Krystína byla vždycky jedna z nejobletovanějších holek na škole. Měla velkou spoustu kamarádek a kamarádů, kteří stáli při ní, když se jí něco stalo. Ale ona chtěla něco víc než tohle. Chtěla mít přítele, který by ji podržel v každé situaci, a  který by ji měl rád takovou, opravdu takovou, jaká je. I přes svou krásu měla smůlu, a tak byla ráda, když si mohla s někým pokecat, byt´ jen přes sklo monitoru. Patřila mezi ty chytré, tak jí učení žádný problém nedělalo. Raději chodila se svou partou opravdových přátel ven. Tentokrát nebylo zrovna nejhezčí počasí, a tak sedla na židli ke svému kamarádovi počítači. Zapnula internet a šla na jeden na chat, na který chodila docela dost často. Na zlomek vteřiny se jí udělalo černo před očima a ozval se mohutný hrom. Poté venku proletěl blesk a Krystína už zase normálně viděla..Sama sebe se ptala, co se to stalo. To ale ještě nevěděla, co se jí stane v příštích hodinách.

Po zadání hesla své přezdívky 'přišla' do své oblíbené chatovací místnosti, která se jmenovala: Záhada všeho druhu. Tentokrát se tam nic nedělo, takže si řekla, že si bude číst knížku, protože sedět nečinně u počítače, mžourat do obrazovky monitoru se jí moc nechtělo. Navíc ji internet dneska vypadával, takže by z prohlížení módních webových stránek asi nic neměla. Je to asi tou bouřkou. Už už chtěla odejít, ale najednou ji zaujal jeden muž, který zrovna přišel. Když se podívala na jeho profil, něco ji zarazilo. Nevěděla co, ale měla takový zvláštní pocit. Začali si psát a Krystína byla jak v sedmém nebi. Přesto se nemohla zbavit pocitu, toho pocitu, který ji ovládl. Jelikož jí připadal sympatický, sdělila mu spoustu věcí o sobě a o svém životě. Když se zeptala ona jeho, vždycky odpověděl, že je rád tajemný, a že si tyhle věci nechává pro sebe. Nicméně by byl rád, kdyby ji viděl. Krystína vůbec nevěděla, co na to říct. Najednou stranu byla ráda, ale na druhou ne. Bylo jí totiž divné, proč by ji chtěl pozvat zrovna do parku, který je hned vedle hřbitova. Dlouho váhala, ale nakonec ji přemohla zvědavost, takže se domluvili.

Byl chladný pátek, ale Krystíně to náladu nezkazilo. Zavolala své nejlepší kamarádce Nele a řekla jí tu novinu. Nela se zarazila, ale nechtěla ji zkazit náladu. Přesto si to neodpustila. Hned jí začala vyprávět o tom, aby tam nechodila, protože park se jménem Mrtvá stezka, může být nebezpečný. Pokračovala tím, že se tam před několika lety scházel s dívkami a ženami jistý muž, který jim vyprávěl divné historky, a pak je…pak je zavraždil docela krutým způsobem tak, jak to popisoval ve svých příbězích..nikdy se nenašel pachatel, a tak se během let na tento případ zapomnělo. Když jí Krystína odpověděla, že už musí jít, Nela se jí ještě zeptala, jestli by s ní mohla jít, nebo ji alespoň tajně sledovat. Krystíně se to nezdál zrovna jako nejlepší nápad. Odpověděla jí, že bude mít sebou mobil, a že hned zavolá policii, pokud by se něco mělo dít. Nela byla trochu zklamaná, že jí její nejlepší kamarádka, kterou zná od ranného dětství, nevěří. Ale dostala nápad. I když se o Krystínu bála, ještě netušila, že jí vlastně zachrání život.

