Fear (Děs/Strach, L. Ron Hubbard)


Údaje o knize

Originální název: Fear
Rok vydání: 1940
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydalo: Nakladatelství Svoboda – Libertas, 1993
104 stran
Další překlad: Jan Zajíček
Vydalo: Deus, 2008, 160 stran

 

České verze novely

Na úvod je nutné předeslat, že Hubbardův příběh je v našem prostředí možné zachytit minimálně ve dvou podobách. Tou první je vydání z roku 1993 pod názvem Děs, tím druhým je v roce 2008 vydaná kniha Strach.

Děj

PříběhJames Lowry je profesorem etnologie na Atworthyho univerzitě. Má krásnou mladou ženu, oddaného přítele, zapálené studenty, všeobecnou oblibu. To všechno ale dává v sázku ve chvíli, kdy se rozhoduje najít 4 ztracené hodiny svého života. Co se stalo? Bylo to něco stejně hrůzného jako pátrací cesta? A je vysvětlení všeho čistě racionální, nebo má James co dělat s nelidskými bytostmi?

Hlavní postavy

James Lowry, Mary, Tommy Williams, Billy Watkins

Hodnocení

Příběh je považován za jeden z vrcholů žánru zvaného psychologický horor a svou oblibu si vydobyl u takových autorit světového hororu, jakou je nepochybně i Stephen King. Přistoupí-li tedy čtenář k příběhu již s tímto povědomím, bude se jistě těšit na řádnou porci kvality. A dostane ji. Ovšem…

Jeho pochopení celku se bude odvíjet již od autorovy předmluvy, respektive poznámky. V ní se říká, že je příběh i navzdory všem o opaku svědčícím skutečnostem zcela logický. Postupně si čtenář uvědomí, že dané zdůraznění bylo na místě.

Zpočátku se vše jeví v naprostém pořádku a není nic, co by se v ději nedalo pochopit. Avšak od chvíle, kdy James stojí ve zmatku vlastních myšlenek a neví, co dělal poslední 4 hodiny, začíná červíček nejistoty hlodat i v jeho průvodci, tedy tom, kdo si jeho příběh nechává vyprávět. Nastává dokonalý interpretační chaos plný otázek, jež budou možná správně zodpovězeny teprve se závěrečným rozuzlením, kterým autor nikoho nešetří a ukazuje, jak má vypadat šokující drtivý závěr hodný mistra svého řemesla.

Co je pravda? Co je skutečnost? Je to vše, nebo nic? Máme co dělat se surrealismem nejhrubšího zrna? Je nám představena Jamesova osobnost. Z velké části dění, jež je možné chápat jako epizody Jamesova fyzického života, ale i obrazy jeho psychiky, se dozvídáme vždy něco o něm samotném, ovšem nikdy nevíme jistě, co je jakoby doopravdy a co nikoli. Ostatně jako James.
Právě tato rovina příběhu je tím, co čtenáře může zcela pohltit a do poslední řádky nepustit. Na druhé straně se však zapálený posluchač může s hlavní postavou natolik ztotožnit, že může být z neustálé nejistoty frustrován, vlastními chybnými dedukcemi ošálen a závěrem zdecimován, což pro něho samotného představuje nebezpečí. Příběh se tedy může stát pastí, která z každého, koho do sebe lapí, učiní dalšího Jamese, který neví, co se děje. Východiskem z ní je cyklický návrat zpět na začátek a připomenutí si, že vše je v souladu s logikou.

Je-li kdo závěrem zmatený, nechť se pokusí si celý příběh přehrát znovu, tentokrát však s vědomím toho, jak to všechno dopadlo. Vstřebat veškeré dění do souvislé logické skládačky sice nebude pro leckoho to nejjednodušší, už proto, že v mnoha případech bude nutné přehodnotit vlastní interpretaci již zažitého, o to jasnější se nakonec vše vyjeví a čtenář bude moci spočinout v klidu a prosvítit svou temnotou stiženou duši světlem, stejně jako ten, komu byl společníkem. Tomu se říká působivé spojení osudů, že?

Hubbard i na menším formátu dokázal vybudovat jen těžko zapomenutelnou atmosféru hodnou názvu díla. I bez použití ich-formy dosahuje značné míry sugesce, kterou si zajišťuje pozornost čtenáře i přesto, že jej vrhá do zmatku a nejistých podobenství, která mohou slabší jedince od další četby částečně, ale opravdu jen částečně odradit. Na materiálu tvářícím se jako středně dlouhá povídka či jednohubka předkládá množství epizod, které je až neuvěřitelné. Pořád se něco děje, ne však na úkor přehlednosti, kterou by postrádala případná a zde se naštěstí nevyskytnuvší zhuštěnost.

Hodnocení10
Fear je zážitek. Pohlcující, napínavý, mrazivý, možná trochu zmatený a dlouhou dobu nepochopitelný, ale o to intenzivnější ve chvíli, kdy si každý uvědomí, oč vlastně celou dobu šlo. Není to záležitost pro slabší povahy, zvláště v těch denních dobách, kdy liduprázdné chodby obchází... děs.
100%

Sdílejte článek

Nový komentář