Základní údaje

Originální název: Dreamcatcher
Rok vydání: 2001
Typ knihy: Román
Český překlad vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský, Praha a Knižní klub, Praha (2002)
Přeložil David Petrů
Počet stran: 609

Oficiální upoutávka

Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopni pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a vlastními starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo. Každou loveckou sezónu se čtveřice schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti – a v pavučině snů.

Zákulisí

Stephen King začal psát Pavučinu snů 16. listopadu 1999 a dokončil jí za šest měsíců 29. května 2000. Nebyla to doba zrovna pro autora lehká, neboť se stále vzpamatovával z vážné nehody, kdy ho v zatáčce srazilo u okraje silnice, auto. Aby nad bolestí, která v něm vřela nějak vyzrál, rozhodl se před ní utéct do své říše fantazie, a tak napsal tuto knihu. Další zvláštností je, že ji v důsledku velkého fyzického nepohodlí nepsal na textovém editoru svého notebooku či počítače, ale perem Waterman na papír. A název Pavučina snů (Dreamcatcher) vymyslela jeho manželka, která se odmítala smířit s původním názvem knihy, kterou King pojmenoval Rakovina.

Děj

Na samotném počátku příběhu začínáte číst úryvky z článků Amerických novin, které se týkají okolo záhad UFO a mimozemšťanů. Pak se přesunete k samotnému příběhu, kde se nejprve dozvíte něco o významu písmen PPDD a následně už poznáváte čtveřici hlavních hrdinů v jejich dospělosti. Dětství této party samozřejmě nebude chybět, ale jako malé útržky důležité pro hlavní dějovou linii. Můžu vám ale prozradit, že to co je spojilo, byl postižený, zvláštní kluk jménem Dudits, kterému v nouzi pomohli a od té doby už v jejich životě nic nebylo tak, jako dřív. Co všechno se změnilo už vám neprozradím. O pětadvacet let později je Jonesy v lese na lovu. Panuje zima a pomalu začíná sněhová bouře. Ve chvíli kdy zaostří a málem vystřelí na jelena, zjistí, že ve skutečnosti to je jistý starší muž. V jeho tváři je krom hrůzy i prazvláštní vyrážka a Jonesy ani Bobr – jak mu přátelé přezdívají – netuší, že s jeho příchodem začíná jejich boj o život a možná i o celou naší planetu. Cizincovo mumlání o světlech na obloze se záhy potvrdí a hlavní hrdinové za podivné migrace všech zvířat v lese spatří tento prazvláštní úkaz též. Do situace se pak zapojí i armáda v čele s generálem Kurtzem, jehož bych mohl přirovnat k šílenci, který za svými cíli jde i přes mrtvoly. Ten uzavře celou oblast a všechny kteří se nachází v ní chystá později prachsprostě zavraždit. Příběh začíná nabírat na obrátkách a brzy budou první mrtví.

Filmová podoba

Roku 2001 se námětu chopili i filmaři a natočili stejnojmenný snímek, který do doby, než se ukáže armáda je naprosto věrný své předloze. Ovšem hned poté, co se na scéně objeví Kurtz v podání skvělého Morgana Freemena, se kvůli spolupráci s armádou musely udělat ve scénáři určité škrty. Když je totiž armáda přizvána k pomoci na natočení filmu, má v USA právo zasahovat do scénáře a klást si podmínky. A tak si tady prorvala své vlastní věci, a to například to, že Kurtz a jeho lidé nespadají ve filmu pod armádu, ale speciální organizaci. Další změna je ta, že oproti knize má tato “organizace“ jiný typ zakončení (teda to, co se v příběhu s jejím stanovištěm v oblasti stane). A v kladné roli se tam samozřejmě zjeví ta údajně skutečná armáda, která přijíždí tamějším lidem na pomoc. Takových změn je škoda. Podle mého srážejí film dolu, kde vůbec nemusel být. To se dostávám k jeho zakončení, které je opravdu i pro čtenáře šokové – jiné. Některým přišel filmový konec jako zohavení celé knihy, druzí říkali, že kdyby to tak bylo napsané, určitě by jim to nevadilo, ba naopak. Já se kloním spíše k té druhé variantě. Finální konec ve filmu se mi opravdu líbil. A speciální efekty i mimozemšťané jsou dotažené perfektně do detailů a vypadají opravdu dobře. Musím říct, že na určité části a jistou zdlouhavost se mi film jako takový, líbil.

Bonus

V této knize najdete i odkaz na příběh To. Jedná se v něm o toto: Jonesy vystoupil na kopec, kde dříve stál vodojem pro Derry, který se zřítil při povodních roku 1985 (tedy na konci knihy To). Tam místo něho našel Piedestal na kterém stálo toto (cituji):

TĚM, KTEŘÍ SE ZTRATILI V BOUŘI

31. KVĚTNA 1985

A DĚTEM

VŠEM DĚTEM

S LÁSKOU BILL, BEV, EDDIE, RICHIE, STAN, MIKE

KLUB SMOLAŘŮ

A přes to bylo roztřesenými červenými písmeny, ve světle dodge rovněž dobře čitelnými, sprejem nastříkáno ještě další sdělení:

PENNYWISE ŽIJE

Pokud znáte příběh To, určitě víte o co se jedná. Možná si tímto Stephen King chtěl otevřít dvířka k případnému pokračování tohoto příběhu – hororu. Nebo jen udělat nevinný odkaz. Ale to už je jiná kapitola.

V recenzi byly použity úryvky z knihy Pavučina snů vydané nakladatelstvím Beta-Dobrovský, Praha a Knižním klubem, Praha.