Silent Hill (PS hra)

Jak svět netrpělivě očekával příchod Resident Evil 2, Konami vystrčil růžky se svým Silent Hillem, jejich velice vlastním horrorovým odvarem. A namísto pouhého vjezdu na herní scénu v šosech RE, SH udeřil do smělého nového teritoria a rozlišil Konami jako nepřetržitou sílu, se kterou jsme se měli v herním světě ještě několikrát spojit.

Jakmile žbluňknete do hry, uvidíte zdánlivě pokojné intro zobrazující vdovce Harryho Masona na poklidné noční jízdě s jeho sedmiletou dcerkou Cheryl. Tato dvojice si to žene po dálnici a jejich cílem je starší rekreační městečko známé jako Silent Hill. Ale někdě v průběhu cesty je jejich cesta náhle zastavena, když se uprostřed silnice objeví mladá dívka, zachycena reflektory Herryho jeepu. A jak se Harry pokouší vyhnout se sážce s dívkou, jeho vozidlo se agresivně vymyká kontrole a svět se náhle rozmazává. Když se Harry probouzí z bezvědomí v řidičském křesle, okamžitě se otáčí zkontrolovat svou dceru, jenomže Cheryl tam není. Kam zmizela? Vítejte v Silent Hillu, dobrodružství řemeslně mistrovsky vytvořené použitím zvuku, pohledem a dokonce i dotekem.

Jelikož se SH hraje více jako adventura, než akční hra, elegantně se vyhýbá jakékoliv zřetelnější podobě s RE tím, že do světa horroru vstupuje literárněji. S důrazem na postavy a herní děj, SH spíše apeluje hráčovou představivost limitováním jeho vidění na malý rozsah světla obklopeného nepropůstnou temnotou, nebo střádáním chápaní reality, které hráč má. Vlastně je to dějové odmítnutí zachovávaní stylizované premise, s Harrym bojujícím se strašidly, prcháním před démony a nejasnými ďábelskými vizemi, co dělá tuto hru tak neuvěřitelně unikátní. Se všemi svými děsy je Silent Hill zvláštní výlet do nočních můr netknutých tou akčněji orientovanou hratelností RE.

Nejdůležitějším faktorem kvalit této hry jsou zobrazení Harryho jakožto obyčejného chlápka, se kterým se hráči mohou snadno ztotožnit, a pak excelentní použití ambientních zvuků. Harryho prostý zjev se hladce překládá do způsobu, jakým se s ním hraje. Jeho míření je příšerné a jeho běžecká rychlost, ačkoliv o něco rychlejší než jeho nepřátel, ho udržuje stále jen jediný tep srdce od zkosení démony toulajících se ulicemi Silent Hillu. Pravda je, že díky nedostatku munice a Harryho nulových zkušeností se střelnými zbraněmi, budete se nepřátelům častěji vyhýbat, než je vyzývat na souboj. A to je jedním z nejfajnějších elementů této hry. Nejenže to zesiluje adventurní úroveň této hry, zároveň to hráče vtahá do herního světa mixováním dostatečného množství realismu do toho šílenství.

Na vrch toho všeho se SH odmítá s ohledem na atmosféru a náladu hry jakkoli zklidňovat. Podporovaný ambientním soundtrackem, SH obsahuje několik mistrovských efektů, které určitě přimějí třást se i pár válečných veteránů z Racoon City. Od nevysvětlitelného vzlykání neviděného dítěte ve krví zašpiněné školní hale až po hlasité drnčení "něčeho" neviditelného pod podlahou, na které stojíte - tato hra se nikdy neponoří do předvídatelnosti. Toto všechno si ještě navíc představte, zatímco vidíte po svou nataženou ruku a za ní je už jen čiré temno. Vybaven pouze kapesní svítilnou, Harry je přinucen navigovat sám sebe skrz černočerné oblasti, ve kterých se démoni skrývají přímo za hranici vašeho dohledu. Častokrát je před spatřením nejdříve uslyšíte, což strká faktor tenze do výšin napjatě stojících chlupů na hráčovém krku.

Ale i když je SH mistrovské dílo, perfektním se nazvat nedá. V kompletně 3D polygonním real-time herním prostředí budou vždycky určité problémy s ovládáním. SH se takovým problém zcela nevyhnulo. Manévrování Harrym v některých herních těžších pasážích pocvičí vaší toleranci vůči frustraci, obzvláště pak v úzkých chodbách přeplněných vražednými démony a s posledním zásobníkem v pistoli.

Vizuálně byla SH drsnější, než co se očekávalo od PS hry vydané v čtvrtém roku fungování této konzole. Ale celkový vzhled hry, s její šerou mlhou a chytrým osvětlením vytvářející dobré využití oné drsnosti k přidání na atmosféře chátraní a rozkladu herního světa. Ve tváři brilantní hratelnosti SH, tyto vady berou od hry docela málo a nechali nás uvažovat, jak
skvělá hra to bude na konzoli nové generace (a jak všichni víme, všechny další tři díly jsou neméně famózní).

Hratelnost - 10/10
Grafika - 8/10
Zvuk - 10/10
Návykovost - 8/10

Volící intelektuálnější přístup k horrorovému žánru, Silent Hill preferuje trpělivé budování tenze a napětí tím, že škádlí hráčskou představivost groteskními obrazy a opravdu děsivými efekty. S Resident Evilem stále schovávajícím se v mysli některých hráčů, SH by nemusela být ta správná volba, pokud se chcete prostřílet zombíky přeplněným městečkem se super granátometem. Ale pro každého hráče hledajícího solidní, inovační dílo, které úspěšně vypráví nádherně vymyšlený příběh apelující ty temnější stránky nočních můr, SH nic nepřekoná. Navíc, kdo nehrál první díl, nemůže tvrdit, že tuto sérii zná. A tato série by neměla uniknout žádnému milovníku horroru, byť hry nemá ve zvyku hrát. 

E3 Trailer (1998)