Série Silent Hill od Konami je známá hlavně díky dvěma prvkům: svoji děsivou atmosférou a opravdu velice zamotanými příběhy. Silent Hill 3 pokračuje v této tradici a nabízí vskutku hodně tajůplnosti a pro neznalce i pramálo smyslu. Zároveň obdobně jako u předešlých dílů, ani u SH3 nejde ani tak moc o hratelnost, jako spíše o vytvoření narušeného světa, do kterého se okamžitě ponoříte.

SH3 vás dokáže znechutit hodně brzo. Ne díky všechné té krvi a brutality, kterých tu je požehnaně, ale kvůli divoké kameře a nepohodlnému ovládání. Oba tyto elementy jsou matoucí a nešikovné, sami o sobě vás pak v některých situacích přimějí s nechutí hru vypnout. K dispozici vám jsou dvě základní nastavení kamery a ovládání. S jedním nastavením je pohyb postavy vzájemný s kamerou. S druhým nastavením je pohyb vzájemný s pohledem postavy. Pro ještě větší zmatek se pomocí držení jedné klávesy můžete hodně rychle podívat kolem sebe. Dodatečně, hra někdy přepne váš pohled, aby na něco upoutal vaší pozornost anebo aby pouze vytvořil dramatičtější dojem. Mimo to se kamera někdy chová i dost nepřátelsky, když ukazuje úplně jinam, než kam se chcete dívat. Častokrát se díky tomu váš nepřítel nebo dokonce vy samotní dostanete mimo záběr. Teoreticky můžete kameru zorientovat podle svého, většinou je to ale zdlouhavý proces a nejspíš nedosáhnete toho pravého úhlu.

Ovládání je očividně navrženo na gamepad. Pravda, můžete hrát na klávesnici, v tom případě se ovšem připravte na nemalou neohrabanost. Aby toho nebylo málo, musíte nejdříve aktivovat speciální “výstražný” mód, abyste mohli vůbec zaútočit. Tento problém se jen těžko omlouvá, zvláště pak s vědomím, že některým se povedl port z konzole na PC s báječným ovládáním, jako například u Splinter Cell.

Když to ale překousnete, hra vám nabídne několik hodně libových věcí. Už jen hrdinka hry je hodně zajímavá. Je to obyčejná puberťačka jménem Heather, která je docela drzá ale má svůj vlastní postoj. Po poměrně překvapujícím intru se Heather nachází v nákupním středisku. Nejdříve zavolá otci a řekne mu, že brzy příjde domů. Pak ale potká domnělého detektiva, kterí ji začne vykládat o jejím narození. Heather s tímhle chlápkem ale nic nechce řešit, a tak zaleze na dámské záchodky a oknem se odsud dostane do uličky.

Když se Heather vrátí do střediska přes vedlejší vchod, začnou se dít hodně divné věci. Haly jsou teď prázdné, obchody zavřené a náhle se střetnete s jakýmsi pekelným psiskem. Bohužel jste ho vyrušili při krmení, naštěstí pro vás naleznete i pistol a tak s touhle existencí provedete krátký proces. Jednou z největších parád této úvodní části je způsob, jakým se z cutscén přesouváte do skutečné akce. Grafika je zde tak dobrá, že mnohdy ani nepostřehnete, že už skončil film a vy máte opět veškerou moc nad Heather. Konami zřetelně chtěli vyvolat filmovou atmosféru a to se jim bez pochyby povedlo.

Pravda je, že SH3 je hlavně o atmosféře, nikoliv o příběhu či logice. (Logika moc společnýho se skutečným horrorem vlastně nemá, nebo ano?) Heather vypadá jako průměrná holka, přesto si brzy všimnete jak úžasně nedává najevo jakýkoliv strach. I takový Ramo by bral nohy na ramena, kdyby se měl postavit tomu, čemu se postaví ona. Pozdějí se Heather seznámí s bledou, avšak sympatickou ženou jménem Claudia, která začne žvástat o znovuzrození a ráji. To Heather trošku štve, ale samozřejmě, její problém není fantazírování nějaké Claudie, neboť se bude toulat nákupním střediskem, které je čím dál více hrůzostrašné.

