnout, ale nešlo to. Kopanec do zad ho popostrčil do jeho pokoje.

,,Ty couro!”

Lisa ho švihla smyčcem přes zadek. Strada zařval bolestí.

,,Co to děláš, ty kozo!”

Druhá rána smyčcem ho zasáhla zezadu do stehna. Adriana mu dala do cesty naleštěné lakové kozačky a Strada se nezadržitelně odkymácel k zemi.

,,Co to děláte, vy nadržený dominy?”

Dopadl na kolena a to byla příležitost pro otřesenou Beátu. Ačkoliv celou akci vymyslela, ukázala se jako největší srab.

Dopálená Lisa jí probrala ostrým švihnutím smyčce přes půlky až to mlasklo. Beáta začala strunou Stradu škrtit. Oči se mu začaly zalévat krví. Poslední co přes ně viděl byla Lisa blížící se k němu ve svůdném oblečku a hrůzně trčícím smyčcem.

,,Ani nevíš, co to pro mě znamená, ty hovado.”

Stradovo oko zasvištělo vzduchem. Adriana hrůznou podívanou nesnesla a odběhla na toaletu.

,,Holky, já na to nemám”

Strada se hurónsky zasmál.

,,To víme všichni!”

Lisa mu vydloubla druhé oko. Strada se ale smál ještě víc. Beáta povolila strunu, byla jako ve snách.

Strada se otočil na kolenou, chytl jí pevně kolem pasu a začal si její průsvitnou košilkou otírat krev. Vydával přitom nelidské zvuky.

Lisa zůstala chvíli stát jako opařená, ale pak ho začala mlátit smyčcem po temeni hlavy. Strada se smíchem přestal.

,,Jestli jste skončily, vy svině, tak se obávám, že vás budu muset zabít!”

Strada stále pevně svíral Beátu kolem pasu a pak se jí zakousl do břicha.

Beáta zařvala nepředstavitelnou bolestí.

,,Zabijte už konečně toho hajzla.”

Adriana se objevila ve dveřích koupelny a zírala na tu groteskní podívanou jak z úchylného obrazu.

,,Já to začala, tak ho taky dodělám.”

Během chvíle se opřela jehlovými podpatky o Stradova záda a vytrhla mu z nich zapříčenou dýku. Začala bodat. Znova a znova. Krev stříkala všude kolem a vytvářela bizarní ornamenty.

,,Chcípni už konečně, ty bastarde!”

 

O DEN POZDĚJI

Všechny seděly v sedačce na chatě v horách. V krbu praskalo smolou nasáklé dříví a v hrnečkách se kouřilo ze svařáku. Prožily báječný den. Všechny se moc smály až na Beátu, která měla na břiše přelepenou ránu od kousnutí.

Bylo před osmou a tak čekaly na zprávy v televizi. Nechtěly si kazit celý den a tak se chovaly jako by se nic nestalo. V přehledu zpráv nic nebylo. Začaly být trochu nervózní. Až na samém konci moderátorka přepojila v živém vstupu do nemocničního pokoje.

Strada ležel v nadýchané peřině, byla mu vidět jen hlava. Oči měl zakryté černými slunečními brýlemi.

,,Jak se cítíte Maestro po včerejším vystoupení?”

,,Bylo báječné. Chtěl bych všem moc poděkovat. A po koncertě jsem měl nachystané krásné překvapení od mých kolegyň.”

,,Vážně a co si na vás nachystaly?”

Strada se usmál.

,,Jak bych jenom začal.”

Sundal si brýle a odhalil prázdné důlky.

,,Řekněme, že mi vrátily vrátily vnitřní zrak a já bych jim to rád oplatil.”

,,Proboha”, moderátorka šokovaně vyjekla v přímém přenosu.

Lisa vypnula televizi. Mstitelky se na sebe podívaly.

,,To nemohl přežít”, řekla hystericky Adriana.

,,Ale předtočený to přeci nebylo!”

Najednou se ozvalo hlasité klepání na okno. Bylo krátké a úderné, ale pekelně dobře do rytmu.

 

Psáno v prosinci v Drážďanech.

KONEC

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Pavel 21 ledna 2009 v 20:02

    Tak mám takový pocit kolego, že mi trochu fušuješ do řemesla Máš pravdu, tohle je opravdu jedna z nejlepších prací. Fakt skvěle úchylná povídka proložená hůmornými scénkami od hlavy až k patě

    ,, Co to děláte vy nadržený dominy?” nevím proč, ale tato hláška mě skutečně dorazila(v dobrém slova smyslu) Samozřejmě, že i ostatní stáli za to. Celkové hodnocení: Skvělý příběh, ještě lepší hlášky a hlavně obsahovala od každého něco, erotika, hůmor, zvrhlost a trocha krve na závěr…

Nový komentář