Krystína vyšla z domu do sychravého počasí, ze kterého nebyla zrovna dvakrát nadšená. Pustila si své oblíbené písničky z Mp3 přehrávače a kráčela mezi spadaným listím chodníku. Najednou jakoby cítila za sebou kroky. Mrazilo ji v zádech, a proto se rozhodla, že se otočí, ale nejprve vypne přehrávač. Sice nepatřila k těm, kteří mají pro strach uděláno, ale ani k těm kteří jsou strašpytlové, no, něco jako Nela. Avšak když si na ni vzpomněla, hned začala litovat, že ji tak odbyla. Začala utíkat, ale kroky slyšela pořád. Otočila se, ale nikdo tam nebyl. Řekla si, že se jí to nejspíš zdálo, ale přesto se cítila divně. Rozhodla se, že zavolá Nele, nebo někomu, kdo by za ní přišel. Jak tak šla, ani si nevšimla, že už je na místě. Bohužel, jako naschvál, tam nefungoval signál, takže jí byl mobil k ničemu. Čekala tam asi půl hodiny. Nakonec ji přemohl pocit bezpečí a chtěla jít domů. Avšak ji zarazil hlas. Že by to byl on? Ano! Otočila se a viděla tu tvář, jako by už ji někde spatřila.. Inertnet? Televize? Či co? Řekla nesměle ahoj, on ji ale pozdrav neopětoval, místo toho jí řekl, aby se posadila na lavičku. Krystína to tedy udělala. Začal jí vyprávět příběhy o vrahovi, který kdysi řádil v těchto končinách. Krystína se na něj podívala, ale on se začal šíleně smát. Vůbec to nechápala. Po několika minutých nesmyslného žvanění toho týpka se rozhodla, že půjde. Když mu to oznámila, zeptal se jí, proč. Krystína nevěděla, co na to říct. Začala se tedy smát, jakože to byl vtip. Tentokrát se jeho oči podívali směrem k jejím očím a muž se začal přibližovat. Krystína se lekla a vyskočila. Muž jí řekl, ať´ se nebojí, chtěl jí jen sundat list, který měla na hlavě. Když si na ni šáhla, skutečně tam byl. Tak si zase sedla a vyzvídala na něm, kdo vlastně je. Muž se zlomyslně usmál, ale mluvil. Rozpovídal se ale o něčem jiném. Tedy zatím o něčem jiném, pro Krystínu. Krystína vzdychla, ale nedala to na sobě znát. Muž začal, že zná jednoho muže, kterému je 35 let a bydlí na nedalekém hřbitově v kapličce, kam už nikdo nechodí. Má tam prý útulno. Někdy si tam pozve návštěvy, které pak děsí svými příběhy. Zabil několik lidí, žen či dívek brutálním způsobem. Jednu zabil pomocí indiánského šípu, další uškrtil stužkou do vlasů, další utopil ve studně hřbitova, čtvrtou zabil tak, že ji svázal a za živa pohřbil do hromadného hrobu, kam taky zaživa pohřbil dalších 5 dívek. Poslední ženu, kterou zabil prý rozřezal, a části jejího těla pak uložil do rakve. Krystína nechápala, proč jí to říká, ale najednou.. Nela, vzpomněla si na svou nejlepší kamarádku. Krystína v duchu zpanikařila, nevěděla , co dělat. Signál v mobilu jí nefungoval. Muž jí dořekl poslední věty, že ten muž si říká Vraždící Casasanova, a že začíná znovu ožívat a své tělo a mysl nedokáže zkrotit. Ve dne je to občan, který  se dokáže ovládat, ale v noci je z něj bezcitný vrah. Krystínu jeho slova šokovala, zvláště ta poslední, kdy jí řekl, že tím Vraždícím Casanovou je právě on. Krystíně ale jeho slova nedávala smysl. S docela chladnou hlavou, což ji samotnou překvapilo, se ho vyptávala, proč o sobě mluví jako o řádném občanovi a přitom bydlí v kapli, kde není signál pro internet. On vůbec nevěděl, co na to říct. Nesmyslně mumlal něco o tom, že chodí do knihovny, kde to je zadarmo. Krystína spustila argumenty, že je to on, kdo před několika lety vraždil ženy a dívky. On s radostí odpověděl že ano. Vtom se na ni vrhl, což nepředpokládala. Vytasil nůž a chtěl ji zavraždit. Stačil dodat, že ještě nikoho nezavraždil čerstvě nabroušeným nožem. Jeho chladné ruce se dotýkali jejího obličeje a cítila, jak jí její krůpěje potu stékají po čele. Cítila také své slané slzy, které bude to poslední, co v tomhle jejím krátkém životě ochutná. Nikdy by ji nenapadlo, že v sedmnácti letech zemře v rukou šíleného zabijáka. Poslední nádech a.. najednou se uvolnila, jakoby ji nic nebylo, v tu ránu se proti ní objevila tajemná postava v tmavém šatu a s čepicí, přesahujíc obličej. Nevěděla, o koho se jedná, ale v tuto chvíli ji zajímalo, co je  s tím tajemným ´Casanovou´. Ten ležel na zemi s nožem, zdálo se, že byl u srdce. Krystína dýchala jako o život. Nemohla vydat ze sebe ani hlásek, a když pak viděla, kdo ji zachránil, byla v šoku.. Byla to její nejlepší kamarádka!

Nela se jí se slzami v očích vyzpovídala, že to nedokázala a musela ji sledovat. A taky že to byla ona, kdo před ní utíkal. Krystína jen smutně přihlížela a rozbrečela se. Bylo jí strašně trapně a zoufale, že neposlechla svou nejlepší kamarádku a nevzala ji s ní. Obě se rozbrečely natolik, že se tomu nakonec zasmáli..Došli k nejbližší telefonní budce a odtamtud zavolali policii. Přišli ke Krystíně, a tam usnuly. Ráno je probudil zvuk televize, ale nezapla ji ani Krystína, ani Nela. Podívali se na sebe, a nevěřícně koukaly do obrazovky televize. Zrovna tam běželi aktuální zprávy. Reportérka sdělovala informaci o tom, jak včera v noci kolem deváté hodiny večerní, neznámý pachatel či pachatelka zabil jednoho muže. A obětí byl pětatřicetiletý muž, který před několika lety vraždil dívky a ženy u místního hřbitova v parku zvaném Mrtvá stezka, který zemřel po několika bodných ranách v oblasti hrudního koše. Policie potřebuje znát osoby, které se zde nacházeli…Dívky se na sebe podívaly a nevěděli co říct. Mají jít, nebo nemají? Nakonec se na policii nepřihlásili, i když věděli, že z toho trauma budou mít zřejmě na celý život. Kristýně se v ten moment znovu zablesklo před očima a uslyšela ten šílený smích, ten šílený smích, který slyšela v ten osudný pátek…