Carrie (Stephen King)


Ráda čtu hororové příběhy úspěšného amerického autora Stephena Kinga, a proto jsem se chtěla poohlédnout i po Mistrových prvotinách jako je Carrie, která byla prvně jen otištěna v časopise a dá se říct, že se díky ní pan King proslavil. Poté byl tento román vydán jako kniha a o tři roky později se Carrie dočkala i filmové podoby. Zajímavé tu je to, že celý román je doplněn výňatky z knih jako je Exploze stínů či Jmenuji se Susan Snellová, telegramy, úryvky z novin, týdeníků a výpovědí, které jsou psány jako rozhovor. Napoprvé se tu šestnáctiletá Carrie Whitová ukázala jako obětní beránek ve své škole ve městě Chamberlain.

Nemůžu říct, že by za to samotná Carrie mohla, ale myslím, že to byl typický příklad teenagerů, kteří si vyhlídnou někoho, o kterém si myslí, že mezi ně nepatří a hledají na něm až nesmyslné chyby, aby se mu mohly za něco posmívat. Roznese se to takhle dál a dál, v příkladě Carrie se to roznese po celé škole, a to neříkám, že ne po celém městě. Jak šel čas, tak se čtenář dozvídal, že hrdinka knihy má telekinetické schopnosti, které se snaží procvičovat tím, že zvedá různé předměty do vzduchu. Dále se tu setkáváme s jejím jediným rodičem- matkou. Působí velmi nepříjemně a to jako náboženská fanatička. Úryvky z Exploze stínů vypovídají o hypotézách, minulosti rodiny Whitové a Carriině matce. Později, když už je čtenář seznámen s ponurým životem Carrie a některými jejími spolužáky, naskytne se tu Susan Snellová, která se rozhodla, že vynahradí a nějakým způsobem se omluví tomuto školnímu outsiderovi, jemuž se taky při oné nepříjemné události ve sprchách posmívala a celkově za všechno, čím si musela na této škole projít. A protože se blíží maturitní ples, tak se tato spolužačka rozhodne, že poprosí svého dlouhodobého přítele, jestli by nepožádal Carrie o to, aby s ním šla na maturitní ples. Sue se to zdálo jako dobrý nápad, kterým by všechno špatné smazala a dokonce s tím Tommy, Suein přítel, souhlasil. Carrie s tím za všechno na světě vůbec nepočítala, ale nakonec doprovod na ples přijala. Všechno tedy dopadlo, jak si Sue naplánovala. Nastává osudný večer, na jenž se studenti Ewenovi střední školy, čekajíc na maturitu, těšili. Viděli v něm nezapomenutelný večer plný tance, smíchu a poznání z jiné stránky svých spolužáků, se kterými denně přečkávají vyučování. A jelikož už Sue nemohla mít za svého partnera Tommyho, myslela si, že celý večer vyčká v klidu doma.

Ze začátku se to však začalo vyvíjet přesně podle plánu. Tommy, zvyklý na přítomnost dívek, bez rozpačitosti vyzvedl svou partnerku u ní doma. Carrie, trochu rozpačitější, nasedla do auta v červených šatech, které si sama ušila. Pár jede vstříc maturitnímu plesu, v němž Sue viděla “zoufalou možnost Carrie vše vynahradit”.Vstup do tanečního sálu, na taneční parket… Všechno se tak pozvolna a roztomile vyvíjelo, spolužáci k ním byli tak milí. Proč? Jak krásně se (až teď) ke Carrie její spolužáci chovali, obdivovali ji, vzhlíželi k ní. Proč až teď? Proč jenom kvůli tomu, že na takovéto slavnosti byla obdivovaným chlapcem školy, Tommym Rossem? Skončilo to ale tím, když se volil Král a Královna plesu. Zazračné, jak Carrie vycítila, že nebude dobré, když se na papírek napíší oni dva. Tommy ovšem neposlechl, nebo spíš neporozuměl, co má Carrie za důvod nebýt Královna plesu, protože měli už touhle chvílí velkou konkurenci. A tak se stalo, že nejkrálovější pár plesu zvolen diváky a účastníky- Carrie Whitová a Tommy Ross- šli na pódium, sednout si na speciálně daná křesla pro jejich maličkost. Tolik potlesku, tolik slávy, tolik radosti! To vše se sneslo tak rychle… A říká se, rychlý začátek, rychlý konec. K tomu přidat jen rychlý začátek slávy, ještě rychlejší konec slávy. Nebo se dá říci hebrejské slovo, které bylo v knize použito, Ichabod- uplynulá sláva. Abych to vysvětlila, zkrátka se Carrie stala zase… ano zase… obětí žertíku, který vymyslela již známá “já nic, já muzikant” Chris Hargensenová a její přítel Billy Nolan.

Spočívalo to v tom, že věděli, že Králem a Královnou plesu nemůže být nikdo jiný než ta “zrůda” Carrie Whitová a ten “blbec od Sue” Tommy Ross. A taky měla Chris za důvod tohoto žertu pomstu, že nemohla jít na maturitní ples, na který se tak tešila. Takže se noc před plesem Billy vloupal do sálu a nastražil tam kyblíky s prasečí krví (“prasečí krev pro prase”- jak přirovnal).

Po celou dobu maturitního plesu Chris čekala na zaznění hymny, která se vždy ozve, když chodí Král a Královna plesu, zvoleni pro tento ročník, na pódim. A to byl čas, aby Chris zatáhla za provaz, který držel kyblíky s krví přímo nad osudnou dvojicí na křeslech. Od této doby se tradičnímu plesu začalo říkat Černý maturitní ples! Zdrcená a hlavně velice zklamaná Carrie, celá od prasečí krve, utíkala za posměchu spolužáků pryč, ven od těch nesnesitelných (skoro dospělých) dětí. Pro ostatní v sále to samozřejmě byla pouze příležitost se zasmát, pobavit se zase na účet Carrie, koho taky jiného? Kdo si mohl myslet, že posměch této ubohé dívky skončí tím, že akorát přijde na ples s pěkným klukem? Ano, Carrie si to myslela! Ale teď už ne, kdepak! Teď je čas na pomstu, na pomstu, na kterou do smrti nezapomenou, na kterou do smrti nezapomene nikdo z Ewenovi střední školy, vlastně ani nikdo z města Chamberlain! Řehtání a záchvaty smíchu, že Carrie je od prasečí krve, ustaly až tehdy, když se zjistilo, že padající kyblík plný krve zasáhl i Tommyho a to přímo do hlavy, což mělo za následek historicky první smrt v tento večer.

Mezitím Carrie brečíc na trávníku u školy, vymýšlela, jak se tedy chytře pomstít, jenom prostě udělat takovou maličkou, malinkatou pomstu. Proto pomocí telekinetize uzavřela všechny dveře vedoucí ze sálu, tímto vlastně uvěznila úplně všechny žáky, učitelé, pořadatelé a hudebníky uvnitř školy. Žádné dveře nešly ani otevřít, ani odemknout. A protože si i dokonce vzpomněla, jak když vstupovali s Tommym na pódium, že se to tam jen hemžilo elektrickými dráty a kabely od reproduktorů nebo hudebních nástrojů. To Carrie, vzrušenou dobře se vyvíjející pomstou, napadlo spustit postřikovače na stropě sálu, které tam byly umístěné pro případ požáru. Tím by způsobila mnoho elektrických šoků lidí, jež by se dotkli nějakého kabelu. A tak se i stalo!

Začalo to prvním člověkem, který se začal svíjet v křečích, a skončilo to požárem, který postřikovače vyvolaly. Oheň se začal šířit po celé škole, jen málo se jich zachránilo z uzavřeného sálu. Stále se rozprostírající požár dostal až na ulice města. Pomáhal mu i benzin, který tu Carrie předtím vylila a ještě víc cigareta, kterou tu “omylem” odhodil neznámý chodec. Snad vám budou stačit jen dvě čísla: 409 lidí mrtvých, 49 pohřešovaných. Do děje zase vstupuje Sue Snellová, kterou na ulici vyhnaly otřesné výbuchy. Vidí, jak vyčerpaná Carrie leží na silnici a opodál hoří auto, které před chvílí zapálila, protože se v něm snažili uniknout Chris a Billy, zakladatelé “nevinného žertíku” s prasečí krví, kteří se smaží uvnitř. Sue odváží Carrie s nožem zabodnutým v zádech, jako pomstu od své matky, kterou se též snažila zabít, do nemocnice.

Na posledních stránkách knihy se objevila i listina, která byla sepsána v nemocnici:

  • jméno: Whitová Carietta N.
  • adresa: Carlin Street 47, Chamberlain, Maine, 02249
  • datum: zemřela v noci 27. května na 28. května 1979 na vykrvácení, šok, koronární okluzi / koronární trombózu.

Víc už asi jen, že v místech, kde se nacházel Whitův dům je barvou na trávníku napsáno: CARRIE WHITOVÁ SE SMAŽÍ PRO SVÉ HŘÍCHY, JEŽÍŠ SE NIKDY NEMÝLÍ.

Nebo fráze z knihy „Slangový slovník pro rodiče Johna R. Coombse“, str.:73: dát carrie: (1) provést násilný čin, způsobit zkázu, zmatek, ublížit na zdraví, (2) dopustit se žhářství (podle Carrie Whitové, 1963-1979).

Hodnocení10
100%

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Canislupus 16 července 2012 v 01:46

    Carrie byla první kniha kterou jsem od Stephena Kinga měla možnost přečíst. Započal se s ní můj neskonalý obdiv k tomuto spisovateli. … Kniha je velmi dobrá a dobře se mi četla. Líbily se mi i úryvky (výstřiřky) z novin, které jsou v ní obsazené. Děj příběhu ani v nejmenším nezanudí a stále se něco děje. Byla jsem s příběhem velmi spokojená. … Recence – hodnocení knihy je napsané velmi zajímavým jazykem a jelikož jsem knihu již četla mohla si ho i přečíst. Velmi Vás chválím theExorOmen.

  2. Profilový obrázek
    Hannah 19 února 2012 v 23:05

    Musím říct, že je to další kniha, od které jsem nemohla odtrhnout oči, podobně jako u knihy TO. Nicméně tam byly pasáže, které nebyly tak dokonalé jako zbytek, ale i přes tento fakt jsem ráda, že jí mám ve své Kingově knihovně. Dílu dávám 90%. Nejlepší byla psychologie malé cerrie a její matky. Když jsem viděla film, tak jsem byla až překvapená, jak se podobá samotné knize. Film sice neptatří mezi mé oblébené, ale jsem ráda, že jsem ho viděla a dávám mu 70%. HAPPY

Nový komentář