Chtěla žít…


Všude kolem byla tma a černo,

žádná radost, žádné terno.
Oni však sápají se po ní dále,
vypadá to jak na mrtvém bále.

Dej si pozor, už tě mají,
už ti duši z těla sají.
Ty si myslíš, že to zvládneš,
nechápeš to, vždyť už chladneš!

Však ona ale hraje stále,
myslí si, že dostane jejich krále.
Myslí si, že už stačí jen málo,
ach, kdyby to za to stálo.

Lezou po ní chapadla,
všude klapou klepadla.
Velmi ohavný to zvuk!
Jako kdyby malý kluk..

V místnosti není nábytek,
avšak strachu zde je nadbytek.
Kampak se poděly dveře?
Ze zhora křik se béře.

Komnata nemá rohy,
kam ji to odnesli její nohy?
Tohle je palác bezmoci a zla,
pro ní je to stále hra.

Klepe se, pořád se bojí,
umrlci v okolí se rojí.
Vážně už neví jak to brát,
neživý chtějí si s ní hrát.

Natahovali po ní prstů pět,
začal se okolo točit svět.
Točil se tak moc rychle,
až nabíral tvaru krychle.

Smáli se a hulákali,
blíže a blíže ji lákali.
Ona brečela stále víc,
nemohla dělat vůbec nic.

Najednou všechno ztichlo,
na záda jí cosi dýchlo.
Ohlédla se – avšak nic.
Čekala snad něco víc?

Teď je ještě větší černo,
s koutů, podlahy i skříní valí se temno.
Přichází žena – má černý plášť,
z očí jí kouká děsivá zášť.
"Holčičko vstávej, už je den,
opusť svůj dlouhý sen.''
Vedle ní sedí cizí muž,
avšak mohlo být ještě hůř.

"Kdo jsi?'' zeptá se dívka nesměle,
pán však na ní kouká zasněně.
Má jí to tedy povědět?
Nebude lepší nevědět?

"Já jsem přeci ten,
který udělá ze sena len.
Ten který vzpomíná na zapomenuté,
třeba již dávno zhynuté.''

"A kde jsem?'' ptá se dál žena,
tiše jako bílá pěna.
Pořád je z něho v šoku,
neodváží se k většímu kroku.

Odpočni jsi, cesta tě čeká,
cesta děsivá a daleká.
Potká tě tu ještě více zla,
protože teď už to nebude jen hra.

A tak opět oči zavřela,
do světa snů se vnořila.
Zas se okolo ní sbíhali,
už i stěny se kývali.

Dalších několik minut válčila,
ale stvoření okolo jen tančila.
Vzdává to, už nemá šanci,
podlehla tomu tanci.

Stěny se k zemi zřítili,
hvězdy tu sotva svítili.
Měsíc podivným světlem zářil,
všechno ještě více kazil.

Náhle něco se rychle valilo,
do suchého koryta se to nalilo.
Byla to temně černá řeka,
náznak že už se na ni čeká.

Připlula po ní menší loď,
volali na ní: "tak už poď!''
Nechtěla tu již zůstat déle,
když mlýn tu lidské maso mele.

Nastoupila a loď plula,
na cestě sotva se hnula.
Ona chtěla by tak vědět víc,
ale necítila pohyb svých plic.

Teď ví že není mezi živími,
je z ní stvoření s lícemi modrými.
Čeká jí jen nekončící nic,
tahle strana nemá rub a líc.

Sdílejte článek

12 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    voodoo 13 ledna 2010 v 20:04

    Čekal jsem zase nějaký cajdák o utrpení života atd. Tomu ses, myslím , vyhnula. Konečně se tu objevila nějaká báseň, i když dost jednoduchá. Ale příjené osvěžení to bylo – další tvoje věc už bude propracovanější, že? (tzn. pokračuj, proč by jsi měla přestat – každý se musí nějak vyvinout a popravdě poezie není zas tak jednoduchou disciplínou, jak by se mohlo zdát). Ve výsledku jsem teda spokojený…

  2. Profilový obrázek
    Solo 13 ledna 2010 v 18:56

     Už je tomu pětadvacet let

    co Solo přišel na tenhle zkur…svět

    po přečtení téhle recky

    dám si zrovna ze dvě decky

    číst se to dalo o tom žádná

    báseň je však málo hororová

    chce to ještě více makat

    a pak budem strachy kakat

    příště více krve, sexu, nebo zombáče

    já si jdu dát dalšího láhváče…

    Mě se to docela líbilo. mnohem lepší než ty dojáky co tu frčeli minulý týden. Máš dobrý základ, tak jen tak dále

  3. Profilový obrázek
    Eraserhead 13 ledna 2010 v 17:54

     A mě se to docela i líbilo, i když bych dal za pravdu Allegorovi (nebyl bych ale tak drsný, jen bych mírněji řekl to co on tvrdě). Potěšilo mě už to, že sem někdo dal poezii (asi někde vyhrabu své staré kousky). Některé části básně se dobře četly, měly spád a dobré slovní obraty. Některé ale ne. Báseň musí mít rytmus a ten ti mnohdy hodně utíkal (přitom by stačilo vhodnější tu kratší tu delší slovo, aby to buď nepředbíhalo nebo naopak nedobíhalo onen rytmus). Některé rýmy jsou pravda hodně levné, myslím, že tak dvě tři sloky (Např. “Lezou po ní chapadla…”, “A tak opět oči zavřela….”) by klidně mohly být vypuštěny protože působí hodně samoúčelně (a tak nějak jsem si u nich vzpomněl na Cimrmanův absolutní rým) a nijak moc neposouvají děj. Taky by to chtělo trošku víc gradující konec, aby to mělo trošku švih. Ale jak říkám, obecně mě to potěšilo, nečetlo se to zase tak špatně, nějak extra mě to nenudilo. Trošku lepší hru se slovy, větší slovní zásobu (i poesie je jí fakt potřeba), ne za každou cenu vytvořit rým (ve smyslu tom, že tam budu dávat zbytečná slova jen aby se to rýmovalo), trošku souvislého děje a zápletky a hlavně – správně psaná i/y (jistou dobu mi připadalo, že to píšeš v rodech fakt obráceně pořád) a bude to radost číst.

  4. Profilový obrázek
    Sheldon 13 ledna 2010 v 16:07

    Tady měl někdo v literatuře Erbena a rozhodl se, že si taky trochu přihodí  Budu kruťák a tu povídku nesestřelím už s ohledem k tvému věku, jestli je ti ale víc jak 13 let, pak už je to docela prů…

    Dalších několik minut válčila,
    ale stvoření okolo jen tančila.
    Vzdává to, už nemá šanci,
    podlehla tomu tanci.

    Nepodléhej tanci, který se na tebe sesype a piš dál.

Nový komentář