Silent Hill 4: The Room (PC hra)


Silent Hill je městečko, kde čiré zlo proniká vzduchem a půdou a zahubuje lidi. Je to konejšivé místo pro dovolenou, které ovšem skrývá kulty uctívající démony a temné záměry. Každá předešlá hra v sérii buď byla přímo zasazena do titulárního městečka, nebo tam byla pozvolně procpána skrz nějakou strašnou setrvačností. SH4 tento trend porušuje, protože je zasazena do sousedního města South Ashfield, konkrétně pak do nešťastného bytového domu, prokletého bytu a zaměřuje se na muže v něm žijícím. To ale není jediná zásada, kterou se čyřka nedrží. SH4 zkloubuje klasický pohled z třetí osoby s nově zavednou první osobou zdůrazněnou na boj a správu předmětů. Výsledek má pár chyb, ale zároveň se čtyřka drží toho největšího a nejdůležitějšího základu – temná a rušivá duše, bez níž by zážitek ze Silent Hillu nikdy nebyl tak vzácný.

Nešťastník Henry Townshend, jenž je hlavním hrdinou SH4, žije to, co bývalo spokojený život v South Ashfieldu. Jedné noci se začnou Henrymu zdát intenzivní vracející se noční můry a začne mít šílené bolesti hlavy, čímž se mu začne jeho byt jevit podezřelý a brzy i prokletý. Jeho telefon je porouchaný, sousedi jej neslyší, když je volá, okna jsou zavřena a držena záhadnou silou a dveře jsou rovněž zablokované, ačkoliv ne tak záhadně. Tlusté zmotané řetěžy znemožňují únik i přes jediný východ; a jeden velice důležitý dodatečný detail: jsou spojeny pevnou velkou kladkou z vnitřní strany dveří. Na nich je také červeně načmáraný vzkaz: “Nevycházej ven! Walter.” Během prozkoumávání omezí toho jednopokojového bytu, které v něm jen naplňuje zmatek a zoufalství, nachází rozedranou, dostatečně velkou díru ve zdi jeho koupelny. Vzhledem k nedostatku jiných možností Henry shromážďuje veškerou kuráž, kterou v sobě najde a vydá se napříč zvláštnímu portalu v naději nalezení únikové cesty. Místo toho najde něco, co ho zavede na spletitou jízdu, která odhalí špinavou minulost jeho bytu – pokoje 302 – stejně jako identitu Waltera, muže zodpovědného za uzamčení Henryho bytu.

Jak jsem zmínil dříve, SH4 zahrnuje dva herní mody: first-person mod, ve kterém budete procházet oným bytem a third-person mod, ve kterém budete prozkoumávat všechny ostatní světy, do kterých pronikne díky portalum. Když jste v bytě a v pohledu první osoby, můžete se rozhlížet všude možně. Když je Henry nasměrovaný přes oblast s nějakým interaktivním předmětem, v rohu obrazovky se objeví oční bulva. Pro další pátrání stačí stisknout jedinou klávesu. Někdy budete muset být v pokoji opatrní, neboť jisté části dané oblasti mají vícenásobné fokální body. Například můžete buď zkusit otevřít okno, nebo z něj můžete jen tak nakouknout a podívat se na půvabný obzor South Ashfieldu a na okna protějších bytů. Na zabarikádovaných dveří můžete otestovat kliku, mrknout se do podkladní části dveří, jestli tam není nějaký vzkaz nebo se podívat kukátkem, abyste měli trvalý přehled o tom, co se může dít na chodbě. Určité perspektivy můžete kvůli neopatrnosti minout, takže budete muset neustále experimentovat se všemi možnými pohledy, abyste si byli jistí, že jste zkusili opravdu všechno. Začné to být únavné až otravné, když se snažíte podívat kukátkem a místo toho stále čtete čmáranici na dveřích jenom kvůli tomu, že se prostě díváte ze špatného úhlu. Byt se sám postupně mění, což vás nutí opakovaně prozkoumávat některé věci. Pravda je, že degradace pokoje 302 průběhem hry je základní kámen zážitku ze SH4, jelikož se pomalu ukazují na světlo nové informace a věci začnou rozhodně být více hrozivé.

Ovšem akční sekvence viděné z pohledu třetí osoby se odehrávají pouze v alternativních světech, které Henry navštíví pomocí již zmíněných portalu, kterých v bytě najde několik. Prozkoumáte prostředí metra, směs kultických lesů, nemocnici a pár dalších. Během tohoto cestování nasbíráte různé zbraně, lékarníčky, klíče a jiné užitečné tretky. Brzy si všimnete toho, že najednou můžete nosit jen omezený počet předmětů. Hra se to pokouší ospravedlnit nejasným sdělením o tom, že byste se v některém tom alternativním světě neměli být přetíženi, ale výsledkem je časté hledání předmětů a následné nošení zpátky do bytu (což je jediná možnost skladování) a to zabere celkem hodně času. Mimoto, předměty se nehromadí. Chcete sebou vzít dvě lékarničky stejného druhu? Pak berte na vědomí, že obě zaberou jednotlivé položky (v jiných hrách zaberou stejné předměty jednu položku a objeví se u nich číslo, kolik jich tam je, ale tady to tak bohužel není). Chcete sebou vzít dodatečných 20 nábojů pro pistol? Tak to máme jednu položku pro pistol a dvě položky pro zásobníky na 10 kulek. V pokročilejších fázích hry sebou budete muset nést různé zbraně, klíče, předměty a lékarničky – pak to začne být jako práce v domácnosti. Taky nemůžete žádný předmět vyřadit, tudíž není možné vyhodit dle vašeho názoru postradatelnou věc a vystřídat ji za něco, co potřebujete. A když se váš byt později stane nebezpečnějším místem, nutnost ho často opakovaně navštěvovat může být hazard. Alespoň se ale můžete pojistit, když tam přece jenom skočíte – Pokoj 302 je jediným místem, kde je možné hru uložit.

Všechno tohle zkoumání není ani omylem jemná plavba. V SH4 je mnoho děsivých padouchů, kteří se vás pokusí zahubit na každém kroku. Narozdíl od předešlých dílů, ve kterých si mohla bojová vložka uvelebit konečník na zadní sedadlo, čtyřka na vás někdy vychrlí velký počet nepřátel, což vás přinutí připojit se do boje. I když vyhýbaní se nepřátelům je jednou z možností, bylo by to sakramentsky obtížné, jelikož většinou se budete nacházet v úzkých prostorech a proti vám budou stát hejna nepřátel a agresivní umělá inteligence, která může učinit bombardování se přes nepřátely zaplněné oblasti mnohem bolestivější, než pouhé pomalé bránění se ocelovou trubkou nebo pistolí a vyklízení si cesty. V pozdější části hry budete tímto nebezpečím někoho doprovázet a je ve vašem zájmu udržovat ji netknutou. Pokud v tuto situaci pouze poběžíte, může to skončit tím, že jí necháze pozadu – a ona bude ohlodána.

Vaše bojové schopnosti jsou pouze základní. Můžete si vybrat z několika máchacích zbraní nebo pramálo střelných zbraní. Zmáčknete jednu klávesu, abyste se dostali do bojového postoje a následně další klávesu pro výstřel či máchnutí. Henry automaticky zamíří na nejbližšího nepřítele, během čehož můžete útoku z druhé strany uskočit. Jakmile někoho sešlete k zemi, bude třeba na něj ještě pořádně šlápnout, abyste je skutečně dorazili, což dělá z bojování v SH4 simulaci zašlapávání brouků poté, co takto zabijete asi dvacátého nepřítele. Někteří nepřátelé jsou vlastně duchové, kteří poletují kolem a nemusí se vás ani dotknout, aby vám ublížili. Když se nějaký takový duch blíží, zaslechnete pronikavý statický zvuk fňukání (vysoce podobné praskání v rádiu z předešlých dílech) a obrazovka začne červenat. Pokud v tento moment prostě budete stát a nic nedělat, Henry sevře své spánky a jeho zdraví začne rychle mizet. Duchové nemohou být zabiti bez speciálního předmětu, díky jemuž je jak kdyby prorazíte do země, takže se jim většinou budete chtít vyhnout.

Stejně jako drtivá většina konzolových her, které se propracují i na PC, i SH4 byl stvořen pro hru s gamepadem (konkrétně pro dual analogové gamepady). Defaultní ovládání s myší a klávesnici prostě nefunguje tak dobře v prostředí se neustále měnící se perspektivou pohledu; tato kombinace začne brzo dělat navigaci frustrující. Se všemi těmi nechutnými děsivými tvory pobíhající kolem, schopnost udeřit je s co možná největší precizností je krajně důležitá, zrovna tak jako schopnost rychle měnit zbraně a předměty. Defaultní schéma ovládání prostě není dostatečně přesné na efektivní boj, ačkoliv na pobíhání po bytě je perfektně adekvátní.

S davy nepřátel a stálém přenášení předmětů na mysli, SH4 zabere něco málo přes 10 hodin na normální obtížnost. Nakonec se vám dostane jednoho ze čtyř konců, což bude záviset na kombinaci stavu vašeho bytu v závěru hry a jak se dařilo osobě, kterou jste museli eskortovat. Po prvním dokončení hry se vám odemkne dodatečná zbraň a alternativní oblečení, i když těchto specialit tu moc není. A navíc, většina lidí, jenž se do hry pustí znovu, se bude spíše snažit dosáhnout nejlepšího konce, než oblečku sestřičky.

Survival horrory si často dopřávají detailní grafiku a SH4 není vyjímka. Hra vypadá nejlépe v těch korodovaných, krvavých a drsných prostředích, jako vlhké ocelové haly vodního vězení nebo vrstvy podzemního metra, které je v jedné části hry obezděno živým, hýbajícím se masem. Je zde jen pár míst, ve kterých je použita známá mlha. A v těchto místech je mlha jakožto pocta předešlým dílům. Postavy jsou v SH4 povětšinou velice detailní ve tváři, avšak pohyb jejich celého těla působí tak nějak nabubřele a animace jednoduše není tak jemná, jak by mohla být. I v samotném bytě spozorujete několik skvělých efektů od deformování jisté části obrazu v tvar obličeje přes shluk naříkajících démonických dětí omítnutých ve zdi až po ducha plížícího se z temného kapajícího portalu. Rozhodně zde tedy není možné pocítit v jakémkoliv okamžiku nedostatek rušící fantazie autorů, jež je odjakživa pevnou součástí vzorce Silent Hillu.

Hra byla pro PC dobře optimalizována, a kromě textur použitých na zdech a podlaze, které nevypadají příliš lahodivě z blízkého pohledu, veškerá grafika SH4 vypadá skvěle. Je dobré vědět, že všechny tyto detaily přicházejí pochopitelně na DVD, takže budete potřebovat DVD-ROM, ale předpokládám, že to už má dnes každý.

Okolní zvukové efekty a zvuky kreatur jsou pro horrorovou hru rovněž důležité, a v SH4 jsou zvuky většinou skvělé. Všechny kreatury mají své vlastní zřetelné a odlišné vřískoty, zvuky kroků a také umírající zachroptění. Prostředí jsou vybaveny skvělými obklopujícími zvuky jako kapající vodou nebo prudkým větrem – a dokonce i tak prosté věci, jako předmět rachotící na zemi. Dabing není úchvatný, ale stále kvalitní, kromě hlasu samotného Henryho, jehož herec podává neuvěřitelně bábovkovitý výkon, a Henry nikdy neprojevuje jakékoli emoce navzdory faktu, že jeho byt je strašlivě prokletý. Je zde jen jedna píseň – hlavní motiv – který uslyšíte jen párkrát. A to je pro takto horrorovou hru vhodné, neboť SH4 staví atmosféru spíše na propracovaných zvucích, než na hudbě.

  • Hratelnost – 7/10
  • Grafika – 8/10
  • Zvuk – 8/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost7
Grafika8
Zvuk8
Návykovost8
Silent Hill 4: The Room je zajímavé pokračování; pokouší se odvětvit do několika oblastí hratelnosti a zasazení, zatímco se stále udržuje styl psychologického thrilleru, který byl vždy do Silent Hillu zasazen odloučeně od akčněji orientovaných zděšení. A i když ne všechny provedené změny sérii obohacují, temný a poutavý děj z této hry dělají právoplatný přírustek do rodiny. Pokud jste fanoušek horrorového žánru nebo Silent Hillu, SH4 stoprocentně stojí za hřích. A ačkoliv to nemám ve zvyku, video daleko lépe udělá představu o kvalitách a tématu, než pohý text či obrázky, takže přiházuji i link na velice působivý trailer.
78%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

  1. Profilový obrázek
    LinShiana 25 listopadu 2012 v 18:14

    Tuhle hru jsem viděla hrát na LP a jelikož jsem moc neviděla LP těch ostatních dílů SH, mně se to tedy líbilo. Zatímco ty předchozí díly jsou většinou postavené na velice silné atmosféře, tady jsou to spíš lekačky – ale přitom dost povedené. Líbí se mi i ten nápad, že se v podstatě celý příběh točí kolem jednoho pokoje. Kdoví, možná kdybych měla lépe prostudované předchozí díly, tak mám jiný názor.

Nový komentář