Sanitarium (PC hra)


Bojování s vnitřními démony, zápasení s duši kroutícím muka, procházením si peklem k znovu získání mentální přítomnosti v realitě – to nezní na právě dobrou hru, že? Tím více důvodů, proč nad Sanitariem žasnout – zcela originální a chytlavá adventura od DreamForge Intertainment, jejíž klíčovými prvky jsou výše uvedné elementy. Zároveň do tohoto žánru vdechl silný vánek života, stejně tak dal sípavou premisu “teď jsi obětí amnézie”. Sanitarium je zkrátka dodnes jednou z nejlepších nekomických adventur všech dob.

Krátký filmeček zobrazující strašlivou autonehodu a obsazující vás jakožto nešťastného řidiče započne hru. Vaše hlava je zcela obmotána obvazy a probíráte se v hořící hadí jámě jednoho blázince. Obklopen blábolícími šílenci třískajícími jejich hlavy o zeď, rozhodnete se z tohoto strašného místa utéct. Poté musíte zjistit pár maličkostí, jako je vaše identita a důvod, proč ste byly zavřeni v cvokárně.

Rozdělena do osmi kapitol, celá hra je vlastně cesta vaším vlastním šílenstvím k potenciální záchraně. Kapitoly zabývající se odhalováním záhady v sanitariu jsou roztroušené po halucinačním pekle vzniklém v mučené mysli našeho hrdiny. Tyto alternativní vnitřní reality jsou opravdu velkými plusy Sanitaria, pokrývající tak různorodé základy jako devastovaný Aztecký kmen, venkovskou komunitu ve stylu kukuřičných dětí a hnízdo groteskního mimozemského hmyzu, které prakticky zhmotňuje utrpení. Freudovský podíl je vyzdvihnut v pozdějších fázích hry, kdy se náš šílenec stává jinou osobností, jako třeba čtyř-ruký kyklop. Přeskakováním mezi halucinacemi a realitou vás hra obouvá do nemocničních cuklí protagonisty a přimíjí vás uvažovat, co je skutečné a co je pouhým klamem. Dvojsmysl roztrhaných vzpomínek a záblesků minulosti vás udrží nejistými až do konce.

Odrážející tyto vnitřní konflikty a spory, se kterými hrdina bojuje, všechny světy mají svou unikátní atmosféru, což pohání herní děj stále dopředu. Zvláště efektivní je ta sekvence, kdy se procházíte svým dětským domovem, vyrenderovaným v bledé sépii, a sledujete duchy své rodiny ukrývající se s obrovským žalem. Tyto přeměny udržují hru zábavnou, ale hlavně ve vás probouzí i určité emoce.

Hrát Sanitarium je jednoduše potěšením, díky jednoduchému ovládání navrženém pouze pro myš a téměř dokonalé grafice. Tak nějak se autorům povedlo udělat všechny ty strašné věci nádhernými – nevšedně pěkní šílenci, monstra a obludy osídlující herní svět. Zvuky také kvalitně přispívají k výslednému dojmu.

Hádanky jsou v Sanitariu všeobecně související s inventářem a slouží k posunu nepředvídatelného kusu příběhu dál. Je tu několik hádanek se stroji a pákami, a všechny dávají docela jasný smysl a na nervy nelezou téměř nikdy. Pár krátkých akčních sekvencí přerušují hru, ale nejsou až tak velkou překážkou – dokonce i když zemřete, znovu se narodíte těsně před oným bojem bez jakékoliv ztráty. Jestli něco hádanky doopravdy sráží, tak je to jejich celkově nízká obtížnost. Zkušení hráči tak pravděpodobně dokončí Sanitarium za pěkně krátkou dobu, nicméně zážitek z tého hry je tak obohacující, že to každopádně není promarněné úsilí.

Bohužel, počáteční nálož Sanitaria zasáhla prodejní police ohavným bugem. Je totiž možné totálně uvíznout v druhé kapitole, což znemožní další postup. Horší na tom je fakt, že si toho nemusíte zprvu všimnout, neboť si budete myslet, že vám místo toho hra říká, že v té části jste hotovi a máte již pokračovat. Velice brzy po prvním vydání byl vydán také patch opravující tento bug a pravděpodobně byl odstraněn i z nadcházejících kopií, takže jestli byste tuto hru začli hrát teprve v dnešní době, je prakticky nemožné, že se s tímto bugem setkáte. Další, již ne technickou vadou na kráse je strašně nevyvážený dabing, který je někde skvělý a jinde hrozný. Naneštěstí, dabing hlavního hrdiny je jeden z nejhorších.

  • Hratelnost – 8/10
  • Grafika – 9/10
  • Zvuk – 8/10
  • Návykovost – 9/10
Hratelnost8
Grafika9
Zvuk8
Návykovost9
Nedoporučit Sanitarium by bylo nadlidsky obtížné, ale především hloupé. Díky obratným skokům z jedné atmosféry a děje na druhý, Sanitarium vytváří jedno z nejpřesvědčivějších a originálních dobrodružství, kterým můžete ozdobit svůj hard drive. Pokud nehledáte nervy drásající a mozek vyčerpávající adventuru a máte možnost si zahrát 10 let starou hru, rozhodně neváhejte.
85%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář