Resident Evil 2 (PC hra)


Původní Resident Evil je jednou z nejúspěšnějších PS her. Byl tak populární, že inspiroval moře podobně motivovaných horrorových adventur pro tento systém. Někteří chybně uvádí RE jako původce vzorce survival horroru, pravdou ale je, že skutečným původcem je Alone in the Dark. Resident Evil 2 není žádnou vyjímkou. Řídí se podle stejného receptu napětí vyvolaného pomocí proměnlivých perspektiv a filmových úhlech kamer. Znalci PC her mohou vysvětlit, proč vykonává RE 2 tak úspěšný skok z PS na počítač, ale jen pokud můžete příjmout některé cizí konvence neodmyslitelné pro konzolové hry.

RE2 začíná s menší mezerou tam, kde první RE skončil. Racoon City je zamořeno zombíky vytvořenými nesvědomitou společností Umbrella. Opět máte na výběr ze dvou postav. I když, vlastně nemáte příliš na výběr, protože k úspěšnému splnění celé hry bude třeba projít každou sekcí za obě postavy.

Drtivá většina RE2 se odehrává na policejní stanici, kde Leon i Claire našli útočiště před zombie invazí. Uvnitř budete řešit různé hádanky, které většinou zahrnují hledání klíčů pro odemknutí dříve nepřístupných dveří. Hádanky jsou prosté a téměř vždycky budete jednoduše přesouvat pohyblivé předměty na správná místa a vkládání jiných předmětů do prázdných polic. Podobně prosté to je i s akční stránkou hry. Stačí nasměrovat postavu na nejbližší zombie a střílet.

To ale rozhodně není negativní kritika. Resident Evil 2 je akční adventura, která neklade větší důraz ani na jeden ze zvýšených elementů. Jeho skutečná síla je atmosféra. Tato hra je hrůzostrašná a místy až děsivá. Kreatury jsou navržené skvěle – jsou zde jak krvavé scény s krmicími se zombíky stejně jako přeekvapující momenty, kdy na vás od nikud vyskočí nějaké monstrum.

Konverze z PS je dobrá. Modely postav jsou ve vysokém rozlišení, ačkoliv pozadí jsou tak trochu rozmázlé. Filmečky, i když dobře renderované, jsou tak nějak zrnité, stále jsou ale daleko lepší než jiné porty z konzolí, jak např. Final Fantasy VII. PC verze RE2 obsahuje všechny herní mody z americké i japonské verze PS hry. Také obsahuje exklusivní bonusovou položku – artistickou a modelovou galerii, ve které si můžete prohlédnout vývoj herních návrhů. Není to vůbec zásadní, ale vůbec není špatné se o vývoji hry dozvědět zase něco málo více.

Hudba náležitě vzbuzuje hrůzu, se smutnou hrou na piano obletující kolem a lahodující hráčovým uším. Ostatní zvuky však tam dobré nejsou. Hékání zombíků je z počátku strašidelné, ale později vám začne připadat opakující se a nudné. Dabing je prostě strašný, jakoby herci hráli ve špatným béčku.

  • Hratelnost – 7,5/10
  • Grafika – 7/10
  • Zvuk – 5/10
  • Návykovost – 7/10
Hratelnost7.4
Grafika7
Zvuk5
Návykovost7
Playstationový původ RE2 je zcela zřejmý. Metoda ukládání pozic je totožná se systémem s jedničkou, na jednu stranu je to tedy nervy drásající, na druhou stranu je to součást celkového designu hry a bez tohoto prvku by zásadně ztratila na celkovém napětí. Pokud překousnete nedostatky této hry, získáte strašidelnou, zábavnou a hodně dobrou hru.
66%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář