Silent Hill 3 (PC hra)


Série Silent Hill od Konami je známá hlavně díky dvěma prvkům: svoji děsivou atmosférou a opravdu velice zamotanými příběhy. Silent Hill 3 pokračuje v této tradici a nabízí vskutku hodně tajůplnosti a pro neznalce i pramálo smyslu. Zároveň obdobně jako u předešlých dílů, ani u SH3 nejde ani tak moc o hratelnost, jako spíše o vytvoření narušeného světa, do kterého se okamžitě ponoříte.

SH3 vás dokáže znechutit hodně brzo. Ne díky všechné té krvi a brutality, kterých tu je požehnaně, ale kvůli divoké kameře a nepohodlnému ovládání. Oba tyto elementy jsou matoucí a nešikovné, sami o sobě vás pak v některých situacích přimějí s nechutí hru vypnout. K dispozici vám jsou dvě základní nastavení kamery a ovládání. S jedním nastavením je pohyb postavy vzájemný s kamerou. S druhým nastavením je pohyb vzájemný s pohledem postavy. Pro ještě větší zmatek se pomocí držení jedné klávesy můžete hodně rychle podívat kolem sebe. Dodatečně, hra někdy přepne váš pohled, aby na něco upoutal vaší pozornost anebo aby pouze vytvořil dramatičtější dojem. Mimo to se kamera někdy chová i dost nepřátelsky, když ukazuje úplně jinam, než kam se chcete dívat. Častokrát se díky tomu váš nepřítel nebo dokonce vy samotní dostanete mimo záběr. Teoreticky můžete kameru zorientovat podle svého, většinou je to ale zdlouhavý proces a nejspíš nedosáhnete toho pravého úhlu.

Ovládání je očividně navrženo na gamepad. Pravda, můžete hrát na klávesnici, v tom případě se ovšem připravte na nemalou neohrabanost. Aby toho nebylo málo, musíte nejdříve aktivovat speciální “výstražný” mód, abyste mohli vůbec zaútočit. Tento problém se jen těžko omlouvá, zvláště pak s vědomím, že některým se povedl port z konzole na PC s báječným ovládáním, jako například u Splinter Cell.

Když to ale překousnete, hra vám nabídne několik hodně libových věcí. Už jen hrdinka hry je hodně zajímavá. Je to obyčejná puberťačka jménem Heather, která je docela drzá ale má svůj vlastní postoj. Po poměrně překvapujícím intru se Heather nachází v nákupním středisku. Nejdříve zavolá otci a řekne mu, že brzy příjde domů. Pak ale potká domnělého detektiva, kterí ji začne vykládat o jejím narození. Heather s tímhle chlápkem ale nic nechce řešit, a tak zaleze na dámské záchodky a oknem se odsud dostane do uličky.

Když se Heather vrátí do střediska přes vedlejší vchod, začnou se dít hodně divné věci. Haly jsou teď prázdné, obchody zavřené a náhle se střetnete s jakýmsi pekelným psiskem. Bohužel jste ho vyrušili při krmení, naštěstí pro vás naleznete i pistol a tak s touhle existencí provedete krátký proces. Jednou z největších parád této úvodní části je způsob, jakým se z cutscén přesouváte do skutečné akce. Grafika je zde tak dobrá, že mnohdy ani nepostřehnete, že už skončil film a vy máte opět veškerou moc nad Heather. Konami zřetelně chtěli vyvolat filmovou atmosféru a to se jim bez pochyby povedlo.

Pravda je, že SH3 je hlavně o atmosféře, nikoliv o příběhu či logice. (Logika moc společnýho se skutečným horrorem vlastně nemá, nebo ano?) Heather vypadá jako průměrná holka, přesto si brzy všimnete jak úžasně nedává najevo jakýkoliv strach. I takový Ramo by bral nohy na ramena, kdyby se měl postavit tomu, čemu se postaví ona. Pozdějí se Heather seznámí s bledou, avšak sympatickou ženou jménem Claudia, která začne žvástat o znovuzrození a ráji. To Heather trošku štve, ale samozřejmě, její problém není fantazírování nějaké Claudie, neboť se bude toulat nákupním střediskem, které je čím dál více hrůzostrašné.

V průběhu hry několikrát opakovaně navštívíte určité lokace, které dříve byly čisté a docela příjemně osvětlené. Později jsou tyto lokace zchátralé a zahlcené ve stínu. Krev stéká po stěnách, kusy šrotu ukrývají rámy rozbitých oken a dříve zářivě lesklé dveře jsou nyní zrezivělé. Ačkoliv se strašně dlouho táhnete hrou, aniž byste čemukoliv rozumněli a někam pokročili, proměny střediska i ostatních lokací (jako třeba budova plná kanceláří nebo sanitariun) v opravdu hrůznou říši dávají znát nefalšovaný talent a cit tvůrců a udrží vás od začátku do konce.

Konami dobře ví, že se hráč více bojí toho co nevidí než toho, co vidí, a proto nechává vaší představivost oddělat pořádný kus práce při budování strachu. Po většinu času se budete toulat po tichých a opuštěných halách (osvětlených pouze vaší baterkou) a nenarazíte na jedinou známku života. Z nenadání se ale halou ozve mučenecké sténání nebo to zachrastí ve vašem rádiu a vy víte, že mutant je blízko – ochranná známka Silent Hillu. Pravda je, že s těmito mutanty se dostanete do styku často, pravý děs se ale produkuje méně a někde ve středu hry si na to navíc bohužel zvyknete. Naštěstí to všechno zachrání blížící se konec, nemluvě o grand nechutném finále.

Když potkáte nějakého takového krasavce, můžete buď utíkat s větrem o závod nebo s nimi bojovat. K boji můžete použít nůž, trubku, brokovnici či jnou zbraň. Boj je pěkně jednoduchý, vzhledem k takřka automatickému míření. Tomu, kdo je na akční adventury ve kterých se střílí zvyklý, bude Silent Hill 3 v tomto směru připadat dosti chabý.
Nemusím se ale připomínat, že váš největší odpůrce v této hře – kamera – často z boje dělá spíše práci, než-li hru.

SH3 je ale pořád taky adventura, a tak mezi boji a dlouhými filmečky budete řešit hrstku hádanek, většinou pojednávající o prostém odemknutí nějakých dveří (nedá mi to, já prostě musím odkázat na tu nádhernou hádanku v originálním Silent Hillu – jedna báseň, jedno piáno, zapeklité puzzle. V tomto směru se obtížnost snížila). SH3 nabízí něco, od čeho by se jiné PC adventury mohly učit – na začátku hry si vyberete obtížnost hádanek. Při nejjednoduší obtížnosti hádanek vám hra dokonce nabídne rady pro řešení. Dále je tu oddělené nastavení obtížnosti pro boj; hra vás nechá uložit pozici kdekoliv si umanete, takže bude zrovna tak těžká nebo lehká, jak si budete přát.

Nejsou to boje ani hádanky, co dělá SH3 tak dobrou hrou. Je to čistě její prezentace. Hra sice hodně používá opakované grafické motivy, celkově je ale grafika mistrovský kousek zahrnující precizní použití světel a stínů v kombinaci s takovými scenériemi, které vám budou zvedat žaludek i vlasy. Zároveň vašim očím budou lahodit detailní textury a speciální filter, který veškerý obraz dělá tak zrnitý, pronikavý a starobylý. Samotné kreatury jsou rovněž řemeslně skvěle navržené. Jsou zde pekelní psi s tváří rozštípnutou na dvě, chodící nádory, gigantické vetřelčí manekíny, nemrtvé sestřičky, samozřejmě i několik bossů a mnohem více. Co ale dělá nepřátele v celé této sérii tak výjmečné jsou jejich pohyby – jako když tělo nějaké kreatury kluše k vám, zatímco její hlava se šíleně chvěje; prostě to působí hodně špatně, což je pro horrorovou hru perfektní. Všechno je samozřejmě podbarveno hrubou a stylovou hudbou a perfektně padnoucími zvuky.

  • Hratelnost – 7/10
  • Grafika – 10/10
  • Zvuk – 8/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost7
Grafika10
Zvuk8
Návykovost8
Silent Hill 3 trpí několika nedostatky, jako je šíleně komplikovaný příběh, který pochopí málokdo, ale hlavně fakt, že to nejzajímavější si tvůrci nechali až na konec hry. Bojový systém a hádanky taky mohli dopadnout lépe. Každopádně je to hra děsivá a pokud chcete propadnout tomu narušenému světu, který se vám dostane až pod kůži, a pokud jste fanoušek této série či tohoto žánru, Silent Hill 3 je dobrá volba.
83%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Harfeník 8 prosince 2012 v 21:00

    Předchozí díly měli parádní příběh, ale trojka je asi nejtemnější-přece jen tam bylo hodně momentů, kdy mi tuhla krev v žilách..

    SPOILER-například scéna, kdy jsem v místnosti s velkým zrcadlem..náhle tím zrcadlem začne prorůstat jakási černota a šířit se po místnosti. Když mě konečně napadne že bych měl utýct pryč a chytnu za kliku, tak zjistím že je ZAMČENO. Nebo…
    Vstoupím do místnosti, ze které přímo čiší zlo-stěny i podlaha pulzují krví, rzí a černotou a ještě se tam ozývá tak zneklidňující zvuk..no prostě okamžitě jsem odtamtud vypadl. -KONEC SPOILERU To jsem v žádném jiném SH nezažil, co je tam za extrémy útočící na hráčovy smysly a příčetnost.

  2. JasonVoorhes 28 června 2010 v 17:12

    Mno…třetí díl také nebyl špatný. Sice jsem se zde neděsil tolik jako u dvojky a také u mě trojka nevyvolala tolik emocí jako dvojka, ale stále je to hratelná hra plná míst z dílu druhého. Řekl bych že trojka je o něco lehčí, než dvojka protože jdou zde celkem lehčí bossové, lehčí hádanky… Za mě rovných 80%.

  3. zbynek smejkal 27 dubna 2008 v 12:36

    Ano hra Sillent Hill je podle mě celkem rozdílné od filmu. Největším rozdílem je asi v tom že ve hře hrajete za muže a film se odehrává se ženou protže režisérovy když hrál hru přišla ta postava chlapa zženštilá. Ale ve filmu jsou i jiné rozdíly. Ale hra je skvělá jediný díl který jsem nepřehrál byl díl s podtitulem The room.

  4. Sodom 27 dubna 2008 v 10:15

    Ze séie Silent Hill jsem hrál pouze 1. díl(ještě na PSX) a musím říct, že u málo čeho sem měl tak nahnáno . (Zmíněnej puzzle s piánem sem řešil neúnosně dlouho)  Rád bych se dostal k druhému dílu, protože co jsem tak slyšel a čet, tak je to nekorunovanej král hororu.  Perfektně napsaná recenze

Nový komentář