Až tak moc tě nežeru


"Ty víkendy, co jsi trávil na Slovensku kvůli práci byly tedy z důvodu, že tam máš ženu a dítě?"

Erika sledovala bedlivě nenávistným pohledem svého přítele Marka. V hlavě jí zněly podivné zvuky, které připomínaly údery kladiv do kovadlin.

"Zuzana byla moje první holka a já si nikdy neuměl dávat pozor, však víš."

"Jo přerušovat umíš jenom, když se dívám na Ordinaci v růžový zahradě."

"Miláčku, jsem umělec, mám právo na uklouznutí. Od začátku našeho vztahu jsi věděla, že nejsem normální."

"Neříkej mi, miláčku, ty parchante."

"Budeš mi moc chybět."

"Táhni z mýho bytu!"

"Doufám, že zůstaneme přáteli."

"Děláš si prdel, viď? Kam půjdeš?"

"Když jsi byla v práci odvezl jsem si zbylé věci k matce. Těch pár maličkostí, co jsem tady nechal si můžeš nechat."

"Když něco najdu, tak to spálím."

"Jak chceš."

"Jak jsi mi to moh udělat? Vždyť víš, že bych pro tebe udělala cokoliv. Živila jsem tě, koupila jsem ti oblečení, napsala ti bakalářskou práci, vyplatila i ty lichváře, co po tobě šli."

"Dělala jsi to dobrovolně, tak nevyčítej."

"Dělala jsem to z lásky."

"Dobře se na mě podívej."

 

Marek se k ní naklonil a zblízka jí řekl do obličeje:"Nikdy…jsem…tě…nemiloval."

 

Erika cítila, jak se jí do tváře valí krev a jak se jí zatemňuje před očima.

"Táhni, ty zmrde."

 

Marek se otočil na podpatku a zvolna odešel z bytu. Erika tak znovu po půl roce šťastného a spokojeného vztahu osaměla. Její pocity byly dvojího rázu. Jednak se cítila ponížená a odkopnutá, ale na druhou stranu to bylo nic proti samotě. Té už měla plné zuby. Je jí 27 let a je znovu sama. To je přece tak trapný. Kdyby jí řezal od rána do večera, zvracel zelenou každý večer do postele nebo hrál karban, dalo by se to snést. Každá rána se zahojí, každá postel se dá vyprat a všechny dluhy se dají zaplatit, ale být sama je ostuda. Pomyslela si, jak bude zase vysvětlovat matce na Vysočině během Velikonoc, že je sama, ale tentokrát to vážně není její chyba, protože dřív tam nepojede a rozhodně jí teď ani v nejbližší době nebude telefonovat.

 

Erika měla všeho všudy jen dva vztahy. První o jejích citech ani nevěděl a ten druhý byl Marek.

 

Její první vztah ukončila policie, když na ní objekt jejího zájmu podal oznámení kvůli stalkingu. Byl ženatý a měl dospívající dceru, z jejího narušeného pohledu připitomělou emařku, která ujížděla na upírech.

 

Trochu jí postrašila. No, Bóže. Když tak zbožňovala horrory, tak proč jí vyděsilo, když jí v noci v černé kápi, s bíle namalovaným obličejem a červenými kontaktními čočkami zatáhla do boční ulice a přitiskla jí břitvu ke krku? Drsňačka se tenkrát pomočila hrůzou. A jeho manželka? Pche, jí stačilo natrhat její perskou kočičku na kousky a ozdobit jí s ní láskyplně pěstovaný rododendron. Jenže on jí přesto nechtěl. Hrozila, že mu unese ženu a dceru a bude je posílat v krabicích po kouskách, ale jeho lásku nezískala. Myslela si, že jí bude tak nenávidět, až se jeho nenávist změní v lásku. Ale takhle to chodí asi jenom v televizi. Nakonec stáhnul všechna obvinění, když jí uviděl: Nepříliš vzhlednou dívku s velkým nosem zahalenou v plachetce, vypadající téměř jako polednice. Když jí za jejího halasného nářku definitivně odmítal na policii před početným publikem policajtů, alespoň mu obnažila svá ňadra, aby si je prohlédl. Na ně byla pyšná a celkem právem. Jeden z policistů, který jí pak zamykal do cely předběžného zadržení dokonce svému kolegovi řekl, když si myslel, že ho neslyší, že by se dala "šukat s pytlem na hlavě". Oba se tomu smáli. Kdyby tušili, že jí to potěšilo, protože to byl asi jediný kompliment, který na svou ženskost kdy slyšela.

 

S Markem to ale bylo jiné. Seznámili se na jeho vernisáži. Kamarádka jí řekla, že bude u nich v baráku ve sklepě vernisáž několika mladých fotografů a jestli by se tam nešla s ní podívat. Marek byl jeden z vystavujících. Nevypadal až tak špatně, hubený kluk s brýlemi, kterého by jste si asi na ulici nevšimli, ale zároveň by jste z jeho vzhledu nebyli ani znechuceni. Erika si na sebe tenkrát vzala odvážný korzet, který schovával její drobné bříško a chlípně odhaloval její ženské krásy, na druhou stranu dlouhá sukně cudně schovávala její křivé hnáty porostlé dlouhými chlupy, které už nešlo oholit. Prokletí její matky, chlupaté nohy, postihlo i jí. Na druhou stranu, i kdyby se jí podařilo chlupů zbavit, pak by se stejně neodvážila své sádelnaté kůly odhalit. Vyspala se s ním hned ten večer. Během týdne si ho nastěhovala k sobě do bytu a do 14 dnů ho představila své prudérní matce na Vysočině. Bylo to sice v létě, ale její matka z toho měla druhé Vánoce. Její ideální chlap však brzy odhalil své neduhy. Dlužil peníze prohrané na hracích automatech, nebyl schopen dodělat bakalářskou práci, která ho jediná dělila od dokončení jeho studia fotografie na VŠUP a každý víkend odjížděl na Slovensko za jakousi neznámou prací. Po čtvrt roce se přiznal, že se tam vídá s bývalou přítelkyní a dnes ráno Erice jako třešničku na dortu telefonoval, že s ní má tříletou dceru a je na čase ujmout se zodpovědnosti.

 

"Proč si vždycky ti sráči uvědomují svou zodpovědnost, když začínám být šťastná!", vyprázdněná sklenice od vodky letí na stěnu.

 

Marek zaparkoval matčino auto před jejím domem a s napětím očekával s jakou ho jeho matka přivítá. Přeci jenom byl od její sukně už půl roku pryč. Obložené chlebíčky a vychlazená bohemka byly dostatečnou odpovědí.

"Nelíbila se mi, chlapíčku. Zuzanka je mnohem hezčí a navíc Ládíček je kouzelné dítě. Možná jsem ještě nevěděla, jakou odpověď ti mám dát na to, co jsi mi vyprávěl, ale zachoval jsi se čestně a zodpovědně. Myslím, že by sis měl Zuzanku přestěhovat k sobě. Mateřská je tu vyšší, v domě budete mít komfort a já vám pomůžu s hlídáním. Budeš mít čas tvořit a budeme všichni hezky pohromadě."

Marka rodinná idylka dle představy své matky upřímně vyděsila, ale vzhledem k tomu, že měl na účtu přešvihnutý kontokorent a na Slovensku nezaopatřené dítě s atraktivní matkou, kterou asi miloval, rozhodl se si na nový radostný život připít. Sklenice o sebe se zazvoněním cinkly a Erika se v tu chvíli pozvracela, protože sama dopila litrovou vodku.

O měsíc později

Marek se právě vrátil z nákupu. Matčino auto, které mu už pár dnů říkalo pane, zdobila na zadním sedadle dětská sedačka plná drobků. Zaparkoval jako obvykle před domem. Vytáhl z kufru dvě plné velké tašky a mířil k verandě. Překvapilo ho, že jsou dveře otevřené. Měl divný pocit.

Kopnul jemně do dveří a ocitl se v chodbě.

"Zuzi, jsem doma!"

Nikdo však neodpověděl. Vevnitř byla zima, dveře už tedy musely být otevřené docela dlouho. Jeho hrdlo sevřela úzkost. Ve vzduchu cítil otřesný puch. Šel s nákupem do kuchyně, kde se ho chystal položit na linku s myšlenkou, že se pak podívá po Zuzaně. Vešel do kuchyně a oněměl hrůzou. Na pracovní lince byla v zaschlé kaluži uříznutá lidská ruka. Děsivý pohled mu obrátil žaludek. Osušil si ústa a šel blíž. Na sporáku přetékala z velkého hrnce voda a poklička na něm nadskakovala, jak posedlá ďáblem. Vzal za rozpálenou úchytku a okamžitě jí upustil, rozpálený kov mu dopadl na tenké ponožky a Marek musel vykřiknout. V hrnci se vařila druhá ruka. Už měla vzhled ovaru. Poté si všiml, že se v troubě něco peče. I když byl plný obav, musel se podívat. Zvědavost byla silnější. Na pekáči se vedle sebe pekla chodidla. Byl v šoku.

 

Z letargie ho probralo spláchnutí záchodu. Vzápětí se ozvalo další. Marek šel jako ve snách. Když se přiblížil k otevřeným dveřím na záchod měl, co dělat, aby se znova nepozvracel. Na zemi ležela rozřezaná Zuzana. Už z ní zbylo jenom torzo. Chyběly jí ruce a nohy a její trup byl rozřezán elektrickou pilou na části, které byly poházené po zkrvaveném igelitu. Erika splachovala kusy masa do záchodu. Přes obličej měla bílou roušku a byla v řeznickém úboru i se síťkou na vlasy a bílými plastikovými brýlemi.

 

"Co to do hajzlu děláš?"

 

Erika si sundala roušku z obličeje a podívala se na svého ex-přítele.

"Porcuju tvojí starou a splachuju jí tam kam patří, tedy do hajzlu."

"Ty nejseš normální."

Erika se začala zlověstně smát.

"No to je fór. To jsi mi přece říkal před měsícem ty o sobě."

"Kde je moje máma?"

"Jak to mám vědět. Nikdy jsi mě nepředstavil, zatímco já ti svojí ukázala hned."

"A Ládík?"

"Ládík? Myslíš to svoje dítě?"

"Co jsi mu udělala?"

"Nepamatuju se… A nezajímá mě to. A teď mě omluv, mám práci."

 

Erika vzala další kus masa a spláchla ho.

 

"Jdu zavolat policajty."

"Posluš si, posero. To je jediný na co se zmůžeš? Budeš zase pan zodpovědný? Právě se zbavuju těla tvý přítelkyně, haló! Je někdo doma? A co Ládík, budeš zase tři roky přemýšlet, jestli ti stojí za to, abys pro něho něco udělal? Nebo se spokojíš s Forrestem Gumpem."

 

Marek se zastavil. Díval se na svojí psychicky labilní bývalou přítelkyni.

"Co je s Ládíkem?"

"Už jsi byl v kuchyni?"

"Jo."

"A díval ses do trouby?"

"Jo, pečou se tam nohy."

"Jak vypadaj, už jsou černý?"

"Ne. Copak chceš si je naservírovat s bramborovým pyré?"

"Ne."

"A mě. Chceš mě zabít a sežrat?"

"Až tak moc tě nežeru. Je to za mnou. Psycholog říkal, že se s naším rozchodem vyrovnávám docela dobře."

"Udělám ti službu, miláčku, neplať mu. Věř mi. Jeho služby nestojej za nic."

"Neříkej mi, miláčku. Už jsem ti to říkala."

"Pořád se vytáčíš, řekni mi, kurva, kde je Ládík!"

"Ládík je na škole v přírodě."

"Jsou mu tři. Kde je Ládík, ty bréco!"

Díval se do její šílené tváře. Psychiatři takovému stavu říkají příhoda. Tahle byla skutečně silná.

"Ládík je ve sklepě, zlobil a tak sem ho strčila do pytle. To přece dělaj čerti na Mikuláše, nebo ne? Sice není Mikuláš, ale funguje to spolehlivě."

"Ty svině."

Marek se rozeběhl do sklepa. Slyšel za sebou další spláchnutí. Čekal, kdy ta magorka ucpe odpadovou rouru. Až se pak všechen ten sajrajt vyvalí zpátky do bytu, to se pak nebude stačit divit.

 

Sáhl po vypínači, ale byla rozbitá žárovka.

"To jsem potřeboval, jak v blbým horroru."

Šel po schodech dolů a slyšel jen zoufalé úpění a tlumený nářek. Ládík musel mít snad ještě roubík. To ta mrcha už vážně přehnala. Posvítil si mobilem a musel zakřičet hrůzou. Jeho matka ležela svázaná a opřená o zeď s roubíkem, měla uříznutá chodidla a zkrvavené pahýly pak měla posypané nějakým voňavým kořením, které neutralizovalo zápach.

 

"Šílená kráva."

 

Ze shora najednou uslyšel vodopád sprostých nadávek, díky kterým pochopil, že ucpala rouru masem jeho milenky.

 

Hledal pytel s Ládíkem, ale sklep byl perfektně uklizený. Žádný pytel, natož Ládík tam nebyl. Vzal matku do náručí a nesl jí opatrně do schodů. Když byl v polovině uviděl jí před sebou. V ruce držela krumpáč.

 

"Vytekla mi na chodbu tvoje slovenská přítelkyně."

"Potřebuješ doktora."

"To spíš tvoje máma. Mrzí mě, že jsme se setkali za takových okolností. Tvoje maminka mi je velmi sympatická. Ale synáček se jí teda moc nepoved."

"Co chceš dělat s tím krumpáčem?"

"Vykopeš ve sklepě dva hroby, plán se záchodem nevyšel. Kriminalistická příručka selhala. Četla jsem, že když maso uvaříš, tak ho můžeš spláchnout do záchodu a kosti pohřbíš. Nikdo na to nepřijde. Je to v rubrice dokonalý zločin."

"Taková rubrika neexistuje. Kdyby existoval dokonalý zločin nebyly by plný lochy lidí."

"Drž hubu. Vysokou školu jsi dostudoval jenom díky mě. Nemáš právo mě poučovat."

" Nepohřbím svojí matku zaživa. Je to odporný a nechutný."

"Otoč se a snes jí dolů."

"Ne."

"Já ti říkám, okamžitě se otočíš a půjdeš s ní dolů."

 

Marek zůstal stát. Díval se jí zpříma do očí.

 

"Takhle na mě čumět nebudeš, ty sráči. Můžeš si za to sám. Já zůstala sama. Rozumíš, ty hajzle? Ty se vrátíš za svojí tupou rodinkou a všechno bude oukej? Zatímco já budu bulet do polštáře, jak nějaká vodkopnutá hloupá husička."

"Co tě žere? Zatraceně. Prostě jsem se s tebou rozešel. Smiř se s tím."

"Nesmířím."

 

Napřáhla se krumpáčem a začala pomalu scházet směrem k Markovi. Ten nasucho polkl. Věděl, že je úplně mimo. Byla evidentně předávkovaná antidepresivy a věděl, že veškeré problémy řeší vodkou. Mořem vodky. Bylo mu jasné, že tady věcné argumenty neplatí.

 

Její blízkost ho začala děsit, víc než si myslel, že je vůbec ochoten připustit. Cítil naplno váhu své matky a mírně se pohnul dozadu. Zavrávoral, snažil se vyrovnat balanc, ale neměl volné ruce. Spadl na záda jak pytel brambor a jeho matka na něj. Vydala jen bolestivé zachrčení. Vyrazila mu dech. Lapal po dechu a najednou uslyšel příšerné křápnutí, to když krumpáč zajel do hlavy jeho matky.

