Resident Evil: Dead Aim (PS2 hra)


Na Playstation 2 byl poté, co se Capcom rozhodl vydávat ty nejlepší tituly ze série Resident Evil exklusivně pro GameCube zřetelný úpadek v survival horror žánru. A tak ve snaze nasytit vlastníky PS2 a přitom udržovat svou dohodu s Nintendo, Capcom vydalo Resident Evil: Dead Aim (který se původně nazýval tak nějak nemotorně BioHazard: Heroes Never Die in Japan) pro Playstation 2. A ačkoliv to není tak docela typická Residentovka, celkem dobře zachycuje chůzi a styl této série a zároveň je to jedna z nejlepších her tohoto druhu.

Podobně jako v Resident Evil Gaiden pro GameBoy Color, RE:DA vás zasazuje na plující loď hemžící se zombíky infikovanými T-virem. Začínáte jako Bruce McGivern, americký vládní agent, jehož mise je zastavit Morpheuse D. Duvalla, antagonistu známého z Resident Evil 0, a zabránit mu šířit T-virus. Na vaší cestě se seznámíte s Fonglingovou, čínskou vládní agentkou se stejnou misí, jaká byla udělena vám později za ní také budete hrát. Ačkoliv se vám dostane malých kousků příběhu v podobě filmečků a různých dokumentů nalezených na lodi, jediné co doopravdy musíte vědět je to, že na té lodi je horda zombíků, které musíte zabít.

Mechaniky subžánru “Gun Survivor” (pokud nevíte, oč se jedná, nejznámější sérii z tohoto žánru je House Of The Dead) byly vždycky celkem nešikovné. RE:DA má svůj podíl podobných problémů, ale rozhodně si vede lépe než ostatní hry tohoto subžánru díky novému kamerovému systému, který vám dává pohled z třetí osoby, když zrovna nestřílíte. Automatické a zpočátku nečekané přepínání mezi první a třetí osobu může být nepříjemné, ale širší rozsah vašeho vidění získaný třetí osobou za to zvykání stojí. RE:DA vám taky dává nemalé množství nastavení ovládání, a tak můžete hrát jaks ovladačem GunCon2, GunCon2 ve spolupráci s Dual Shock 2, Dual Shock 2 samotně anebo nejlepší možnost – Dual Shock 2 s pomocí USB myši. Je tu ale i pár problému, kterým se nevyhnete, ať už budete hrát jakkoliv, jako například velice nízká rychlost otáčení hlavní postavy, což může být až fatalní, když se za vámi bude plížit nějaký zombík. A i když máte moc nad horizontální kamerou během ovládání své zbraně, nemůžete se dívat nahoru a dolů, což je prostě rozčilující.

Jelikož většina gun survivor her pochází z arkádových automatů, mývají jednotně maniakální tempo, a právě tady je další bod, kdy se RE:DA vyjímá. Hra se spíše táhne v metodickém tempu, stejně jako známější RE hry, a využivá tak fanouškům této série daleko bližší mechaniky. Jak se tak budete procházet lodí, čeká vás hodně prozkoumávání, sbírání předmětů, aktivování různých panelů, stlačování různých tlačítek a hledání mnoha klíčů. Zároveň během hry nasbíráte odlišné zbraně jako Magnum, brokovnici nebo velice uspokojivou pušku, ale jak už to tak v této sérii bývá, i v RE:DA jsou zombíci silní a munice je velmi vzácná. Vyskytnete se i v mnoho momentech, kdy bude lepší prostě zdrhat a všechno živé kolem sebe ignorovat.

RE:DA se se svou prezentací nemůže rovnat s Resident Evil 0, ale stále vypadá docela dobře. Ona loď je vrcholem této hry, jelikož je vyrenderována s překvapivou porcí detailů. Od všech palub přes kabiny až do nejhlubších útrob lodi – všechno to působí, jako byste běhali po skutečných lokacích. Zombíci, ač jsou praktičtí, nejsou tak přesvědčiví, avšak hodně dobré osvětlení RE:DA je dělá hrozivější. Naše loď není opravdu světlá a baterka ve vaší kapse vám osvětluje jen pár metrů před vámi, což ve vás vzbuzuje větší pocit nebezpečí. Modely Bruce a Fonglingové vypadají a pohybují se přesvědčivěji a oba mají rozdílné animace pohybu závislé na momentálním zdravotním stavu.

Zvuky nejsou technicky navrženy až tak působivě, ale stále vykonávají dobrou práci při budování atmosféry. Pravda vlastně je, že rozsah zvukových efektů je jen řídký – jediné opravdu výrazné zvuky, které uslyšíte jsou vaše kroky a hučení lodních motorů. Občasné zapištění a naříkání vás udrží napjaté a sténání zombíků, které zatím nikde nevidíte zachvěje vaší páteří. Když už dojde na setkání se zombie, výstřel z vaší zbraně zní ostře a realisticky a přesvědčivě se odrazí od kovových zdí lodi. Je tu i pár milých maličkostí, jako těžké dýchání hlavní psotavy během dlouhého běhání a zběsilá hudba během obzvláště trýznivých sekvencí. Audio stránka se ale problému taky nevyhnula. Počet zvuků sténání a bručení zombíků je docela omezený a zvuk zakusování jejich čelistí do vašeho krku je spíše bouchavý, než-li ohavný. A i když se dabing ozývá jen během filmečků, dialog je násilný a hraničí s napodobováním, s pitomou Jižní línou řečí Bruce, které se dá velmi snadno hodně smát.

  • Hratelnost – 6/10
  • Grafika – 7/10
  • Zvuk – 7/10
  • Návykovost – 7/10
Hratelnost6
Grafika7
Zvuk7
Návykovost7
Sečteno podtrženo, Resident Evil: Dead Aim je dlouhý jen tři až čtyři hodiny dlouhý, což je pěkně dobrý úspěch na gun survivor kru, ale když se délka zkombinuje s netradičními mechanikami, snad všichni fanoušci Resident Evil série nebudou spokojeni. Fanoušci gun survivor subžánru jej budou milovat díky tomu, že nabízí zbrusu nový light-gun zážitek. Je to horší RE hra a není to stelární light-gun hra, ale vytváří zajímavý mix, což je chvalitebné. Dávám horší sedmdesátku.
68%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář