Silent Hill (PS hra)


Jak svět netrpělivě očekával příchod Resident Evil 2, Konami vystrčil růžky se svým Silent Hillem, jejich velice vlastním horrorovým odvarem. A namísto pouhého vjezdu na herní scénu v šosech RE, SH udeřil do smělého nového teritoria a rozlišil Konami jako nepřetržitou sílu, se kterou jsme se měli v herním světě ještě několikrát spojit.

Jakmile žbluňknete do hry, uvidíte zdánlivě pokojné intro zobrazující vdovce Harryho Masona na poklidné noční jízdě s jeho sedmiletou dcerkou Cheryl. Tato dvojice si to žene po dálnici a jejich cílem je starší rekreační městečko známé jako Silent Hill. Ale někdě v průběhu cesty je jejich cesta náhle zastavena, když se uprostřed silnice objeví mladá dívka, zachycena reflektory Herryho jeepu. A jak se Harry pokouší vyhnout se sážce s dívkou, jeho vozidlo se agresivně vymyká kontrole a svět se náhle rozmazává. Když se Harry probouzí z bezvědomí v řidičském křesle, okamžitě se otáčí zkontrolovat svou dceru, jenomže Cheryl tam není. Kam zmizela? Vítejte v Silent Hillu, dobrodružství řemeslně mistrovsky vytvořené použitím zvuku, pohledem a dokonce i dotekem.

Jelikož se SH hraje více jako adventura, než akční hra, elegantně se vyhýbá jakékoliv zřetelnější podobě s RE tím, že do světa horroru vstupuje literárněji. S důrazem na postavy a herní děj, SH spíše apeluje hráčovou představivost limitováním jeho vidění na malý rozsah světla obklopeného nepropůstnou temnotou, nebo střádáním chápaní reality, které hráč má. Vlastně je to dějové odmítnutí zachovávaní stylizované premise, s Harrym bojujícím se strašidly, prcháním před démony a nejasnými ďábelskými vizemi, co dělá tuto hru tak neuvěřitelně unikátní. Se všemi svými děsy je Silent Hill zvláštní výlet do nočních můr netknutých tou akčněji orientovanou hratelností RE.

Nejdůležitějším faktorem kvalit této hry jsou zobrazení Harryho jakožto obyčejného chlápka, se kterým se hráči mohou snadno ztotožnit, a pak excelentní použití ambientních zvuků. Harryho prostý zjev se hladce překládá do způsobu, jakým se s ním hraje. Jeho míření je příšerné a jeho běžecká rychlost, ačkoliv o něco rychlejší než jeho nepřátel, ho udržuje stále jen jediný tep srdce od zkosení démony toulajících se ulicemi Silent Hillu. Pravda je, že díky nedostatku munice a Harryho nulových zkušeností se střelnými zbraněmi, budete se nepřátelům častěji vyhýbat, než je vyzývat na souboj. A to je jedním z nejfajnějších elementů této hry. Nejenže to zesiluje adventurní úroveň této hry, zároveň to hráče vtahá do herního světa mixováním dostatečného množství realismu do toho šílenství.

Na vrch toho všeho se SH odmítá s ohledem na atmosféru a náladu hry jakkoli zklidňovat. Podporovaný ambientním soundtrackem, SH obsahuje několik mistrovských efektů, které určitě přimějí třást se i pár válečných veteránů z Racoon City. Od nevysvětlitelného vzlykání neviděného dítěte ve krví zašpiněné školní hale až po hlasité drnčení “něčeho” neviditelného pod podlahou, na které stojíte – tato hra se nikdy neponoří do předvídatelnosti. Toto všechno si ještě navíc představte, zatímco vidíte po svou nataženou ruku a za ní je už jen čiré temno. Vybaven pouze kapesní svítilnou, Harry je přinucen navigovat sám sebe skrz černočerné oblasti, ve kterých se démoni skrývají přímo za hranici vašeho dohledu. Častokrát je před spatřením nejdříve uslyšíte, což strká faktor tenze do výšin napjatě stojících chlupů na hráčovém krku.

Ale i když je SH mistrovské dílo, perfektním se nazvat nedá. V kompletně 3D polygonním real-time herním prostředí budou vždycky určité problémy s ovládáním. SH se takovým problém zcela nevyhnulo. Manévrování Harrym v některých herních těžších pasážích pocvičí vaší toleranci vůči frustraci, obzvláště pak v úzkých chodbách přeplněných vražednými démony a s posledním zásobníkem v pistoli.

Vizuálně byla SH drsnější, než co se očekávalo od PS hry vydané v čtvrtém roku fungování této konzole. Ale celkový vzhled hry, s její šerou mlhou a chytrým osvětlením vytvářející dobré využití oné drsnosti k přidání na atmosféře chátraní a rozkladu herního světa. Ve tváři brilantní hratelnosti SH, tyto vady berou od hry docela málo a nechali nás uvažovat, jak
skvělá hra to bude na konzoli nové generace (a jak všichni víme, všechny další tři díly jsou neméně famózní).

