Girl, who loved Tom Gordon, The (Holčička, která měla ráda Toma Gordona, Stephen King)


Jednoduše oddychovka.

Děj knihy

Patricii (zkráceně Trish, Trisha) McFarlandové bylo pouho pouhých 9 let, když se ztratila v lese, když poznala, že “svět má zuby a může ji pokousat” a když zjistila, že život není žádné peříčko.

Trishy rodiče byli rozvedení. Žila se svou matkou a bratrem Péťou, který by nejradši žil u otce. Matka si jeho i Trishu snažila ovšem za každou cenu držet u těla. Trishy otec byl hodný, měl je rád, ale bohužel- byl to alkoholik, a to byl možná jeden z důvodů, proč se s ním rozešla Trishy matka. Quilla, jak se matka jmenovala, pořádala každé soboty rodinné výlety- vybírala různé, od botanických zahrad po zábavní parky. Trish hrála jako vždy šťastnou, Péťa už ovšem uměl ukázat svůj názor. Péťa totiž neměl rád školu, do které chodí. Neměl tam žádný kamarády. A to matce vyčítá. Neustále se hádá, že zde bydlet nechce, že chce bydlet s tátou. V městě, kde žil jeho táta, totiž měl kamarádů habaděj.

Tentokrát Quilla uspořádala výlet na Apalačskou stezku. Trish- se jako vždy- mohla štěstím počůrat, zato Péťa o tom nechtěl ani slyšet.

Cestou autem se její bratr a matka zase pohádali. Měla sto chutí je poslat do pr, ale, je ještě malá, tak co mohla dělat? Hrát si se svou panenkou Monou a být zticha.

Cestou na Apalačskou stezku hádka ovšem nepřestala. Hádali se, a hádali, a taky se hádali, jo, a ještě bych málem zapomněl- taky se hádali.  Trish měla jiné starosti, chtělo se jí na záchod- přesněji se jít vyčůrat, protože v lese by se asi těžko hledal záchod. Říkala to matce, říkala to bratrovi, ale ti ji přes svou hádku neslyšeli nebo ignorovali. Nakonec toho měla Trisha dost a sešla ze stezky se vyčůrat sama. Šla dál a dál od stezky, poněvadž byla dost stydlivá, představa, že ji uvidí nějaká partička turistů se ji hnusila a zrudla by ostudou (já nejspíš také).

Když bylo dílo dokonáno, tak si nandala kalhotky a džíny (měla tričko s číslem 36 TOM GORDON což je velice důležitá informace!) a chtěla jít zpátky na cestu. Ale? Kde je cesta? Ani neslyšela žádné hlasy. Nejspíš zašla moc daleko….

A tak Trisha bojuje o život v amerických lesích, s nedostatkem jídla a s nestvůrou za zádama….

Takže… Jak je na tom?

Byl jsem opravdu šťastný, když se mi do ruky dostala kniha od Stephena Kinga. Byla to moje vůbec první. A jako hororový fanoušek jsem byl dvakrát tak natěšený. Asi jsem si moc sliboval.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona je velmi zajímavá knížka. Příběh o holčičce (jak jinak), která se ztratila v lese sice není dvakrát nějak originální, ale mistr King z toho udělal depresivní knížku jak má být. Tato knížka má sice trošku pomalejší rozběh, asi do poloviny není o “stvůře” moc informací, ale i tak můžu říct, že je skvělá.

I když vlastně o monstru se toho stejně moc nedozvíme. Samotná Trish byla na svůj věk devět let trochu moc dospělá. Její vnitřní hlas se mi jako šířitel pesimismu opravdu zalíbil, stejně jako neustálý závan optimismu a úsměvu- vzpomínky na její kamarádku s přezdívkou Pepsi. Místa, kde Trish shání potravu, vodu, nebo jakkýli náznak civilizace je tak dokonale napsaný, že mi málem vypadli oči z důlku, jak jsem hltal každé písmeno. Samotný konec mi připadal jaksi chudý, nedotáhnutý, a moji vizi o devítileté reinkarnaci Xeny bojovnice dokonale dotáhlo.

Samozřejmě- negativa jsou tu taky. Kniha je opravdu chudá na hororové místa. Jediné, co by vás mohlo švihnout z židlě, je ono “monstrum” které pronásleduje Trishu na každém kroku. Pak bych ještě vytknul ten pomalý rozběh, a potom až na malé chyby, je to asi tak vše. A ještě ten konec.

Hodnocení7
Skvělá oddychovka, která nenabízí moc krve, a taky ne moc hrůz, zato po psychologické stránce je bohatší. Doporučuju jak pro lidi, kteří se snadno začnou bát, tak pro fanoušky hororu, kteří mají buď většinu Kingovek přečtených nebo si chtějí dát menší pauzu. Klidně i lidem, kteří nejsou fanoušky hororu. Navíc je asi jedna z nejkratších Kingovek, má přibližně 190 stránek. Takže bych ohodnotil knihu 70-80%. Ale budu zlý.
70%

Sdílejte článek

18 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Dany 11 června 2010 v 23:35

    Jason: Mě přijde tahle knížka (hned vedle Chuja) od něj nejlepší(i když jako knížky se pohybují v mírném nadprůměru), všechny ostatní jsou nudný. No, moc jsem jich nečetl, ale žádná jiná knížka od něj mě teda moc nezaujala… Ani Mlha, ani Ostrov Duma Key, a co se týče knížky To, tak přes ten extrémně nudný a zdlouhavý začátek se teda prodírat nebudu.

  2. Profilový obrázek
    JasonVoorhes 11 června 2010 v 19:05

    Dany když mi bylo jen 11 dostala se mi pod ruku první Kingovka, a to byla také tahle kniha. Já nevím nevím, nemůžu si pomoct ale (jak už tady většina tvrdí), za mě osobně by to bylo takových 50-60%. Říkal jsem si po dočtení, že asi Kinga přestanu vyhledávat. Jenže když jsem si přečetl někde na Netu Recku na jeho knihu Osvícení, Recenze i komentáře knihu chválili. Tak jsem si ji sehnal a od tý doby kupuju každou jeho knihu co uvidím.  Jediná kterou jsem zatím nečetl je TO ale tu si seženu co možná nejrychleji.

  3. Profilový obrázek
    pfeffersteak 21 dubna 2010 v 13:29

     Oproti ostatník kingovkám, je tohle fakt trochu slabota… ale teď čtu Černý dům a mám se začátkem děsný problém, strašně obsáhle se tam popisuje vzhled městečka, domečků, uliček a pomalu každého lístečku na stromě, takže u toho vždycky během 5 minut usnu… To se mi u děvčátka nestalo

  4. Profilový obrázek
    Prasoid 31 ledna 2009 v 19:14

     Nuže, neodolal jsem a jsa ukecám krátkostí jsem se do toho pustil. Přestože to není úplně to pravé ořechové, byla to místy skutečně nuda a leccos jsem nepochopil, nemohl jsem si pomoct a číst dál. I zde jsem byl v napětí, prožíval štěstí, obavy. Horší Kingovka, ale pro mě za krásných 70.

  5. Profilový obrázek
    Eraserhead 1 prosince 2008 v 20:48

     Tohle je to nejhorší, co jsem od Kinga četl a být to od něj má první kniha, co jsem od něj četl, jak se stalo Danymu, asi bych se na Kinga rovnou vykašlal. Povídka by z toho byla hezká, kdyby se vypustily nudné scény… Jo, King má dlouhý rozjezdy, občas trochu nudný, třeba u Osvícení jsem se musel přemáhat, abych se prokousal prvníma zhruba 70 stranama, ale pak to stálo za to.

Nový komentář