 

"Udělej co jsem ti řekla. Teď už nebudeš mít výčitky, že jí pohřbíváš zaživa. Byla bych dokonalá snacha. Která mladá holka se může pochlubit takovou ohleduplností. A teď běžím nahoru, protože bych řekla, že už se mi pálí nohy v troubě."

 

Vyběhla do schodů jako laňka a Marek se mohl konečně nadechnout. Odvalil od sebe matčino tělo, z jejíž hlavy zlověstně trčel krumpáč. Když s ní začal chodit, měl tušení, že je trochu divná, ale označení "trochu divná" už dávno nebylo aktuální.

 

Erika doběhla do kuchyně. V jejích očích byla nefalšovaná radost. Na tváři měla široký úsměv a chňapku, která byla v krvavé kaluži na pracovním stole, si na ruku navlékla jako kdyby tam byla doma.

"Tady se nám něco, pálí, maminko, že?"

Otevřela troubu. Kuchyni opanoval pach spáleného lidského masa.

"Jojky."

Vzala pytel na odpadky a maso do něj vysypala, pak scedila vodu s rukama a hodila do pytle i uvařené ruce.

"Tu příručku psal nějakej amatér. Takhle to nejde dělat."

 

Šla s odpadky ke sklepu. Zavázala pytel a hodila ho dolů ze schodů. Pak se vrátila k toaletě. Srolovala igelit se zkrvaveným torzem těla a přelepila jej izolepou. Náraz na podlahu sklepa oznámil další balík.

 

"Kopej smrade, já jdu uklidit ten svinčík v chodbě. A ne, že to neuděláš, protože jinak provedu Ládíkovi příšerné věci."

 

Marek ležel na podlaze. Díval se na strop místnosti a měl pocit, že se s ním točí celý svět. Bylo mu jasné, že mrtvým už nepomůže a ze sklepa se živý nedostane pokud s Erikou nebude spolupracovat.

 

Vypáčil z hlavy krumpáč a začal kopat. Podlaha byla naštěstí jen udusaná hlína, takže to po několika mocných úderech docela šlo. Lil z něj pot. Bylo mu nevolno. Hlavou se mu honily šílené myšlenky a trápila ho jediná věc. Kde je Ládík? Najednou si vůbec nebyl jistý, jestli mu ta šílenkyně dá během dneška uspokojivou odpověď. Když dával pod zem ostatky své matky a milenky zažíval útrpné pocity. Na druhou stranu jim prokázal službu, alespoň v tom, že je pohřbil jejich nejbližší.

 

Erika vytírala zkrvaveným mopem podlahu v chodbě a vědra se smradlavou vodou vylévala do vany. Věděla, že vše musí udělat maximálně poctivě. Když byla spokojená pronesla vesele:

"Tak a teď už se tady dá jíst i z podlahy," a šla pokračovat s generálním úklidem do kuchyně. Když už měla pocit, že je tam docela dlouho, vyrazila se přesvědčit, že Marek pořád kope. Odnesla mu tam kapesní svítilnu, kterou namířila ze schodů na místo budoucího hrobu a pro jistotu zamkla dveře.

 

Mohly uběhnout dvě hodiny, když se od dveří ze sklepa ozývalo šílené mlácení na dveře. Erika se probrala. Vzala si před tím něco na uklidnění, ale v rozčilení si spletla balení a spolykala několik prášků na spaní. Připadala si unavená a vyčerpaná. Přemýšlela kde je a co se děje. Nic si nepamatovala.

 

"Otevři mi ty krávo! Jinak ty dveře rozštípu! Nedělej nic Ládíkovi."

 

Hlas zněl povědomě, ale nepoznávala. Děsilo jí to. Pak si vzpomněla, to je přeci její bývalý přítel. Musel jí nadrogovat. Ach Bože, musí být nebezpečný. Vrávorala nejistými kroky do kuchyně. Věděla, že je v ohrožení.

 

"Zavolám na tebe policajty, ty svině!"

 

Erika zpozorněla. Parchant jeden, ještě jí bude vyhrožovat. Šla do kuchyně pro nůž. Míjela telefonní sluchátko. To je ono. Zavolá policii. Co když se ten parchant dostane ze sklepa, pak bude vážně malér. Ale proč je u něj v domě? Vždyť ho od rozchodu neviděla.

 

Vyťukala číslo 112 a začala potichu hovořit.

"Unesl mě a ohrožuje mě můj bývalý…nevím, kde jsem, asi mě něčím nadopoval, nějakým svinstvem…nevím, kde to je, zkuste vysledovat hovor, volám z jeho pevné linky…nemám moc času, zavřela jsem ho ve sklepě, ale asi se každou chvíli dostane ven!

 

Krumpáč narazil do dveří a rozštípl je.

"Jdu si pro tebe, ty děvko!"

 

Erika položila sluchátko. Věděla, že se musí schovat. Běžela po schodech nahoru do ložnice a schovala se pod postel. Když tam zalézala, všimla si, že už tam někdo je. Hrůzou se tam klepal tříletý Ládík, který se při pohledu na ní strachy pomočil.

"To bude dobrý, neboj, já tě před tím magorem ochráním."

Přitiskla si ho na prsa. Chlapeček byl vyděšený k smrti tak, že nebyl schopný vydat ani hlásku. Všiml si však, že upustila nůž. Tlačila ho na sebe, div ho nerozmačkala a Ládík opatrně sevřel ve svých ručkách dlouhý ostrý nůž. Když si byl jistý, že má zavřená víčka a cedí nějaké nesrozumitelné věty přes zuby zabodl jí do zad nůž.

 

Zařvala bolestí a pustila ho. Ládík se ji vysmeknul s područí a utekl ze svého úkrytu. Otevřel dveře a jakžtakž se vyhnul mávnutí krumpáče svého otce.

 

"Ježiši, kluku, já tě málem trefil."

"Tati!"

 

Marek uchopil chlapce do náručí a seběhl s ním rychle schody.

 

"Odhoďte zbraň!"

Marek nevěřil vlastním uším ani očím. Díval se na dva mířící uniformované policisty, kteří na něj mířili z chodby jeho vlastního domu.

 

"To není zbraň, ale můj syn."

"To vidíme, ty demente. V ruce máš dítě a pod ním naládovanej revolver."

"Jděte se vycpat."

 

Policista vystřelil do zdi.

"Varování. Příště to do tebe našiju. Odhoď revolver!"

 

Otevírají se dveře do ložnice, z nich vychází Erika a v zádech zabodnutý nůž.

"Je ozbrojený."

 

Policisté začali pálit. Jedna ze střel zasáhla Marka do tváře, druhá do krku. Upustil Ládíka, který dopadl na schody. Odražená kulka zasáhla do prsou i Eriku, která se sesula ze schodů. Ládík začal konečně brečet. Záplava stresu za celé odpoledne se uvolnila a zaplavila jeho plíce nebývalou silou. Policisté se šli přesvědčit k obou tělům.

 

Bližší ohledání místa činu přineslo neuvěřitelná zjištění. Ve sklepě byly čerstvě vykopané hroby, pytle plné vařeného masa a na schodišti zůstala kaluž krve, která se vpíjela do vlněného koberce. Novináři obklíčili dům jako supi a v bulváru se začala objevovat první očitá svědectví lidí, kteří tam nikdy nebyly. Během týdne byla z případu událost číslo jedna, která plnila titulní strany. Dům hrůzy a podobné titulky upoutávaly pozornost lidí u trafik. Jenže zájem opadal. Ládíka poslali na Slovensko za rodinou jeho matky a dům se brzy dostal do dražby jedné velké realitní firmy.

 

Případ se odložil ad acta a nikdy se nevyřešil. Ostatně o to také nikdo neměl ani zájem. Výsledek by vlastně ničemu a nikomu neprospěl. Jediným svědkem tak zůstala ta krvavá skvrna na schodech. Ta, která se nedala ničím odstranit a ta, která se tam objevila, i když noví majitelé položili nový koberec. Občas dokonce slyší ze sklepa i divné zvuky. Zvuky, které v takových domech nevěstí nikdy nic dobrého.

 

 

 

KONEC

Sdílejte článek

19 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Sheldon 1 března 2010 v 16:55

    Díky, že jste se mě zastali a díky za komenty  Teď nosím v hlavě takový zvláštní nápad a jsem zvědavý, co se z toho urodí. Zatím jen prozradím, že se to bude točit o dvou dobrých kamarádech, mezi které se dostane osudová žena, která kromě toho, že bude z Ukrajiny ukrývá i řadu tajemství.   

  2. Profilový obrázek
    Sheldon 25 února 2010 v 00:16

    pro jamall22: Mě nezajímá koho a jak hodnotíš. Kdyby jsi konstruktivně kritizoval, tak je mi to buřt. Když mi pod povídku napíše kdokoliv kritiku, ať už kladnou nebo zápornou, tak to beru. Ale ty naprosto klasicky buzeruješ a to nesnáším. Napsal jsi pod povídku jiného autora, že píšu sra.ky a tím jsi mě vytočil, protože to se nedělá. A být tebou, tak se zdržím komentářů o úrovni do té doby, než si přečteš a pochopíš co vlastně píšeš.

  3. Profilový obrázek
    Jamall22 24 února 2010 v 22:44

     Sheldon: Nechápu proč se pořád odvoláváš na Piko zabíjí…tak se mi nepovedla jedna povídka, kterou jsem psal z dlouhé chvíle a ještě k tomu ve spánkovém deficitu, ale mám tu ještě pár povídek a tvrdit o nich, že jsou slabomyslné a odfláknuté může napsat jen někdo kdo píše takový nechutný saďárny jako ty…já, že to přehánim? Jen hodnotim povídky, zhodnotil jsem řadu povídek kladně a pár povídek záporně…ty tvoje (tedy ty co jsem četl…nebylo jich moc) se mezi ně bohužel řadí…ale napsat na kritiku, ať už pozitivní či negativní “mě nevytočís” je vážně pod úroveň 😀

  4. Profilový obrázek
    Sheldon 24 února 2010 v 17:44

    pro jamall22: Hele ty provokatére, je demokracie, takže si hodnotit můžeš jak chceš. Nicméně vzhledem k úrovni tvých povídek, které jsou slabomyslné a odfláknuté, jako třeba veledílo Piko zabíjí tvůj názor neberu jako relevantní. Protože jsi mi ale umyl pr.el už v komentáři pod cizí povídkou, tak ti musím říct, že to poněkud přeháníš. Vzhledem k tomu, že teď píšu jednu brutální povídku Jamalle, tak se těš        

  5. Profilový obrázek
    Sheldon 31 ledna 2010 v 23:53

    Pavel: Marek je právě slaboch, vždycky háže všechno na druhý a navíc je pohodlný. Erika za něj vyřídila všechny jeho problémy a když se rozhodl postarat se o svou družku s dítětem, udělal to tak, že počítal s tím, že to vyřídí jeho matka.

    Jinak je pravda, že to letí kvapíkem, ale zrovna jsem měl náladu napsat něco svižnýho. Každopádně jsem si tam nevšim jedný fatální chyby a to je, že jsem změnil omylem pohlaví dítěte na začátku povídky .  Takže to fakt sorry.

  6. Profilový obrázek
    Pavel 31 ledna 2010 v 23:05

    Dost zvrhlá a brutální povídka. Erika byla slušně pošahaná a Marek taky, protože, kdych zjistil, že moje bývalka naporcovala mojí holku do ovaru a matce uřízla nohy, nejspíš bych ji v první řadě zakroutil krkem a teprve potom šel v klídku vykopat hrob, ale jak tam v jejich dialogu řečeno, že není normální, takže mě jeho chování zas tolik nepřekvapilo. Jina já osobně bych asi o trochu ubral na tempu jinak dobrý.

Nový komentář