Cena pravdy


Prolog

„Člověk vydrží bez vody 3 až 7dní.“

Martin se přihlásil.

„Prosím.“

„Nezlobte se pane profesore, ale podle mě člověk vydrží mnohem víc než uvádíte.“

„Ale toto je ověřené.“

Většina studentů v Aule se začala smát.

„Ticho uklidněte se, váš kolega je ještě nezkušený, časem sám pozná, že jsou moje slova pravdivá.“

„Ale Pane Prof…“

„Tak, to už stačí studente, prostě to tak je, to je fakt, s tím nic neuděláte.“

„Není to tak.“

„Vy si mně opovažujete odporovat, sbalte si věci a odejděte z přednášky.“

„Pletete se Pane Profesore.“

„A ven!“

Martin rudl v obličeji, byl veřejně ponížen před celou Aulou. Dal sešit do baťohu, ten si přehodil přes rameno a šel ke vchodovým dveřím. Otevřel a měl chuť za sebou třísknout, neudělal to.

„Tak, kde jsme to skončili studenti? Ano, už vím, člověk vydrží bez vody 3 až 7 dní.

 

Den první

Martin sestupoval pomalu po schodech do sklepa. Na okamžik se zastavil. Musí to udělat, to on má pravdu, ne ten starej dědek. Došel do sklepa, malým okýnkem vyzařovalo do místnosti slunce. Na stěně visely hodiny, které tam Martin včera dal, ze zdí trčely trubky. V rohu u trubek byla krabice s papírovými sáčky a PET láhvemi. To bylo celé vybavení sklepní místnosti. Došel k trubkám, z kapsy vytáhl pouta a levou rukou se připoutal s asi metr vysokou trubkou. Sedl si a díval se po místnosti, klíček si vložil do kapsy. Podíval se na hodiny 7:00.

12:37

Potřeboval se vymočit, vytáhl jednu PET láhev z krabice a pětinu zaplnil.

 

15:10

Čas utíkal pomalu. Martin se na chvíli postavil. V hlavě mu proběhla myšlenka, „proč to vůbec dělá?“

Sáhl do kapsy a nahmatal klíček, začal si s ním házet do výšky.

 

18:39

Je to moc jednoduchý, takhle se to nedá dělat. Je přece dohodnutý s rodiči, že za ním na chatu přijedou za sedm dní.

„To vydržíš.“

„A co když ne?“

„Máš pravdu ty, nebo ten dědek?“

„Já mám pravdu. Já.“

Vytáhl z kapsy klíček a podíval se na něho.

„Já mám pravdu.“

Hodil klíček do protějšího rohu.

 

20:33

Díval se na klíček, uvědomil si, že vsadil vlastní život.

„Život, život, život. Za sedm dní přijedou rodiče.“

Začal cítit sucho v ústech. Polknul.

 

23:17

V místnosti už byla tma, Martin seděl opřený o stěnu.

„Proč jsem si nevzal polštář? Je to špatně připravený. Já asi nejsem normální, že to dělám.“

Lehl si na studenou zem usnul.

 

Den druhý

6:31

Otevřel oči, v noci toho moc nenaspal. Sucho v ústech mu začalo vadit.

„Nemysli na to.“

„To nejde.“

Zakručelo mu v břiše.

„To je teprve druhý den.“

Vymočil se do flašky.

 

10:29

„Myš, šídlo, oves, seno, ovoce, Eliška, moje první holka.“

Cítil potřebu jít na velkou, vzal si jeden papírový sáček.

„To je smrad.“

Zakručelo mu v břiše.

„Anna, auto, opice, ementál, jakej ementál, co to kecám…

 

14:36

To sucho, pomalu se mu přilepovaly ústa k sobě.

„Brr.“

Podíval se na flašku moči.

„To ne, moč pít nebudu.“

Vzal flašku a chtěl ji hodit ke klíčku.

„Ne, neházej.“

Vrátil flašku do krabice.

 

18:21

Křeč, do nohy ho chytla křeč. Rychle se postavil a šlapal na místě. Křeč ustala. Podíval se na klíček.

Pomalu začal pochybovat, jestli to zvládne.

 

21:03

Stmívalo se. Okýnkem proudily do místnosti poslední paprsky světla. Ústa už byla přilepená k sobě.

„Zítra to ukončím, dědek vyhrál.“

 

Den třetí

7:09

Podíval se na oteklé zápěstí od pout.

„Proč je ta chata v lese?“

Ústa odtrhl silou od sebe, byla zpuchřelá a tvrdá.

„Proč jsi tam hodil ten klíček?“

Začal přemýšlet, jak to skončí.

 

9:35

Venku začal bubnovat déšť.

„Ha, voda, přece tak blízko a nedostižná.“

Trhl s levou rukou.

„Jau, do háje.“

 

13:33

Díval se na flašku.

„Pomerančová limonáda, jeden litr pomerančový limonády.“

„To není pravda, to je moč, hnusná smradlavá moč.“

 

16:25

„Pomoc, pomoc.“

Řval asi půl hodiny.

„Co si to namlouváš tady je les.“

 

19:40

„Oves, sobota, torpédo, domov, vrata, alek, alík, kopal, kost, žízeň, žízeň, žízeň.“

 

Den čtvrtý

6:33

Nespal.

„Jeden a půl litru pomerančový limonády.“

„To není limonáda.“

„Vždyť je to jedno.“

Otevřel PET láhev. Pomalu usrkl, úleva.

„Ha, jak je vlastní moč dobrá.“

 

6:50

Bylo mu na zvracení.

„Ne musí v sobě udržet vodu.“

„Moč.“

Pozvracel svoje oblečení.

 

14:11

„Dn, dn, dn, eins, zwei, drei.“

Uslyšel lidské hlasy.

„Pomoc, pomoc.“

 

14:30

„Proč nikdo nejde, proč?“

 

19:31

Dopil poslední moč.

 

Sen

„Eliško, co tady děláš?“

„Přišla sem za tebou.“

„Eliško, chci s tebou znova chodit.“

„Ale, já ne, ty chcankopiji.“

 

Den pátý

5:57

„Jak to, že tady není ani jeden brouk k jídlu. Já tady umřu.“

„Pomodli se.“

„Jak?“

„Ty nevíš, jak se modlí?“

„Bože pomoc,

velectěný Bože,

Bože, Bože,“

„Tak to není.“

To je jedno“

 

14:xx

„Proč ta hlava tak bolí?“

„Proč?“

 

19 nebo 20

„Žízeň a ja ja ja jaj,

žízeň a ja ja ja jaj,

prostě sem nemocnej,

tak, proč máte zlost,

myslíte si, že piju jen,

tak pro radost?“

„radost, radost“

„žízeň, žízeň“

„Ty pi**, nechci umřít.“

 

Den X

Sen

U moře.

„Mami, tati.“

„Dělej, běž se vykoupat.“

„Už běžím.“

Hop do vody.

 

Světlo:

Martin v leže otevřel oči. Naproti němu stála postava.

„Vy mě jdete zachránit?“

Postava se otočila. Smrtka.

„Jdeš si pro mě?“

„Brzo Martine. Brzo“

 

Tma:

Žádný pohyb.

 

Světlo:

Kóma.

***

„Miláčku vstávej, jedeme na chatu.“

„Ale, beruško, určitě tam má nějakou holku. Ještě ho tam necháme jeden den samotného.“

„Máš pravdu nebudeme škodolibí, ať si to tam užije.

***

 

Tma:

Smrt.

Sdílejte článek

Nový komentář