Údaje o knize

Nakladatelství Pocket Books, místo New York, 1986
Studio dobré nálady – nakladatelství Kredit, místo Praha, rok 1995
206 stránek
Český překlad: Vít Lukáš
Typ knížky: horror, drama, psycho
Knížka pochází z edice Buldok, titulu Stopy Hrůzy a číslo knížky je 43

Úvod

Knížky od Christophera Pikea mě zaujaly. Jenomže po několika přečtených stránkách mě bavit přestaly. Pak jsem v knihovně uviděla další knížky, ovšem váhala jsem, zda – li si je pučit. Nakonec jsem se rozhodla nedát na první dojem a pučila jsem si je. A nelitovala jsem:-) Proto dát na první pohled se nevyplácí.

Hlavní postavy

Tereza Chafey, Poppy Corn/Candy, Freedom Jack/John

Děj

Tereza Chafeyová utíká z domova. Důvodů je víc: nerozumí si s rodiči a její nejlepší kamarádka jí přebrala kluka.  To je na ni opravdu hodně, a tak z citové vyčerpanosti ujíždí kamsi na sever. Cestou zastaví podivným stopařům – Poppy Cornové a Freedomu Jackovi. Free se jí zamlouvá od začátku, hodný, milý a pohledný kluk. Poppy však nikoli, je drzá a málomluvná, zkrátka si nikoho nepustí k tělu. Ovšem všechno není tak, jak vypadá. To, že jedou na kouzelnické představení je jen záminka. Cestou si začnou vyprávět příběhy. Tereza o svém bývalém klukovi, Billovi, který ji využil a zradil, Free o mladém hochovi, který byl chytrý ale zároveň i hloupý a Poppy o mladé ženě, kterou znala. Tedy stopaři znali ty příběhy tak dokonale, až to vypadá, jakoby tam byli a prožívali se svými hrdiny každou vteřinu jejich života. Mně osobně by to bylo docela podezřelé. Tereza nemá nic proti, když se cestou zastaví za Freedovou matkou a Poppyiným otcem. Ovšem není to tak, jak si Tereza myslí. Free i Poppy se snaží, aby Tereza našla smysl svého života či jak to nazvat. A že zabít se kvůli klukovi je blbost. No ale to už jsem se dostala ale dopředu, tak zase zpátky. Občas zastaví u nějakého minimarketu.

Střídavě si vyprávějí příběhy. Tereza Billa opravdu milovala, dostal ji na žebříček popularity, jelikož krásně zpívala a psala písně. Poté ho seznámila s Renou, její nejlepší kamarádkou, a ti se do sebe zamilovali. Vše se tam rozebíralo do podrobna, ale to tu vypisovat nebudu. Free o Johnovi, velice chytrému chlapci, kterému šla především matematika, chemie a fyzika. Zamiloval se do Candy a jelikož ona na tom s chytrostí moc dobře nebyla, radil jí všemožně při testech. Prolezli spolu gymnázium a dostali se dál, ovšem na posledním testu byli odhaleni. Protože John si nenechal nic líbit, vrazil pěstí do učitele a putoval do polepšovny. Ten mu zněmožnil přístup na univerzity. Začal tedy pracovat v pekárně. Tam byl vynikajícím, jenomže posléze přišel o dva prsty. Nu a tak se začal soudit. Nic nedostal, asi proto se začal užírat.  Stal se z něj narkoman. Jak už to tak bývá, peníze docházely a on začal krást. Potom vletěl do obchodu s pistolí a požadoval peníze. Do obchodu přišla Candy, kterou uviděl v nemocnici, když tam byl a ona na něj spustila věty ve smyslu: Johne, Johne, co to děláš, polož tu zbraň. A on se na ni díval, měl na krajíčku. Laik by si myslel, že tohle je začátek happy – endu, ale to je mýlka. Já osobně jsem si myslela, že je v tom něco víc. A nemýlila jsem se. John si ji vezme jako rukojmí a přivolaní policisté ho zastřelí, no a John zase zastřelí Candy. Samozdřejmě v té rychlosti. Zase tu platí to, že všechno nemusí být tak, jak vypadá. Poppy začne vyprávět o Candy, že jediné, co uměla a co ji bavilo, bylo kreslení. Milovala Johna. Po incidentu na gymnáziu odjela na univerzitu, ovšem propadala. Seznámila se s učitelem na kreslení a nakonec s ním čekala dítě. Dítě si chtěla nechat vzít, ale nakonec si ho nechala. Odstěhovala se pryč, žila jen z podpory a dítě pojmenovala Johny. Alespoň nějaká vzpomínka na svou bývalou lásku, i přesto, že to dítě nebylo jeho. Udělala si kurz na zdravotní sestru a po dvou letech nastoupila do nemocnice. Poznala tam jednoho muže, vzala si ho, odstěhovali se a, jak se říká, začínalo se blýskat na lepší časy. Do nemocnice zatím přiváží Johna, kterého ale ona nepozná. Pozná ho až v osudném obchodu. Tam si ji, jak už bylo řečeno, vezme jako rukojmí. Zemřou oba.

Na konci knížky se dozvídáme, že Free byl John a Poppy byla Candy. Poppy mu začne vyprávět, že ji jako Candy nezabil on, ale policista, který se snažil zabít jeho. Chvíli se o tom hádali, nakonec tomu Free uvěřil. V tu chvíli se mezitím ocitli u Terezy doma, která se celá vyčerpaná svalila na pohovku. Málem bych zapomněla dodat, že před tím byli u benzínové pumpy a Free vytáhl nůž Tereze, která tam omylem podřízla hrdlo jedné ženě a Free si vzal pistoli, kterou zabil prodavače. Ani se nedivím, že byla Tereza tak rozklepaná, když měla zabít člověka. Já osobně bych byla rozklepaná ještě víc.Tento otřesný zážitek byl pro Terezu obrovský šok, že si ani neuvědomí, kde je. Později ji ti dva vysvětlují, že to nejsou lidé, ale duchové, kteří se Tereze snaží pomoct. Docela zvláštní cesta. Nikdy by neřekla do Poppy, že by měla tak filozofické otázky a k nim hlavně i filozofické odpovědi.  Terezu to dovede do koupelny, kde uvidí svoje tělo s podřezaným levým zápěstím. Ted´ už si dokázala vysvětlit tu bolest, která ji doprovázela celou dobu v onom levém zápěstí. Zkrátka to byla sebevražda, chtěla se zabít. Zřejmě kvůli Billovi a Reně. Dostala však druhou šanci na život a rozhodla se ji využít. Najednou se objeví Bill a odveze ji do nemocnice. Druhý den v nemocnici se u ní objeví stážista a po krátkém rozhovoru se Tereza zeptá, zdali se jmenuje Johny. On s údivem odpoví, že ano.

Závěr

A co říct závěrem? Tak snad jen to, že to bylo docela pohodové čtení, i když se třičtvrtě knížky zabývalo především těmi příběhy. A jen tak na vysvětlenou – to psycho(viz nahoře) mi připadalo spíš ke konci. Ale i tak doporučuji.