Resident Evil (PC hra)


Pro ty z vás kteří neví, originální RE byl vydán únoru roku 1996 pro PS a okamžitě bylo většině herních komunitám jasné, že se bude jednat o světoznámou klasiku. Na PC to je ovšem menší událost, neboť několik her tohoto druhu už bylo viděno dříve. Bylo by ale velice neférové pustit RE z mysli jako ultra násilného bratříčka Alone in the Dark. RE totiž přišel s něčím, co se poveddlo jen málo které hře – navodil pocit opravdové hrůzy. Znázornění smrti a násilí a děsivé zvuky i hudba dělá z Resident Evil jednu z těch vzácných her, která je zábavná jen na dívání právě tak, jako na hraní.

Všechno to začíná, když jednotka zvláštní taktiky a záchrany (S.T.A.R.S.; hrubý překlad, zarytí fanoušci nechť odpustí) mizí ze vzdálené oblasti náhle zamořené všudypřítomnou smrtí. Jiný tým je do této oblasti poslán, aby to tam prozkoumal a je rychle napaden monstry, které tým přinutí schovat se ve starém, strašidelném sídle. Zde začnete své dobrodružství jako jedna ze dvou postav, Jill Valentine nebo Chris Redfield. Jediný skutečný rozdíl mezi těmito postavami je počet předmětů, které může postava najednou nosit. Zdraví i munice jsou omezenější pokud hrajete za Chrise, tudíž je to logicky trochu těžší.

Resident Evil není jednoduchá akční hra. Povětšinu času strávite chráněním se před nepřátelskými útoky a prostým pokoušením se přežít. Omezený počet zásobníků pro vaše zbraně vlastně pomáhá vytvořit oný pocit teroru; když se potulujete po sídle a zásoba munice je nižší a nižší. Zběsile začnete prohledávat všechny police a skříně s nadějí, že naleznete další munici v očekávání dalšího setkání s nemrtvými. Pomocí klíčů a hádanek si postupně zpřístupníte všechny místnosti sídla. Hádanky v RE jsou docela logické. Tak například, v jedné části střetnete obrovskou zmutovanou kytičku, za kterou se zjevně nedostanete. Jednoduše zajdete do zahrady pro jed a řešení je v hlavě. Když se nad tím zamyslíte, je to všechno celkem přimočaré.

Pocit, který ve vás RE vyvolá jej skutečně odlišuje od podobných her. Vyvolává obklopující cítění strachu podpořeného grafikou, jež je mixem 3d polygonů a detailních renderovaných 3d prostředí. To všechno z pohledu třetí osoby a s upevněnými kamerami, jenž vytváří filmový dojem. Animace postav, které byly na PS revoluční zhruba roku 1994, byly již průměrné.

Hudba vskutku vyplňuje celou polovinu RE zážitku, jelikož pefketně sedí k dění na obrazovce. Třeba když prostě prozkoumáváte sídlo, hudba v pozadí je děsivá sama o sobě a dokáže vás udržet napjatého už tak. Když se ale nacházíte v místnosti s rozpadajícím se stropem, nebo v podobné nebezpečné situaci, změní se to v hlasitou, “připrav se na smrt” zběsilou hudbu.

Jediné, co sráží Resident Evil od dokonalosti je systém ukládání pozic a úhly kamer. Abyste v RE uložili svůj postup, musíte najít inkoustovou pásku a pak ji použít na psací stroj. Že to nezní až tak hrozně? Vzhledem k faktu, že počet těchto pásek je omezený a psacích strojů je po celém herním světě pramálo a nachází se daleko od sebe, je to hrozné. A proměnlivé úhly kamer někdy ztěžují pohled na cíl, jednoduše protože nestojíte na správném bodě. Je to frustrující, ale zvyknete si na to.

  • Hratelnost – 8/10
  • Grafika – 7/10
  • Zvuk – 7/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost8
Grafika7
Zvuk7
Návykovost8
Přeze všechno je Resident Evil vzácný drahokam, který nejen že dokázal téměř bezchybně skočit z konzolí na PC, ale hlavně tak učinil skoro dva roky poté, co byl originálně vydán. Upřednostňovatelé konzolí by měli zkusit RE i na PC - je to jediná pravá nezkrácená verze hry, která obsahuje i ty sekvence, které se neobjevili ani v Directors cut. Pokud nejste příliš choulostivý a pokud máte možnost zahrát si přes deset let starou hru a pokud jste ještě RE nehráli, měli byste té šance určitě využít.
75%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

  1. Solo 7 ledna 2018 v 09:20

    Nechal jsem si „pod stromeček naježit“ skoro všechny díly CAPCOM série Resident Evil, přestože jsem nikdy nebyl vyložený konzument her. Ovšem občas jsem i já potřeboval relax a série Gothic, Risen, Assassin’s Creed, nebo Zaklínače mi k tomu dopomohly. Nedávno jsem viděl animované i filmové série Resident Evil a Biohazard – no a dostal jsem chuť i na tu herní. Samozřejmě jsem začal od prvního dílu a díky emulátoru si jej mohl „vychutnat“. (všechny mám na PC – konzoli už nevlastním). Navíc jsem poslední dobou sledoval ubývající zájem o recenze – nejen mnou napsané, takže hodlám svůj volný čas věnovat i něčemu jinému – no a poslední dobou ho už nemám tolik, kolik bych si přál, nebo jsem měl minulé roky. Přece jenom už mám třicítku za sebou a začínám i jiné povinnosti než jen sedět u kompu, čumět na filmy, atd.
    Jednička mě sice moc neoslovila, ale to bylo dáno i nepříliš dobrou grafikou – věřím však, že v době vzniku to byla pecka – to samozřejmě tvůrcům neupírám, ale ze všeho nejvíc mě vyloženě sral úhel pohledu kamery nejen při pohybování sídlem Umbrelly, ale i během soubojů s jednotlivými monstry. To bylo něco na moje nervy…Ale hrál jsem to za Chrise, zachránil jsem se s oběma ženami a svým způsobem jsem se snažil si to i užít (jak příběh, tak i atmosféru). No a zklamán určitě neodcházím. Hodně krát jsem se u toho zapotil, trvalo mi to projít cca 5,5 hodiny a určitě jsem zvědavý na další díly. 60-65%

  2. Fender Dark 1 srpna 2009 v 21:57

     Doma vlastním ještě stařičký Playstation 1 a mám na něm ( všechny) 3 díly Resident evil. Tento díl je podle mě nejtěžší a nejstrašidelnější a rád si ho zahraju ikdyž třeba mám na počítačí takové grafické pecky jako Crysis nebo GTA IV…      prostě nostalgie je skvělá věc 🙂

Nový komentář