V průběhu hry několikrát opakovaně navštívíte určité lokace, které dříve byly čisté a docela příjemně osvětlené. Později jsou tyto lokace zchátralé a zahlcené ve stínu. Krev stéká po stěnách, kusy šrotu ukrývají rámy rozbitých oken a dříve zářivě lesklé dveře jsou nyní zrezivělé. Ačkoliv se strašně dlouho táhnete hrou, aniž byste čemukoliv rozumněli a někam pokročili, proměny střediska i ostatních lokací (jako třeba budova plná kanceláří nebo sanitariun) v opravdu hrůznou říši dávají znát nefalšovaný talent a cit tvůrců a udrží vás od začátku do konce.

Konami dobře ví, že se hráč více bojí toho co nevidí než toho, co vidí, a proto nechává vaší představivost oddělat pořádný kus práce při budování strachu. Po většinu času se budete toulat po tichých a opuštěných halách (osvětlených pouze vaší baterkou) a nenarazíte na jedinou známku života. Z nenadání se ale halou ozve mučenecké sténání nebo to zachrastí ve vašem rádiu a vy víte, že mutant je blízko – ochranná známka Silent Hillu. Pravda je, že s těmito mutanty se dostanete do styku často, pravý děs se ale produkuje méně a někde ve středu hry si na to navíc bohužel zvyknete. Naštěstí to všechno zachrání blížící se konec, nemluvě o grand nechutném finále.

Když potkáte nějakého takového krasavce, můžete buď utíkat s větrem o závod nebo s nimi bojovat. K boji můžete použít nůž, trubku, brokovnici či jnou zbraň. Boj je pěkně jednoduchý, vzhledem k takřka automatickému míření. Tomu, kdo je na akční adventury ve kterých se střílí zvyklý, bude Silent Hill 3 v tomto směru připadat dosti chabý.
Nemusím se ale připomínat, že váš největší odpůrce v této hře – kamera – často z boje dělá spíše práci, než-li hru.

SH3 je ale pořád taky adventura, a tak mezi boji a dlouhými filmečky budete řešit hrstku hádanek, většinou pojednávající o prostém odemknutí nějakých dveří (nedá mi to, já prostě musím odkázat na tu nádhernou hádanku v originálním Silent Hillu – jedna báseň, jedno piáno, zapeklité puzzle. V tomto směru se obtížnost snížila). SH3 nabízí něco, od čeho by se jiné PC adventury mohly učit – na začátku hry si vyberete obtížnost hádanek. Při nejjednoduší obtížnosti hádanek vám hra dokonce nabídne rady pro řešení. Dále je tu oddělené nastavení obtížnosti pro boj; hra vás nechá uložit pozici kdekoliv si umanete, takže bude zrovna tak těžká nebo lehká, jak si budete přát.

Nejsou to boje ani hádanky, co dělá SH3 tak dobrou hrou. Je to čistě její prezentace. Hra sice hodně používá opakované grafické motivy, celkově je ale grafika mistrovský kousek zahrnující precizní použití světel a stínů v kombinaci s takovými scenériemi, které vám budou zvedat žaludek i vlasy. Zároveň vašim očím budou lahodit detailní textury a speciální filter, který veškerý obraz dělá tak zrnitý, pronikavý a starobylý. Samotné kreatury jsou rovněž řemeslně skvěle navržené. Jsou zde pekelní psi s tváří rozštípnutou na dvě, chodící nádory, gigantické vetřelčí manekíny, nemrtvé sestřičky, samozřejmě i několik bossů a mnohem více. Co ale dělá nepřátele v celé této sérii tak výjmečné jsou jejich pohyby – jako když tělo nějaké kreatury kluše k vám, zatímco její hlava se šíleně chvěje; prostě to působí hodně špatně, což je pro horrorovou hru perfektní. Všechno je samozřejmě podbarveno hrubou a stylovou hudbou a perfektně padnoucími zvuky.

• Hratelnost – 7/10
• Grafika – 10/10
• Zvuk – 8/10
• Návykovost – 8/10