Ragemoor (Jan Strnad, Richard Corben)


Scénář: Jan Strnad
Kresba: Richard Corben
Překlad: Jan Kantůrek
Vydalo nakladatelství v ČR: Comics Centrum
Vydání: první české vydání (2013)
Počet stran: 112
ISBN: 978-80-86839-70-7

 

Když se poprvé mé oči setkaly s Ragemoorem, dalším z řady příběhů, který se odkazuje na díla E.A.Poea, H.P.Lovecrafta či B.Stokera, probleskly mi hlavou dvě věci. První: chytrý marketingový tah, neboť na tyto tři velikány hororu jistě uslyší každý, kdo ulehá do postele s nadějí, že si po probuzení bude pamatovat alespoň jednu noční můru. A za druhé: odvaha tvůrců, když se odkazují na takové osobnosti, neboť pojetí moderního hororu se často rozchází s pravidly, která tu byla v devatenáctém či první polovině dvacátého století.

V průběhu získávání informací o tomto příběhu se však mé očekávání začíná navyšovat. Ragemoor nejde totiž tradiční cestou: „Zde máte hlavní postavu a kolem ní bude spoooousta krve“. Naopak, Ragemoor pracuje se stínem, atmosférou v době spíše viktoriánské než moderní. Ano, z Ragemooru skutečně sálá duch hororové klasiky. S chutí se tedy vrhám do četby, abych si tyto své – zatím – teorie, potvrdil.

Ještě než se vrhneme na samotné dílo, něco málo o autorech: Jan Strnad je americký rodák s českými kořeny. Jedná se o zkušeného autora comicsů z nichž asi doposud světově nejznámější je Star Wars Expanded Universe a svou kariéru započal u Warren Publishing, jenž svou práci poskytuje pro giganty comicsového světa jako DC Comics či Marvel Comics.

Richard Corben je americký ilustrátor, jenž si za svou práci vysloužil již značná ocenění. V roce 2009 vyhrál cenu Spectrum Grand Master Award a roku 2012 se dostal do Eisnerovy síně slávy. Z jeho nesčetných kreseb bych chtěl vyzdvihnout práce, jenž v rámci recenze k Ragemooru považuji za nejdůležitější: převedení děl E.A.Poea do comicsové podoby.

Ragemoor původně vyšel ve čtyřech sešitových svazcích jako černobílý comics, který byl později pro svůj úspěch vydán v knižní podobě. Vrhněme se tedy na samotnou recenzi.

Příběh

Ragemoor, jak již bylo řečeno, se odkazuje na tři velikány hororového žánru. Od každého si přitom bere něco jiného. Po příběhové stránce má toto dílo nejblíže k hororům od H.P.Lovecrafta, který ve svých povídkách stvořil fungující svět uvnitř reálného, tehdy známého světa. Začátek je čistě o seznámení s hlavními hrdiny. Poznáváme hlavní postavu Herberta, jenž za celý svůj život nemohl opustit své sídlo. Poznáváme i jeho sluhu, Bodricka, věčně klidného intelektuála a i návštěvu z níž je pro příběh nejdůležitější krásná, ale tajemná Anorie. Postavy mají v průběhu děje své směřování, nejsou to jen stejně vypadající a chovající se figurky na šachovém poli. Zde se prvotřídně pracuje s psychologií, ale o tom až za chvíli.

Před četbou této knihy jsem očekával sice atmosférický příběh, ale s neoriginálním dějem (vždyť jde o inspiraci tří provařených hororových autorů). V tomto bodě jsem se ale hluboce mýlil. Byť Ragemoor může v jistém smyslu připomínat Kingovo Dům v růžích – co se živého sídla týče – jde většinou o originální dílo.

Přesto si v tomto bodě jednu menší kritiku neodpustím: a tou je nevyužití některých nastolených postav (sloužící brouci a v podzemí ukrytí červi). Jde skutečně o pár obrázků v knize, ale protože je v celém comicsu minimum figur, o to více láká poznat a dát větší roli těm, o kterých se skutečně jen zmiňuje.

Krom tohoto však na příběh negativní kritiku pět nemohu. Pouze chválu.

Kresby

Příběh netvoří jen děj a postavy, ale v comicsu samozřejmě i jeho obrazová stránka. Richard Corben si dal skutečně na každém políčku maximálně záležet. Černobílé obrazy jsou doslova pastvou pro oko a z mého úhlu pohledu mají silnější atmosféru, než kterékoli dílo od Franka Millera, které jsem doposud četl. Jestli příběh nese nejsilnější inspiraci z děl H.P.Lovecrafta,, pak kresby si berou maximum z E.A.Poea. Přesně takhle si totiž jeho svět představuji a to jsem nečetl žádný z comicsů převedených děl tohoto autora, které animoval právě Richard Corben.

Co stojí za zvláštní upozornění je geniálně a široce vykreslené pole emocí, které v tvářích i očích postav uvidíte. Schválně jsem se zadíval do mnou dříve recenzovaného comicsu: Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu a ani tam emoce postav nejsou tak rozdílně emočně a přesto v některých bodech stejně (co se třeba strachu týče) vykresleny, jako právě v Ragemooru.

Postavy

Již jsem se o postavách zmínil v části věnované příběhu. Příběh je takový, jaké jsou jeho postavy, popřípadě: postava, rovná se příběh. Jejich vykreslení, detailnost jejich psychologických proměn a emocí, ať to vezmeme z pohledu kresby či příběhu, vše je dotažené k dokonalosti. Hlavní hrdina na počátku působí jako kulturně vzdělaný gentleman smířený se svým životem, ovšem později kvůli Anorii se pokusí vytrhnout ze sevření oživlého paláce. Sama Anorie je od počátku tajemnou osobou a její cíle jsou povětšinu knihy záhadou. K její osobě padalo nejvíce otázek, které nakonec zůstaly nezodpovězeny. Je spíše takovým fungujícím klíčem skrze níž jde příběh do svého finále.

Za nejzajímavější osobnost knihy však považuji samotného Bodricka, alias sluhu, který je Ragemooru oddán jako nikdo jiný. Jeho postava se zdá být stále nad věcí, zahloubaná do knih i do starostí o celé sídlo. A právě skrze ony starosti dochází u této postavy k nejzajímavější proměně charakteru v celém příběhu. K jeho konci jsem dokonce Bodrickovi fandil více, než Herbertovi, přesto ale nechci, aby zaznělo, že tato postava je zlá a tato dobrá. Zde všichni mají své klady a zápory, které nějak zasahují do jejich rozhodování a stojí za charakterovými proměnami v průběhu příběhu. Ostatně, co se charakterů týče, je zde znát silné napojení na B.Stokera, který světu ukázal, že zajímavé a propracované postavy dělají zajímavý i příběh.

Závěr

Shrňme tedy vše, co jsme rozebrali: Ragemoor je áčkový hororový příběh, který si nehraje na starou školu, ale je její součástí. Vytvořili ho osobnosti, jenž s těmito druhy příběhu již mají své zkušenosti a je to silně znát. Příběh a kresba fungují společně na výbornou a atmosféru to má stejně hustou, jako kdyby v jednom příběhu Drákula žil V Horách šílenství, na hradě jenž má ve sklepení Jámu a kyvadlo.

Ulož.to - sdílej snadno data
Hodonocení9.5
Jednoduše řečeno: jste fandové hororového žánru? Tak tu nečtěte tuto recenzi a běžte si koupit či vypůjčit tuto vskutku ďábelsky božskou knihu.
95%

Sdílejte článek

ondrej

ondrej ( profil autora )

Jsem typický i netypický člověk, záleží na vašem úhlu pohledu. Patřím k fandům Stephena Kinga a hororového žánru vůbec. Mé koníčky zahrnují psaní vlastních příběhů, vědecký výzkum paranormálních jevů, filmařina (jak psaní recenzí, tak participace na jejich tvorbě).

*** Profil na CSFD.cz: http://www.csfd.cz/uzivatel/65137-nach/

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář