Andreu Nach: Pustina

přečteno: 566x

tisknout článek

Být sám.
To kletba která ničí.
Být sám.
To svět ke mně křičí.


Ulice teď prázdné jsou.
A domy teskní samotou.


Pusto je a pusto bude.
Ani nevím, co mi zbude.


Život skončil. Pominul.
A já tady nezhynul.


Láska, krása, přátelství.
Zničena svou krutostí.


Teď tu sám kráčím městy.
Bez slz a bez emocí.


Záclony z oken mrtvě vlají.
Smutnou píseň mi šeptají.


"Život a smrt již nejsou tady.
Jen pusto je a bude navždy.
Ty poslední živý tvor,
věčně budeš na nohou.
Smrt je luxus, který nemáš.
Život kletbou, tu stále neznáš.
K šílenství tě dožene. Nezhubí. Pohltí tě.
A ty dále bloudit budeš.
Pomoci však nenabudeš."


To mi šeptá Pustina.
Tahle mrtvá dívčina.
Co můj život proklela.
Do nesmrtelnosti zaklela.


***


Uběhlo dvě stě, tři sta let.
Stále pustý je ten svět.
Bez života a bez krásy.
A kdesi v moři mrtvých měst,
běží s křikem šílenec.
Již dvoustý rok takhle ječí.
Hledá smrt, která již není.
Nikdy ji však nenabude.
Mrtvo je a mrtvo bude.
   

                      ---Andreu Nach

Zajímavosti:

* Pustina byla napsána spontánně. Její úpravy však trvaly celý rok.
* Tato báseň byla zveřejněna na autorově maturitním plesu. V půlnočních novinách.
* Obrázek je z filmu Constantin.

Starší díla uživatele Ondřej:

Povídky:

CHARE
Cukrová vata
Toaleta
Tajemství klisny El