Resident Evil Code: Veronica X (PS2 hra)


Původně vydaná pro Dreamcast je Resident Evil Code: Veronica X čtvrtou hrou v této sérii ale působí spíše jako třetí hrou v trilogii řešící dějové elementy, se kterými jsme se potýkali už od prvního RE. S drasticky zlepšenou grafikou, propracovanějším dějem a větším rozsahem, REC:VX strká RE3: Nemesis s přehledem do kapsy.

Tato hra začíná tam, kde RE2 skončil a Claire Redfield pokračuje v hledání svého bratra. Jeden z pozůstalých členů zvláštní policejní jednotky STARS Chris Redfield zmizel během vyšetřování Umbrelly, záhadné společnosti zodpovědné za vzpoury zombie, kterými jsme si prošli skrze touto sérii. C:VX začíná s neuvěřitelnou sekvencí, ve které je Claire unesena během infiltrování jedné z Umbrellovských základen. Posléze je postupně vypouštěna soupeřící společnost. Váš úkol je jasný, nicméně vůbec ne snadný: Najít svého bratra, pokusit se zničit Umbrellu jednou pro vždy ale hlavně živí utéct z ostrova dřív, než bude zcela zamořen zombíky a podobnou havětí.

Na rozdíl od předešlých dílů této série, které byly viděny ze statických záběrů ve vyrenderovaných pozadích, C:VX je složena z polygonových prostředích viděných ze stálých pozicí, které se příležitostně mění, abyste mohli mrknout i za roh. Může to znít jako jen malinký rozdíl, ale ve skutečnosti tím dává hodně této sérii, které chybělo málo a zastavila by se ve vylepšování. Pokud jste ale mývali problémy s tím, že jste museli svou postavu otáčet jako tank v nějaké bojovce pro prastarou konzoli Atari, neměli jste rádi neustálé nutkání vracet se na stará místa jenom proto, abyste si mohli vzít nějaký předmět anebo vás frustrovalo, jak málo nábujů jste během hry měli – to všechno zůstalo při starém, alespoň ta kamera se tedy polepšila.

Grafické odlišnosti mezi DC a PS2 verzi C:VX jsou podobné těm mezi DC a PS2 verzi Dead or Alive 2. Modely postav a pozadí nejso utak docela čisté v PS2 verzi, zato barvy jsou zřetelnější a předměty lépe splývají s prostředím. Kdybych měl zvolit, která verze vypadá lépe, PS2 by to asi o vlásek vyhrála, ale obě mají své plusy i mínusy. Ať si vyberete jakoukoliv verzi, stále ta hra vypadá nádherně. Má to jedny z nejlepších filmečků všech dob a grafika během hry vypadá taky skvěle. Je zde mnoho rozdílných zombíků, kde každý má svůj vlastní hrůzostrašný výraz a částečně rozloženou fyziku. Osvětlení pozadí během klíčových scén, kreatury prorážející zdi v takové momenty, kdy to nejméně očekáváte a herní soundtrack vytváří zběsilé tempo přesně poté, co vás uklidní dáním falešného ujištění o bezpečnosti. Děj možná má pár divných a sýrových momentů, ale pořád nabízí excelentní gradování, které jsme zažili už v předešlých titulech.

K odhalení všech faktů však bude třeba hodně práce a také to zabere dost času. C:VX je obrovská hra, která vyžaduje mnoho hodin hraní, než se dostanete až na konec a zároveň nabízí pár extra modů, jako třeba battle mode, ve kterém si musíte probojovat cestu skrz hromady nepřátel. Když se vám v tom zadaří, můžete si tak odemknout taky first-person perspektivu, stejně jako některé další hratelné postavy a zbraně.

Není pochyb o tom, že C:VX je prostě perfektní port originální o rok a půl starší verze. PS2 verze dělá všechno, co DC verze stejně dobře nebo dokonce i lépe a navíc doručuje dodatečných 10 minut FMV stopáže zobrazující více o Umbrelle. Stinnou stránkou konverze je fakt, že hra během těch osmnácti měsíci určitě něco ztratila. V té době měly hry jako Onimusha daleko lepší ovládání, méně ústupkové řešení hádanek a mnoho zbraní. A i když žádná z takových her nepřekonává C:VX v kvalitě a rozsahu, zmíněné hratelnostní aspekty byly u zmíněných her úměrnější datu vydání. Dnes to ale bude každému hráči určitě jedno.

  • Hratelnost – 9/10
  • Grafika – 9/10
  • Zvuk – 9/10
  • Návykovost – 10/10
Hratelnost 9
Grafika9
Zvuk9
Návykovost10
Resident Evil Code: Veronica X je rozhodně nejkvalitnější díl celé série. A to není subjektivní výkřik do prázdna. Kdo to nehrál, rozhodně nemůže tvrdit, že zná Resident Evil, protože právě tento díl zahrnuje to nejlepší, co od této série můžete očekávat. Nelze nic jiného, než stoprocentně doporučit a věřím, že i moderní hráče neznající opravdové klenoty herního žánru dokáže stále zaujmout.
93%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář