Vampire The Masquerade: Bloodlines (PC hra)


Vampire: The Masquerade – Bloodlines přišlo v době sucha PC rpgéček, to samo o sobě na VTMB táhlo určitou pozornost. Částečně zajímavá se zdála i pro Source Engine, na kterém je postavena. Hlavně ale slibovala hodně slušnou atmosféru a bohaté možnosti. To splňuje, bohužel je sužována nemotorném bojovém systému a některými viditelnými chybami. To je převeliká škoda, protože VTMB mohla evidentně být daleko lepší, kdyby byly ony kostrbaté růžky vyhlazeny.

Bloodlines začnete vytvořením svého upíra, jehož prvním krokem je zvolení jednoho ze sedmi hlavních klanů. Nápad byl takový, že byste si měli vytvořit svého upíra přesně dle vašich představ. Rozsah výběru je zajímavý – můžete volit od intelektuálských upírů, kteří většinu situací prokecají, přes statné a urostlé upíry, kteří rádi zastrašují okolní lidi a vyvolávat rvačky, až po démonické upíry, jenž dávají přednost plížení se stíny. Zatímco si můžete vybrat pohlaví vašeho upíra (což ovlivní, které postavy budete moct svádět), jejich samotný vzhled změnit nemůžete (tedy kromě stylu oblečení).

Děj VTMB je zasazen do moderního Los Angles, dále rozdělen do čtyř zásadních částí města. Hru začnete v Santa Monice, kde budete plnit pouze mise na nízké úrovni pro svého upírského pána. Ale než by bylo příliš pozdě, jste seznámeni s herním překlenujícím příběhem, který pojednává o konečných časech upírské rasy. Samotný příběh je plný různých intrik, a vy uvíznete mezi předními upírskými frakcemi bojující o nejvyšší moc. Zajímavý moment přichází ve chvíli, kdy si uvědomíte, na kterou stranu se chcete připojit. Hra rovněž nabízí čtyři různé konce, takže je pouze na vás, jak doopravdy skončí. To slibuje znovuhratelnost – a vzhledem k celkové délce hry (20-30 hodin) vám v tom případě vydrží setsakramentsky dlouho.

Hra samotná je obydlená nejrůznějšími zajímavými postavami, kterým dává život úžasná obličejová technologie, jež je součástí Source enginu. Dialogy jsou napsaný ostře – je zde mnoho zapamatovatelných řádků a frází pronesených jednotlivými postavami.

Ačkoliv jsou některé questy pouze průměrné, většina misí je excelentní. Ty slabší jsou vesměs pořád o tom samém – někam dojít, sebrat nějakou věc a někomu ji přinést. Ty solidní jsou ale velice zajímavé. Tak například průzkum strašidelného panství. Tento level je neuvěřitelně atmosférický, naplněn množstvím nascriptovaných událostí, jenž vás udrží napjaté, stejně jako trochou hádanek. Kromě hlavního příběhového děje zde najdete i postranní malé questy, kterými se můžete zabývat jen tak pro zábavu a nebo pro prodloužení už tak dlouhé herní doby. Tyto mini questy vám také dávají určitě zkušenostní body, v této hře se ale nezlepšujete tak, jako v tradičních RPGéček. VTMB používá jednoduchý bodový systém, kde přidáváte získané body různým schopnostem a dovednostem. Můžete tak vytvořit jak postavu s dobrým dovednostním balancem, nebo se můžete zaměřit jen na určitě schopnosti, což vás možná přiměje projít si hrou několikrát a experimentovat i s ostatními dovednostmi.

Pravděpodobně nejlepší questy jsou ty vyžadující plížení, protože čistě bojové mise jsou jednoduše dokončitelné, navzdory frustrujícímu bojovému systému. S trochou pozornosti si v těchto plíživých misích všimnete silného podpětí her jako Splinter Cell a Deus Ex, jelikož se budete plížit kolem strážných a ochranných kamer, budete páčit zámky a pokoušet se nabourat do různých počítačů. Jeden menší problém je, že VTMB se odehrává celou dobu v noci, tudíž většina hry je tísnivě temná. To by nebylo až tak neškodu, bohužel takovým postranním ovlivněním je fakt, že mnohdy je jen těžko něco vidět. Naneštěstí vám není k dispozici baterka, takže v některých levelech budete prostě muset zvýšit nastavení gammy jenom proto, abyste vůbec viděli, kam kráčíte, nebo co se schovává za rohem.

Jak už jsem párkrát nakousl, VTMB dělá chybu v bojovém systému, který prostě působí těžkopádně a nedostatečně. Bojové mechaniky jsou smíchané popichující akcí a používáním zvláštních sil, a to je nešikovný kompromis. Můžete bojovat z pohledu vlastní osoby za použití střelných zbraní, anebo můžete přepnout na třetí osobu, abyste si to mohli rozdat pěstmi, noži nebo meči. Nicméně, ačkoliv je VTMB postaven na enginu vyvynutém pro FPS, boj se střelnými zbraněmi není ani zdaleka tak hladký a přirozený, jak by měl. Znalost střílení těžce závisí na dovednostech vašeho upíra; není to tak snadné, jako přesunout kursor na cíl. Pokud nehodláte investovat extrémní počet těžce vypracovaných bodů do znalostí střelných zbraní, vaše zaměřování se bude divoce odchylovat. Zato nestřelné zbraně jsou velice silné a hra vás prakticky sama o sobě nutí je upřednostňovat. Abyste měli představu, zkusil jednu bitvu s bossem za jednoho upíra specializovaného na boj se střelnými zbraněmi a opakovaně jsem padnul. Když jsem ale boj opakoval s nožem, vyhrál jsem na první pokus.

Skutečný problém ohledně střelných zbraní ve VTMB je fakt, že jsou příliš slabé a umožňují vám útočit pouze na jednoho protivníka při jedné bitvě. Pokud namísto toho použijete nůž či jinou sekací zbraň, můžete v jednu dobu útočit na více nepřátel. Důležitější ale je, že je nožem můžete i seslat k zemi, což vám dává drahocenný čas, který budete potřebovat na zkoncetrování se samostatného nepřítele. Jediná situace, kdy je střelná zbraň použitelnější, je když se potřebujete zbavit většího bastarda z dálky. Sami si ale uvědomíte, že ve všech ostatních případech jste za použití střelné zbraně v nevýhodě.V každém případě, umělá inteligence nepřátel je ve VTMB docela chabá, jelikož na vás budou prostě a jednoduše útočit, jenže těžce netakticky a hloupě. Téměř vždycky je možné prostě se schovat za roh a vyléčit se, zatímco nějaký nepřítel čeká na druhé straně, až konenčně zase vyskočíte na dostřel.

Váš upír také ovládne určité speciální síly, každé z nich poháněné krví. Uprostřed boje pak může dočasně zvýšit svoji sílu a schopnosti, což jej dělá ještě nebezpečnějším. Jistí upíři dokonce umí vyvolat duchy divokých spojenců, kteří se už o protivníky postarají. Tyto síly ale nemusíte uplatnit jen v boji. Při plnění určitých questů je možné například přinutit někoho dát vám to, co potřebujete. Tyto krvavé síly jsou v podstatě upírský ekvivalent magie. Doplnit manu rovněž není žádný problém, neboť se jedná o krev, a možnost nakrmit se na kolemjdoucích nevinných lidí je stálá. Svačinku si můžete udělat i z nepřátel, ale ti mají tendenci se bránit, mrchy jedny sebezáchovní, takže s nimi je to pracnější.

VTMB vypadá skvěle, ačkoliv nedosahuje grafických kvalit jiných titulů poháněných stejným enginem. I když obsahuje některé nehezké věci, jako například blikající textury nebo neohrabaně editované filmečky (to je opravdu hrůza), jsou stále dostatečně působivé na RPG. Virtuální Los Angeles ve VTMB působí dost drsně a sešle, rovněž ale docela prázdně. Někteří chodci se loudají po chodnících, ale po silnicích nejezdí žádná auta. Pro někeré je uvěřitelnější už i existence upírů, než Los Angeles bez aut. Přesto přece celková grafika VTMB pomáhá při navodění gotické atmosféry. Zatímco zvukové efekty jsou většinou dobře fungující, soundtrack a dabing jsou doslova úžasné. Vaším uším budou lahodit mnohé licencované tracky od šikovných rockových kapel, které dobře pasují hernímu zasazení, zejména pak různým barům a klubům, které navštívíte.

Jinak je VTMB poměrně zabugována hra, jejíž beta test nebyl dotažen do konce. Příležitostně se vám může hra sama od sebe dokonce i vypnout. Zároveň loadingy trvají přespříliš dlouho, ačkoliv na namakanějších strojích se to zkracuje na přijatelnější dobu.

  • Hratelnost – 8/10
  • Grafika – 8/10
  • Zvuk – 8/10
  • Návykovost – 7/10

+ Skvělá grafika reprezentující drsnou Los Angeles
+ Zajímavé a atmosférické questy
+ Otevřený vývoj postavy

– Neobratný bojový systém
– Některé grafické mouchy
– některé technické mouchy a výraznější bugy

Hratelnost8
Grafika8
Zvuk8
Návykovost7
V mnoha směrech je VTMB ovlivněna klasikou RPG žánru Fallout, což je pochopitelné, jelikož Troika Games zahrnuje členy z týmu zodpovědným právě za Fallout. VTMB nabízí velice zajímavý svět k prozkoumání, pamatovatelné postavy a dialogy a otevřená nátura questů umožňující více postupů. Takže pokud dovedete přehlédnout nešikovný boj a pár dalších nedostatků, VTMB vám nazpátek dá bohatý svět a možnost uspokojit vašeho vnitřního upíra.
78%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář