Haunting Ground (Demento) (PS2 hra)


Survival horror zážitek je z velké části založen na jednom ze dvou elementů: akce nahánějící hrůzu nebo vrchovatá porce tenze a suspenze. HG od Capcomu odpeckovává křehkou mladou dívku proti myriádě záhadných nebezpečích pouze s jejím důvtipem a psím společníkem, který ji má udržovat naživu. Děsivých momentů v této hře je spousta, a váš německý ovčák vytváří unikátního a elegantního spoluhráče, ale několik herních podivností a AI tohoto pejska trochu kazí toto dobrodružství.

Hrajete za Fionu Belli, téměř skandálně bledou mladou dámu, která se jednoho dne probouzí v zamčené kleci stojící v temném sklepení skoro opuštěného hradu, bez čehokoliv, s čím by se mohla zakrýt kromě prosté pokrývky a bez nejmenšího tušení, jak se tam proboha vzala. Brzy zjistíme, že naše hrdinka byla částí tragické autonehody, při níž oba její rodiče zahynuli a ona sama byla posléze přivedena do tohoto hradu, aby jej přijala jako dědictví. Nicméně, pár obyvatel tohoto panství mají chuť z nějakého zvláštního důvodu tuto dívenku zavraždit, a Fiona je příliš chtivá na to, aby svou cenu nechala být, každopádně z tohoto hradu musí utéct. Během jejího cestování se seznámí s Hewiem, bílým německým ovčákem s ostrým důvtipem na psa a s přemírou loajality, kterou štědře věnuje Fioně. Společně pak musí bojovat proti nepřátelům a překonat terény prostřílené pastmi, aby vyhráli svou svobodu.

Celý hrad má mnoho umouněných detailů a bohatost “starého světa”, které jsou zmixovány se zvláštním alchymistickým soustrojí, velké množství rušivé výtvarné části a spoustu hádanek a pastí. Mezi jednotlivými oblastmi hradu nejsou žádné načítácí mezičasy, takže můžete procházet z místnosti do místnosti, z patra do patra a z oblasti do oblasti bez jakéhokoliv přerušení. Je to pěkně zábavné prozkoumávat tohle rozlehlé místo a všechno to vypadá skvěle. Postavy taky nevypadají vůbec špatně, od odporného, Quasimodovi podobnému Debilitasovi, až po barbarskou služku Daniellu s levandulovými vlasy a ustavičným prohnilým úsměvem. Cena za nejlepší animace však jde tomu nelidskému členu týmu. Hewie se pohybuje a chová takřka jako skutečný pes, a je to zvláště utěšující prvek v jinak temném světě, když si toto psisko klidně a mírumilovně lehne k vašim nohám, zatímco hledáte stopy. Fiona samotná je také vyrenderována dobře, avšak s větším důrazem na frontální část jejího těla, než bylo nutné. Má britský přízvuk a zvláštní, bezdechý prones, který může dělat to, co říká, nerovnoměrné. Dabing v této hře je všeobecně decentní, kromě pár předramatizovaných momentů.

Jak tak hrajete hru, říkáte si, že Fiona je mimořádně bezmocná postava. Když se dostane do bližšího kontaktu s nepřátelským obývajícím, její vrozené pohyby spočívají v nepřesvědčivém rýpnutí, rychlém úskoku vzad a slabém kopu. Její dva “statusy” jsou úroveň staminy (stamina jí dovoluje běhat, bojovat a uskakovat) a úroveň paniky, ani jeden z nich však nemá žádný ukazatel, který by vám umožňoval mít neustálý přehled o daných úrovních. Když jí nezbyde žádná stamina, prostě zpomalí a nebude moct uskakovat. Pokud začne panikařit, zrnitý šedý filtr pak pokryje veškerou akci. Pokud bude panikařit přes příliš, začne utíkat, vrazí do zdi a spadne na zem, nebo se zastaví nakloněna a pro určitou dobu se nebude moct hnout. Jelikož toto všechno očividně dělá Fionu prakticky neschopnou proti nepřátelům, budete jí od nich chtít držet co nejdál. K tomuto účelu vám hra poskytuje několik míst, kde se před takovýma schovat.

Můžete se schovávat pod postelí, ve skříních, ve vanách, za závěsy a na dalších místech. Hra vás sama brzy varuje, že pokud se budete schovávat na jednom místě opakovaně, kdokoliv, kdo vás honí, vás tam nakonec najde. To je pravda, ale navrch toho se taky stává, že Fiona má oproti svému pronásledovateli slušný náskok, schová se někam, kde ještě nebyla, ale i přesto jí pronásledovatel bez jakéhokoliv důvodu najde. Taky, někdy se po honičce objeví zpráva “coast is clear” a vy víte, že je bezpečné se vynořit z bezpečného místa, ale ve skutečnosti to tak občas není. Pokud se vynoříte příliš brzy, budete opět zírat do tváře nepřítele. Takže mnohdy budete prostě čekat, až tato “někdo tě honí” hudba přestane a vy budete moct pokračovat, a to nakonec přestává být jakkoli napínavé. Na zvuky se budete spoléhat kvůli stopám poměrně často, neboť lstivé zvuky se mění v zvláštní motiv, když se blíží nějaký nepřítel, a také Hewie začne kňučet, aby vás varoval.

Během hrou naleznete několik předmětů, které je možné jen tak položit na zem, anebo je házet po nepřátelích a tak je zpomalit. Nejde ale s jistotou nikdy říct, zda-li se vzdávají nebo vás pořád sledují a jestli se tedy musíte schovat. A jelikož schovávání není vždy spolehlivé, častokrát budete ztrácet hodně času setřasáváním zloducha z vaší dráhy.

Hewie je to nejdůležitější, co ve hře máte, neboť Fiona samotná má strašně málo schopností. Můžete mu udělit tyto rozkazy: aby k vám přiběhl, aby prozkoumal danou oblast (pokud je v ní určitý předmět, který pouze on může zvednout, pak ho po tomto rozkazu zvedne), aby sedl a zůstal, aby zaútočil, a dokonce i aby nastavil pracku a potřepal. Můžete mu dát najevo svůj dík chválením a hlazením jeho uší, anebo mu slovně vynadat, když nějaký rozkaz nesplní dostatečně rychle. Hewie vám může nasbírat klíčové předměty a také vás upozornit na pasti tím, že na ně zaštěká. Klesne k zemi, pokud je poblíž nějaký nepřítel a tak vás varuje, a také může zdržovat vaše pronásledovatele dobře načasovaným zakousnutím do kotníku nebo skočením na něj zezadu. Je to extrémně užitečný společník a jeho životu podobné akce – když vám chtivě hledí do tváře, zatímco vám otírá paty ocasem – zaručují nemalou zábavu.

Ale aby Hewie plnil rozkazy spolehlivě vyžaduje, aby jste strávili slušnou dávku času cvičením a posilováním dobrého chování se stálým vychvalováním. Budete muset s vašim čtyřnohým kamarádem pracovat v jednom kuse, jelikož nelze říct, jak silný ten vztah je. Občas váš superloajální lovecký pes bude zdánlivě náhodně ignorovat vaše pokyny – většinou ve lstivých momentech, kdy je Fiona naprosto bezmocná a nemůže se hnout. Jako v realném životě je ignorování příkazů běžná věc, jako je herní mechanismus frustrující pro fakt, že není možné dosáhnout absolutně spolehlivé poddajnosti, navzdory všemu tomu potřepávání pacičkou, hlazení uší, chválení a krmení, což jste všechno dělali, aby jste tohoto psa dostali na svou stranu, občas vás jednoduše neposlechne.

Pravda vlastně je, že konec hry je závislý na tom, jestli jste byli na Hewieho krutí, anebo naopak, jestli jste se s ním neustále kamarádili a udržovali si jeho důvěru. Hra vám zabere něco mezi deseti a patnácti hodinami, samozřejmě však můžete život této hry prodloužit opakovaným hraním na vyšší obtížnost a sbíráním nových oblečků pro Fionu (a také pro Hewieho). Vztah mezi dívkou a jejím psem a její absolutní závislost na jejím zvířecím příteli opravdu dává HG jeho vlastní speciální místo v horrorovém žánru.

Hodnocení7
Hratelnost této "hry na schovávanou" není bezchybná, ale pokud jste velký horrorový fanda a máte chuť na něco docela jiného, HG stojí za hřích.
70%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář