Forbidden Siren 2


Forbidden Siren 2 je stealth survival-hororová videohra pro PS2, vydaná v roce 2006 pod hlavičkou Sony Computer Entertainment. Jedná se o pokračování stejnomené hry s pořadovým číslem 2.

Hra vypráví příběh několika postav, uvězněných na vzdáleném ostrově, zvaném Yamijima. Z chronologického hlediska začíná příběh o tisíciletí dříve. Matka je starověké božstvo jenž je po stvoření světla, uvězněno pod zemí. V ten samý čas, její druh, Otoshigo, uprchne do oceánu. Matka však byla vždy odhodlána vrátit se na povrch, proto vysílá svoje Avatary (posedlé lidské bytosti, nad kterými má moc), kteří mají otevřít brány Podsvětí, jenž umožní její návrat, avšak všichni Avataři selhávají a nikdy se do Podsvětí nevrátí.

V roce 1976, kdy byl přerušen podmořský kabel a celý ostrov postihl výpadek proudu, zmizeli beze stopy a bez racionálního vysvětlení všichni jeho obyvatelé. O 29 let později, v roce 2005, se sem dostane novinář Mamoru Itsuki, který se rozhodne ostrov navštívit za účelem průzkumu pro svůj článek, ale náhle udeří ničivá, rudá vlna a přepravní loď se s několika málo pasažéry převrhne. Krátce poté na ostrově nouzově přistane skupina vojáků, kteří mají technické potíže.

Příběh je vyprávěn pohledem těchto postav, které jsou nyní uvězněny mimo čas a prostor a snaží se ač společně, či na vlastní pěst, přežít nástrahy a hrůzy zakázaného ostrova, nebo ostrůvku nenávisti. Vypráví se mimo chronologické pořadí, tedy ve stylu Tarantinovek. Matka se probouzí a pokouší se využít Avatary, kteří mají za úkol zmanipulovat přeživší. Zároveň se upíná svou mocí i na přeživší a všude se vznáší hrozba démonické posedlosti.

Příběh je velice komplexní a pro pochopení vyžaduje dobrou znalost angličtiny a co je neméně důležité – důkladné pročítání různých dokumentů, které se Vám v průběhu hry ukládají do očíslovaných archivů.

Důležitými aspekty hry tvoří tabulkový navigátor pro orientaci mezi jednotlivými postavami, misemi a videosekvencemi, které jsou vzájemně pospojované a tudíž se navzájem ovlivňují. Klíčové je tedy vykonat specifický úkon, nebo vzít předmět, který nás nebo ostatní postavy ovlivní v budoucnosti. Uvedu příklad: v misi X naleznete páku, kterou posléze vložíte do mechanismu, ale nemáte dost síly s ní pohnout. Kdo říkal, že to v misi Y nemůže zkusit někdo silnější? V podobném duchu (akce a reakce) funguje vzájemné propojování mezi jednotlivými sekvencemi. Hra Vám však o příslušných předmětech, či úkonech nejdříve nedá vědět, takže je možné, že misi dokončíte, abyste se do ní později mohli vrátit a pokusit se zjistit, na co jste zapomněli.

Na vysoké obtížnosti hry má tento element široký podíl a taky je to často důvod, že to hráč předčasně vzdá, což je obrovská škoda. Pro příležitostného a nepozorného hráče hra funguje stylem pokus – omyl, takže pokud to myslíte vážně, doporučuji postupovat obezřetně a pomalu. Jsem ten typ, který si libuje ve zkoumání každého zapadlého koutu, takže já osobně jsem s tímto herním počinem zas takové problémy neměl. Hlavní je vydržet a nebudete litovat!

Dalším důležitým aspektem je speciální schopnost hlavních hrdinů, jenž nese název Sigh-Jack. Stisknete tlačítko L2, dostanete se do tranzu, pohybujete levou analogovou páčkou, která nyní funguje na principu ladění kanálu a vaším cílem je napojit se na požadovanou postavu, (přítele/nepřítele) a díky tomu zjistit, kam se dotyčný dívá. Jedná se o nesmírně užitečnou a zároveň životně důležitou funkci, která Vám umožní například zjištění kódu od zámku nebo (díky tomu, že víte, kam se v tu kterou chvíli nepřítel dívá) nepozorované proklouznutí, jelikož skutečně účinných zbraní je málo, o nábojích nemluvě, takže Vám většinu času nezbude nic jiného, než popadnout deštník či motyku a v případě, že jste byli zpozorováni, buď utéct a skrýt se (nepřítele pronásledování po chvíli přestane bavit a vrátí se k předešlé činnosti), nebo se dotyčného pokusit umlátit deštníky, motykami a dalšími nástroji hromadného ničení, nemluvě o tom, že Vaši nepřátelé, Nemrtví, Shibito a jejich vyspělejší, inteligentnější a hbitější forma – Lidé temnoty, Yamibito, se nedají zabít. Můžete je pouze omráčit, načež po Vás za chvíli opět půjdou, což přidává další várku bodů neuvěřitelně temné a tísnivé atmosféře, jenž se Vám bude zarývat pod kůži. Přiznám se, že jsem hrou byl tak posedlý, že jsem o ní pročetl vše, co se dalo a podvědomí na každé ponoření do hry reagovalo takovým způsobem, že se mi ten den o ostrově Yamijima automaticky zdálo.

Tak jako tak Vám tato hra způsobí noční můry. Kde se Silent Hill na jedné straně může pyšnit atmosférou absurdna, rzi a hnusu, kde se Resident Evil na straně druhé může pyšnit atmosférou prostředí moderních měst pod kladivem zombie apokalypsy, Forbidden Siren 2 stojí uprostřed a mistrně kombinuje oba žánry, kdy mají skuteční hororoví gurmáni jedinečnou možnost vychutnat si zničený ostrov duchů, který je obestřen temným tajemstvím.

Jako drobný problém se může jevit ovládání, které ač se oproti předchozímu dílu o hodně zlepšilo, stále skýtá řadu neduhů, které nemusí sednout každému. Jedná se především o ne příliš intuitivní vybírání příkazů (stůj, uteč, schovej se…) pomocí kontextového menu – takže stisknete tlačítko, vyjede vám menu s příkazy a musíte si vybrat, což se v případě napadení jeví jako zvlášť nepraktické, ale dá se na to zvyknout.

Další vadou na kráse je to, že hra ne vždy správně reaguje na překážky, které je třeba překonat, takže někdy musíte postavu správně nasměrovat, dokud Vám na obrazovce nevyskočí tlačítko X, které po stisku provede požadovaný úkon.

Posledním frustrujícím aspektem je stupidní AI vedlejších postav. Zatímco nepřítel je rychlý, nezapomene si přivolat možnou posilu a hbitě se ohání sekerami nebo motykami, nemluvě o jeho přesné mušce při zacházení se střelnými zbraněmi, tak Vaši spojenci, vedlejší postavy, které čas od času eskortujete do cíle, dokážou pořádně ztížit situaci buď tím, že se postaví mezi Vás a nepřítele a nechají se umlátit, nebo Vám prostě jen překáží v postupu (především úzké místnosti a schodiště) a musíte se trochu více snažit, aby se Vám podařilo jej obejít.

ALE

To, že Japonci jsou mistři hororu, už dávno víme a mohu Vás ujistit, že úchylné fantazii vývojářů a pocitu autentična se zde rozhodně meze nekladou. Všechny lokace a postavy jsou skutečné. Nejdříve bylo všechno nafilmováno a pak převedeno do počítačové podoby. Jedná se o jednu z prvních her, která využila zmíněný postup, takže se kromě dokonale vyvedeného prostředí a krásných animací, můžete kochat realistickou mimikou postav. Že tady skutečně něco nesedí, Vám začne docházet, když se k Vám přibelhá uvítací výbor (v lepším případě jednoho Shibita), jedna mu sedne jak Římanovi, když mu natáhne Obelix, dotyčný se maximálně zapotácí a aby to nebylo málo, začne se na Vás podivně křenit.

Grafika a atmosféra hry je vynikající a jak jsem napsal výše, spolehlivě se Vám dostane pod kůži, o ozvučení a soundtracku ani nemluvě. Pokud jsem si kdy myslel, že po ozvučení a soundtracku Silent Hill (ze kterého mě mrazí jen při pouhé vzpomínce) mě už nic nemůže překvapit, tak jsem byl celkovým ozvučením Forbidden Siren 2, náležitě vyveden z míry. Jak jsem řekl – úchylné fantazii vývojářů se meze skutečně nekladly.

Průměrně
Ulož.to - sdílej snadno data
Hodnocení8.5
Hovoříme zde o vzácném klenotu herního průmyslu, pro hráče s pevnými nervy. Hru budete buď milovat, nebo nenávidět, ale pokud přesto vydržíte a budete ochotni vývojářům všechny ty drobné nedostatky a vysokou obtížnost odpustit, garantuji Vám, že originální příběh, nefalšovaný pocit autentična a dokonalé ozvučení je zárukou nezapomenutelného herního zážitku.
85%

Sdílejte článek

Nový komentář