  • Hratelnost – 10/10
  • Grafika – 8/10
  • Zvuk – 10/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost10
Grafika8
Zvuk10
Návykovost8
Volící intelektuálnější přístup k horrorovému žánru, Silent Hill preferuje trpělivé budování tenze a napětí tím, že škádlí hráčskou představivost groteskními obrazy a opravdu děsivými efekty. S Resident Evilem stále schovávajícím se v mysli některých hráčů, SH by nemusela být ta správná volba, pokud se chcete prostřílet zombíky přeplněným městečkem se super granátometem. Ale pro každého hráče hledajícího solidní, inovační dílo, které úspěšně vypráví nádherně vymyšlený příběh apelující ty temnější stránky nočních můr, SH nic nepřekoná. Navíc, kdo nehrál první díl, nemůže tvrdit, že tuto sérii zná. A tato série by neměla uniknout žádnému milovníku horroru, byť hry nemá ve zvyku hrát.
90%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

14 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    LinShiana 25 listopadu 2012 v 18:11

    Zajímavé, že stačí dobrý nápad tvůrců, naprosto úžasný příběh, zápletka, atmosféra a už máte geniální hru, která Vás od sebe nepustí a přitom ani nemusí mít nejlepší grafiku. Podstatou je ten samotný svět, do kterého se dostanete, ponurý a tajemný svět Silent Hill. A když se tam pak ve dvojce přimotá ještě Pyramidhead, je to už třešinka na dortu. 🙂

  2. Profilový obrázek
    Monstrum 11 dubna 2012 v 21:48

    Bezprostředně nejlepší hororová hra kterou jsem zatím kdy hrál. V tom roce když to vyšlo mi bylo 8 let, tenkrát samozřejmě letěl Playstation 1 a sbíral jsem k němu i ty časopisy, kde byli recenze na různé hry na Playstation. V jednom čísle jsem našel hodnocení právě na tuto hru (před tímto okamžikem mě zajímal jen RE) a pamatuji si že měla hodnocení 10/10, zatímco můj oblíbený a jedinečný RE měl jen 8/10. To mě naštvalo a hned jsem časopis vyhodil do koše. Následný den jsem ho vyhrabal a zkusil si pročíst recku na Silent Hill. Když jsem se podíval i na obrázky řekl jsem si, že by to nemuselo být tak špatné. Stačilo už jen přemlouvat rodiče a týden na to už jsem do krabice mého života vkládal CD. Objevil jsem se v temném, zamlženém městě, kde sněželo. Za následných pár minut jsem hru musel vypnout, když jsem byl ve tmě a chtěli mě zmasakrovat malé potvory s jakýmsi nožíkem. V tu chvíli se mi stalo totiž něco, co se mi nikdy předtím (a ani později) u hry nestalo. Já se kur*a bál! Trvalo pár týdnů než jsem našel odvahu znovu hru spustit, tentokrát ikdyž jsem byl během celého hraní hry pos*án strachy, tak jsem hru za několik měsíců dohrál a na RE jsem velice rychle zapomněl. Jediná hra která mě v životě dokázala vyděsit. Prostě paráda!!! Ještě dodnes když si hru zapnu, tak už se sice nebojím, ale hra mě neuvěřitelně baví! 100%. Můžu této hře jen HAPPY

  3. Profilový obrázek
    JasonVoorhes 2 července 2010 v 13:03

    Mno…už konečně můžu říct, že jsem si ho taky zahrál. Zrovna jsem v Iluzórní škole (trvalo mi týden než jsem si pohrál s Pianem) a zatím musím říct, že až na tu příšernou grafiku, je to vážně asi nejlepší díl série. S hodnecním též souhlasím. Hned po tomto dílu je taky nádherná dvojka, která ale nemá tak kvalitní příběh. Jo a ce se týče pátého dílu (Homecoming) tak pokud jste fanoušky této série, radím vám ho vynechat, protože to je nehorázná blbost. Udělali tam z toho nějakou blbou akční střílečku.

  4. Profilový obrázek
    Mortiis 20 září 2009 v 20:28

     Hra, ktorá mi zmenila pohľad na horror. Keď som túto hru hral prvý krát (pred siedmimi rokmi o desiatej večer), normálne som sa začal báť. Primárny strach je to hlavné, čo vás v tejto hre ženie do predu a vy sa necháte unášať do iných dimenzií. K tomu sa pričítajú veľmi podarené logické hádanky, ktoré nemajú problém vyburcovať mozgové závity hráča do šialených otáčok. Ak sa človek nezasekne pri piáne, mal by to dohrať (aj keď puzzle v nemocnici je tiež hardcore). A najlepšie na tom je, že aj keď prídete na koniec, väčšinou nebudete chápať.

    Toľko symboliky a odkazov na rôzne horrory som ešte pokope nevidel a musím povedať, že japonci vedia namiešať všetko dokonale, do poslednej bodky. Zahmlené mesto (Mlha od Kinga), malá Alessa (Carrie), Otherworld (Mayské podsvetie), ulice sú pomenované podľa spisovateľov (Koontz, Bradbury, Bloch, Bachman atď.), drogy a preľudy (Jacob´s Ladder). Je tam toho strašne veľa a sedí to ako šerbeľ na riť.

  5. Profilový obrázek
    Sodom 10 srpna 2008 v 11:38

    Silent Hill je pravděpodobně nejděsivější gameska co jsem zatím vyzkoušel. Po celou dobu hraní jsem cítil mrazení v zádech…I při pouhé chůzi relativně bezpečnou ulicí jsem cítil úzkost, no a pokud se vám před očima začne měnit realita na tu pekelnou…  Za mě taky 90%    Zupa recenze

  6. Profilový obrázek
    j.calling.2bad 9 srpna 2008 v 18:36

    Survival horror je dneska tak rozsázhlý subžánr, že už by se skoro dal srovnávat s žárny jako jsou simulátory, strategie apod. (samozřejmě co do rozsáhlosti, nikoliv hratelnosti) a jelikož jsou Silent Hill a Resident Evil serie naprosto odlišné, ačkoliv spadají do stejného žánru i subžánru, nesrovnávám je a mám rád obě dvě stejně. Ačkoliv, Silent Hill sérii miluju celou. Resident Evil série je sice bohatá, ale najdou se v ní i přestřely a dokonce i vyloženě špatné hry (i když jich je jen malinko). No, ale je to podle gusta. Někdo má prostě raději tu krvavější variantu, a já mám prostě stejně rád obě.

     

Nový komentář