Needful Things (Nezbytné věci, Stephen King)


Autoři článku: Ondrej a Prasoid

Údaje o knize

Originální název: Needful Things
Rok vydání: 1991
Typ knihy: román
Český název: Nezbytné věci
Překlad: Gabriel Gössel
Vydalo: Melantrich, Praha, 1993; Beta – Dobrovský, Praha, 1999
Počet stran: 640

 

Úvod

Když se roku 1991 na pultech objevila nová kniha Stephena Kinga Nezbytné věci, jako první se k ní vyjádřili kritici. Knihu o obchodě, kde každý získá věc po které nejvíce touží za směšně nízkou cenu, doslova rozcupovali na kusy. Opakovalo se něco podobného, co v roce 1983 s knihou Christina (o vraždícím autě). Čtenáři si však Nezbytné věci zamilovali. Dopodrobna rozepsané psychologické profily postav, bující zlo, vztahy mezi lidmi a typická konečná destrukce všeho se lidem zalíbily natolik, že tato kniha dodnes patří mezi nejoblíbenější Kingovky vůbec. A to na jeho počátku ležela pouhá autorova rekapitulace let 80.

I. Inspirace

Kingův román Nezbytné věci pochází z úplného počátku 90. let. Inspirací k němu mu byla jistá příhodná myšlenka, která koketovala s právě uplynulou 10letou sezónou.

Když jel King jednoho večera domů z basketbalového zápasu, přemýšlel o 80. letech a napadlo ho, že takřka všechno v té době bylo nějak označeno cenovkou. Celá dekáda mu vytanula na mysli jako veliká výprodej století. Jako doba chamtivosti a pokrytectví, kde na prodejním seznamu zboží figurovaly pocta, bezúhonnost, sebeúcta a nevinnost. Doba, kterou King jako jeden z mála Američanů, jak o sobě sám tvrdí, považoval za zábavnou. Protože kdyby veškeré dané věci nebyly k smíchu, byly by pouze k pláči. A King toho večera zřejmě plakat nechtěl.

Právě ona dvě slova „výprodej století” jsou tím, co tvoří základ obsáhlého románu. Aby se k jeho vizi King propracoval, ještě během cesty začaly jeho myšlenky spřádat plán. A než otevřel dveře svého domu, byla v jeho mysli celá 80. léta coby komplexní skutečnost vyměněna za obchůdek kuriozit v malém městě. Obchůdek jménem Nezbytné věci.

II. Příběh

Hlavní postavy

Leland Gaunt, Alan Pangborn, Polly Chalmersová, Norris Ridgewick, Nettie Cobbová, Wilma Jerzycková, Hugh Priest, Danford Keeton (Cvalík), Eso Merrill, Brian Rusk, Sally Ratcliffová, Lester Pratt, William Rose, Brigham

Děj

V imaginárním městě Castle Rock se otevírá nový obchod s podivuhodným názvem Nezbytné věci. Návštěvník tu najde svou vytouženou cetku, za kterou zaplatí směšně nízkou cenu plus drobný žertík nějakému dalšímu obyvateli města. Jenže jak čas ubíhá a žertíků přibývá, ulicemi města začíná vládnout nenávist vrcholící až v násilí. A jen jeden člověk může zabránit nejhoršímu, šerif Alan Pangborn (jedna z postav Kingova příběhu Temná půle) začíná pomalu ale jistě tušit, že zdrojem veškerého násilí je podivný obchodník Leland Gaunt, který podle tvrzení jednoho dítěte ani není člověk. Začíná se rozbíhat boj o osud celého města.

III. Hodnocení

Román Nezbytné věci vyniká na jedné straně vynikající čtivostí, zvláště s postupujícím dějem, kdy se svižně střídají kapitoly (ostatně jako po celou dobu) pojednávající o masivní destrukci přecházející místy do apokalypsy. Takový masakr, jeho rozsah a hlavně způsob, není v literatuře zrovna dvakrát obvyklý. O to více je dílo tak přitažlivé. Než se k famóznímu napínavému zakončení čtenář dostane, může si do sytosti užít pečlivě vykresleného maloměstského života a jednotlivých charakterů. Z nich vyniká zvláště záporná postava Lelanda Gaunta. Je démonicky charismatický a čtenář má chvíli chuť se s ním osobně setkat, načež je mu z něho špatně. Tajemství, které jej obklopuje, přispívá k postupnému houstnutí atmosféry, která má zpočátku k hororu daleko. Postupně ji přiživuje depresivní nádech některých scén, které drtí slabší povahy.

Ovšem odvrácenou tváří Nezbytných věcí je jejich celková složitost. Postav v městečku je skutečně mnoho. Neztratit se v nich má šanci pouze čtenář velmi dobré paměti či ten, který má po ruce zápisník. Ze značného množství postav vyplývá, že při seznamování s nimi není tempo příběhu nijak rychlé. King skutečně neodbývá své oblíbence pouhou jednou stranou, tudíž se čtenář musí zhruba do poloviny obrnit trpělivostí a již zmíněnou dobrou pamětí či tužkou. Sotva je však jasné kdo je kdo, tempo nabírá na obrátkách a poslední třetina knihy se čte jedním dechem.

Jedním ze základních nedostatků je závěr, přesněji řečeno ta jeho část, v níž dochází ke konečnému zúčtování dobra se zlem. I když je klasicky Kingovsky kouzelný a částečně fantastický, vyznívá poněkud sterilně a suše. Po tak grandiózně vygradované všeobecné katastrofě mohla příběhu nasazená koruna vypadat více třpytivě.

Četba může vyvolat otázky typu: Co nutí lidi k tomu, aby v honbě za nějakou věcí dělali nejhroznější věci? V případě lidí z Castle Rocku je odpověď jednoduchá: Leland Gaunt. A proto je nelze kategoricky odsoudit.

IV. Odkazy na jiná díla

King, jak známo, do svých děl s oblibou propašovává pro své věrné čtenáře známé postavy a odkazy ne předchozí díla. Ani Nezbytné věci nejsou výjimkou. Jasným odkazem a jistým přiblížením dalšího dění jinak uzavřeného příběhu je zde postava jménem Eso Merrill. Pokud vám nic neříká, pak jste zřejmě nečetli nebo na malou chvilku zapomněli na Kingovu povídkovou knihu Čtyři roční doby. Právě v ní Eso Merrill figuruje jako jedna z postav povídky Tělo, jež byla zfilmována roku 1986 coby dobrodružné drama pod názvem Stand by Me (Stůj při mě).

Již také bylo naznačeno, že jedna z hlavních postav pochází z dřívějšího románu Temná půle. Pozornější čtenáři taktéž objeví celkem zřetelný odkaz na příběh o vzteklém psu Cujo.

V. Film

Roku 1993 vznikl podle knihy Needful Things stejnojmenný film, který však v češtině nese variantní název Obchodník s hrůzou. Režie se ujal nepříliš známý Fraser Clarke Heston (režisér Ostrova pokladů z roku 1990), který upřímně řečeno odvedl kus práce a ačkoli se film nedrží přímo knižní předlohy a postrádá Kingovu atmosféru, je přesto zajímavý, s dobrými hereckými výkony, na které se vyplatí podívat.

VI. Verdikt

Ondrej
Velice pěkná kniha, která se pomalu rozjíždí, aby vám na konci mohla vyrazit dech. Dodnes si vzpomínám, jak jsem závěr knihy prožíval a každý odstavec mi napínal v těle všechny svaly. Opravdu pěkný příběh u něhož mohu vytknout akorát ten šíleně dlouhý prostředek, kterým je třeba se skutečně prokousat. Pak to ale stojí za to. Leland Gaunt je skutečně skvělý záporák. 90%.

Prasoid
Mistrovská řemeslná práce jak po stránce atmosférické, tak také hlavně po té psychologické, což je zároveň jedna z brzd jinak svižného tempa. Ač částečně zklamán z poněkud chudého úplného závěru, ve výsledku jsem byl rozechvěn napětím a uhrančivou atmosférou, jejíž nikoli nepříjemnou pachuť jsem v sobě registroval ještě dlouho po dokončení četby. Za mě také 90%

 

Některé informace byly čerpány z www.stephenking.com

Hodnocení9
90%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Gira 18 srpna 2009 v 16:31

     Opravdu podrobná recenze a většinou vystihovala přesně mé myšlenky. Většinou. Já jsem toho názoru, že ač je King dobrým spisovatelem hororových příběhů, tady šlápl vedle. Jistě, je to jedna z jeho nejlepších prací, ale měl zůstat na úrovni psychologického románu, který by obsahoval jen náznaky zla, potom by byla kniha dokonalá. Jeho rozpracování charakterů je jedno z nejlepších, jaké jsem kdy četla (nezáleží na žánru), ale od třetí čtvrtiny je kniha jen honbou za démony a finální výsledek je katastrofální.. co celou dobu vypiplává do detailů  a nechává čtenáře nadšeně vískat, v závěru úplně zahodí, a předvede nám “grandiózní” podívanou, hodnou leda tak začátečníka v oboru. Škoda.

  2. Profilový obrázek
    Sheldon 28 září 2008 v 18:01

    Skvělá recenze na skvělou knihu, je to jedna z mých oblíbených Kingových prací. Před týdnem jsem si koupil film na DVD a koukal jsem na něj a musím konstatovat, že ten nápad se mi hrozně líbí už proto, že jsem sám pracoval ve starožitnostech, takže jsem si mohl vyzkoušet jaké to je být Lelandem Gauntem a věřte tomu, že lidé jsou pro věc, po které opravdu touží udělat cokoliv

  3. Profilový obrázek
    dejv 21 srpna 2008 v 09:08

     Děkuji za recenzi se kterou se zcela ztotožňuji. Při čtení knihy jsem si připadal jako děcko, které se prokousává velkou koblihou až k vytoužené marmeládě! Těsto není vůbec špatné, ba dokonce výživné a kýžená náplň nad očekávání chutná a samozřejmě nebo spíše nezbytně krvavě rudá! MImochodem, když jste psali o těch odkazech na postavy z jiných děl – myslím, že jsem tam postřehl ještě Esova otce “tátu Merilla”, který si nadělal pěknou patálii ve Slunečním psu. Jen teď nevím, jestli tento nevyšel později…

Nový komentář