Když dojde na zombíky, je jen málo vývojářů, kteří mají tolik zkušeností, jako Capcom. Tato firma vytvořila v nedávných letech zbrusu nové iterace sérií Resident Evil a práva se ani náznakem nezmenšovala. Je tedy překvapením, že Dead Rising pro Xbox 360 je hra se zombíky vyvinutá Capcom a přitom nemá absolutně nic společného s jmenovanou sérií. Zatímco RE byl o terroru, napětí a lekacích momentech, DR se ubírá jiným směrem. Je to čistokrevná akce, ve které se zombíci zabíjejí daleko snadněji, ale objevují se v daleko větších počtech – nejsou to desítky, nýbrž stovky. Jako odchýlení od staré normy zombie her, DR je velice úspěšná, nádherně smíchající kempovský podtext s tělesnou masakrální akcí v něco vysoce hratelného. Trpí několika strukturálními chybami a docela brzy se naklání k stereotypu, hra ale tyto nedostatky s přehledem překonává díky tomu, že je opravdu hodně zábavná.

Hlavním protagonistou DR je Frank West, nezávislý novinový fotograf, jenž vybudoval svoji kariéru na pokrývaní válek a jiných krutostech. V klidném malém městečku Willamette v Coloradu se jednou něco šeredně pokazí. Armádní konvoje zablokovaly všechny cesty vedoucí do města a veškeré komunikační zařízení bylo odpojeno. Poté, co mu bylo řečeno o událostech v městečku, Frank si najímá helikoptéru a vyráží do města za tím, co by potenciálně mohl být příběh jeho života. Nachází ovšem pouze hromady zombíků jakožto zbytky města a jeho obyvatel. Po pořízení několika fotek z tohoto masakru Frank nařizuje pilotovi, aby jej sesadil na střeše místního nákupního centra – obrovského dekadentního centra, které působí jakoby byl téměř větší, než samotné město. Po sléze pilot odlétá a má se pro Franka vrátit po třech dnech. Od tohoto momentu je Frank zdánlivě sám.

Frankova cesta Willametteským Parkem (obchodní středisko) je slušně komplikovaná. Základní premisa hry je, že Frank má pouze 72 herních hodin na získání jeho příběhu a dostat se sakra rychle pryč. A to v přísně lineární podobě, nicméně jistým způsobem vám nechává alespoň malý prostor pro vlastní rozhodování. V podstatě od prvního okamžiku, kdy se Frank setká s některými klíčovými postavami, ocitne se na cestě za pravdou. Tato cesta je rozprostřena po případových souborech, které jsou zde ekvivalenty příběhových misí. Každý z těchto souborů se odehrává v určitém čase specifického dne, a je jen na vás, v jakém čase se mise odehrají. Také zde jsou vedlejší mise, které se zadávají náhodně během vaší výpravy hrou. Tyto mise jsou zcela nepovinné, nicméně plnění vám dodá více informací o tom, co se vlastně vůbec děje a taky nějaké fajn bonusové body pro Franka.

Struktura misí a zoufalý systém ukládání pozic k sobě jednoduše nepasují. Uložitelné body jsou rozptýlené v několika určitých místech po celém centru a dostane se vám pouze jedné uložené pozice v jednom “skladovacím” zařízení na X360. A jelikož většina vlastníků této konzole má pouze jedno “skladovací” zařízení, při hraní celé hry mohou uložit pouze jednou. Základním problémem tohoto systému je fakt, že se hra těžce otáčí na pevném rozvrhu případových souborů, takže když hru uložíte v místě, kam se není možné vrátit v příštím souboru, jste v pytli (doufám, že je to takhle dostatečně srozumitelné). Všechny tyto soubory jsou spojené, a pokud se k jednomu pokaždé nedostanete, cesta hrou zamrzne a znemožní vám výběr další příběhové mise.

Zajímavé ale je, že pokud se tato nepříjemný věc stane, můžete zvolit uložení hry s aktuální úrovní Franka a jeho schopnostmi a začít celou hru od začátku (což budete v této situaci muset udělat tak jako tak). Pokud tak učiníte, bude snadší projít si již odehrané části znovu, nicméně pořád je to sakra nepříjemné. Obzvláště frustrující je, když trest za býti na nesprávném místě v nesprávném čase je konec celé příběhové linie a nutkání začít znovu z nadějně dostatečně blízkého místa. Naštěstí, DR je taková hra, kterou si budete chtít projít několikrát. Ale potenciálně nutit hráče k opakování prošlých pasáží jen kvůli hloupému sýstému ukládání je pravým opakem zábavy.

Ačkoliv je tento systém krajně otravný, rozhodně by vás neměl odradit od hraní této jinak unikátně zábavné hry. Kromě toho, tomuto problému se můžete vyhnout, když budete hrát opatrně a uvážlivě a pokud se nebudete okamžitě vrhat na každou vedlejší misi dřív, než se doloudáte k případovému souboru. Je jednoduše nemožné splnit VŠECHNY mise a dosáhnout všech (a hodně obtížných) úspěchů na první pokus. A první pokus vám zabere kolem 17 hodin, což je hodně slušné. Je tu i pár odemknutelných herních modů a několik příběhových konců. Samozřejně, ve hrách s otevřeným a poměrně volným prostředím téměř vždycky pracuje s takovými specialitkami, a to všechno jednoduše zaručuje, že zdaleka nedosáhnete stoprocentního dokončení za jediné odehrání.

Willametteský Park je pravé hříště pro průměrného každodenního zákazníka, obsahující velký počet nemovitostí a všech druhů statků a služeb, po kterých může člověk toužit. Nicméně, v dané situaci, která se v střeisku naskytla, se z tohoto hřiště stává bitevní pole a z těch jinak neužitečných blbostí, které se tu prodávají se náhle stávají zbraně pro masivní zombie destrukci. Jednoduše řečeno, téměř jakýkoliv předmět, na který Frank narazí je možné použít jako určitý druh zbraně. Říkám “téměř”, protože se kolikrát ocitnete v oblasti, která vypadá, že bude plná použitelných zbraní a přitom vlastně není. Každopádně, herní arzenál je jednoduše parádní – jsou tu jasné zbraně jako různé pušky i pistole či čepele, stejně tak tupé předměty jako baseballová pálka nebo kovová trubka. Ale tady to nekončí – manekíny, květináče, pánve, CD disky, plechovky, sekačky trávy, motorové pily, činky, lavičky…a to je jen ukázka každodenních předmětů, které proti zombíkům můžete použít.

Navíc, existuje mnoho bizarních až vtipných způsobů použití těchto předmětů. Tak například, najdete v hračkářství masku. Místo toho, abyste s ní nějakého zombíka rovnou umlátili k smrti, můžete mu ji dokonce nasadit na obličej a sledovat, jak se motá kolem dokola, naráží do sloupů a absolutně vás nemůže najít. Najdete sklenici vařícího oleje v kuchyni a odpálíte ji na podlaze. Potom do oleje hoďte něčí ruku a sledujte, jak se zombíci hrnou pro svačinu a přitom uklouzávají a padají. Frank se také během hry naučí pár šílených chvátů pro boje zblízka. Od udeření zombíka do rozkroku přes nezvyklé wrestlingové pohyby až po obrovské skoky – je jisté, že takto jste nemrtvé ještě nezabíjeli. Je to velice zábavné a díky dobrému ovládání je vykonání většiny těchto triků hračka. Pohyby jako takové jsou jednoduché, a nejsou zde věci jako comba. Je to všechno pouze o získání nějaké zbraně a pak mačkání správného tlačítka pro mlácení, bodání nebo střílení.

Další perla hratelnosti je systém předmětů – hlavně pak uzdravovacích předmětů a takových předmětů, které vám navyšují zkušenosti. Lékarničky jsou zde ve formě různých jídel a nápojů rozptýlených o různých jídelnách a kuchyních střediska. Jako takové jsou uzdravovací předměty přesvědčivé – nicméně, je možné si je pěkně upravit. Studené jídla, které se mají jíst teplé si můžete ohřít v mikrovlnce a udělat jej tak účinějším. Můžete taky smíchávat různé věci a vytvářet tak novou směs, která vám dá více zdraví nebo schopností. Některé vám dají nesmrtelnost, jiné vás změní v chodící návnadu na zombíky, což usnadní ochranu důležitých postav, když se zombíci budou soustředit pouze na vás.

Jsou zde i předměty dodávající schopnosti, jako knihy o našem středisku, které vás naučí novým znalostem od střílení až po řízení auta. Ano, DR vás nechá dělat všechn od zabíjení zombíků, ježdění na skateboardu nebo kole a dokonce i autem. A ve všech těchto věcech se můžete zlepšovat právě získáváním zmíněných knih. Některé mise dokonce přímo souvisí s knihami, jako třeba když se musíte naučit japonsky, aby jste mohli přemluvit pár japonských turistů, aby se k vám na cestě přidali. A i když byste se bez jídla i knih jinak docela obešli, bude se vám prostě lépe dařit, když se jim přece jenom budete věnovat.

Frank začíná jako pomalý a celkově slabý chlápek. Nemá moc zkušeností s bojem, což není moc překvapivé. Nicméně, hra vám nadhazuje mnoho šancí, kdy můžete Franka vylepšit jednoduchým nasbíráním bodů. Body nasbíráváte dokončením mise, přemlouváním přeživších k připojení se k vám, zabíjením mnoho a mnoho zombíků a dokonce i focením. Jelikož je Frank fotograf, stačí prostě vzít foťák a něco vyfotit. Fotit můžete nejrůznější věci – jak nějaké dramatické chvíle, tak i čistě horrorové a dokonce i lehce “erotické”. Je to trochu divná mechanika, ale vlastně se s tím vůbec nemusíte obtěžovat, pokud nechcete. Stejně jako s knihami a jídlem, za celou hru bude vlastně opravdu nutné udělat jen pár fotek. Každopádně za ty body a divnost fotek, které můžete zachytit, to stojí.

To všechno indikuje celkovou náladu DR, která se vyhýbá typickému hrůznému stylu průměrného survival horroru a je spíše více jako americké horrorové kino. Postavy stále nevtipkují a mise nejsou postaveny ze skrytých žertů. Ne, naopak všechny postavy berou nesporně bláznivý děj kompletně vážně a mise hráče sytí legitimním smyslem nebezpečí a ohrožení. Ale ono nebezpečí a ohrožení není postaveno na nečekaných lekačkách nebo věcech, které se skrývají ve stínech. Vlastně je postavený na obrovské obtížnosti některých misí a na absurdním počtu zombíků, které na vás hra bez váhání vrhá. Také narazíte na pár důvtiných vtipů o jiných zombie hrách a filmech. Pokud jste fanda zombíků, určitě vás brzo napadne, že celá hra vypadá jako jeden velký hold vzdaný Romerově klasice “Dawn of the Dead”, ve kterém se rovněž protagonisté ocitli uvězněni v nákupním středisku zamořeným zombíky.

Nejzajímavější ale je, že vlastní zabíjení nemrtvých je vlastně neplánované v schéma ději. Není tam ani jedna mise, kde MUSÍTE zabít určitý počet zombíku nebo za určitou dobu nebo něco takového. Mise se spíše soustředí na lidi, kteří jsou stále naživu, než na ty mrtvé. Vedlejší mise taky jsou většinou o tom samém – zachránit pozůstalé. Také budete několikrát bojovat proti nepřátelským pozůstalým nebo “psychopatům”, jak je hra nazývá. Tyto bossové jsou obyvatelé města nebo zaměstnanci střediska, kteří ze zombie hrozby prostě zešíleli.

Během plnění takových úkolů budete chtít hordy zombíků spíše obejít. Zombíci v DR nejsou příliš agresivní. Jsou vesměs hodně pomalí a vrhnou se na vás vlastně jen tehdy, když se příliš přiblížíte. Rozdíly AI mezi zombíky jsou zřetelné, obzvláště v noci se jako celek stávají daleko agresivnější. Tak jako tak jsou v této hře spíše jako pouhá překážka v cestě, než-li plnohodnotní nepřátelé. Jsou tam, aby vám nedovolili dostat se z bodu A do bodu B. Jejich ohromný počet vás zdrží tak moc, že dříve nebo později si budete připadat jakoby jste pouze probíhali mezi úzkými pohybujícími se zombíky a hodně často bude třeba nějakou tu zeď zbořit. To znamená, že budete muset pozabíjet tisíce zombíků, což samo o sobě zní hodně dobře.

Obdivuhodné je, že i přes tento design se DR pohybuje docela pěkně a drží boje se zombíky od úplného stereotypu a pouhého opakování. Navíc, hodiny tikají a tak nemáte příliš času na dlouhé procházky po středisku nebo bezdůvodné zabíjení zombíků jen tak pro radost. Mezi misemi si sice můžete chvíli zablbnout, ale rozhodně ne v duchu GTA. Není prostě možné nekonečně dlouho jen tak běhat po obchodech, masakrovat zombíky a vesele se u toho chytat za břicho smíchy. To ovšem neplatí v případě, že jste ochotní začít hrát znovu od poslední uložené pozice, jakmile časový limit dosáhne nuly. V tom případě můžete takhle blbnout do haleluja.

Nicméně, DR se stereotypu nevyhýbá zcela a pořád. Boje se zombíky jsou postupem pořád rozvíjené a tak nebudete mít pocit, že jste to už někdy viděli, ale některé mise jsou po nějaké době přetažené a opakované. Hlavně pak to věčné zachraňování pozůstalých je jako z kopírky. Hra se snaží každou misi obzvláštnit zasazením rozdílných lidí, kteří přežili. Někteří jsou stateční, mají u sebe zbraň a budou po vašem boku bojovat. Jiní jsou příliš vystrašení a někdo je musí držet za ruku, aby někam došli. Některé budete muset dokonce nosit kvůli jejich zranění (a to jsou nepochybně ty nejvíce frustrující mise v celé hre). A navíc je to všechno okořeněno faktem, že přenést můžete jen jednoho člověka, takže se pak musíte vrátit a jít s dalším. Naštěstí je tam i mnoho psychopatických misí a podobných úkolů, které spolehlivě ruší monotónost a navíc většina z takových frustrujících misí jsou dobrovolné, takže se mnohým z nich můžete s klidným srdcem vyhnout. Každopádně by různorodost těchto záchranářských misí mohla být daleko větší.

Jednou z nejlepších věcí na DR je jeho styl. Je to čirý opak toho, o čem jsou klasické zombiárny jako Resident Evil – zapomeňte na tmavé a strašidelné lokace. DR je o barevných, očím lahodících prostředích, které ve vás budou spíše vyvolávat optimismus a budou vás uklidňovat. Přece jenom je to nákupní středisko a tématem není jiná dimenze jako v Silent Hillu, tudíž by bylo nelogické, aby vypadalo jinak. Je to slastně kontrastující svět a všechno to vypadá skvěle. Prostředí jsou zvláště ostré, stejně tak i fůry předmětů, které najdete. Modely postav jsou však méně působivé. Frank a další hlavní postavy vypadají skvěle jak během hraní, tak i během filmečků, jsou to zombíci a nedůležité postavy, které postrádají dostatek detailů. To je ale velice odpustitelné vzhledem k celkovému počtu postav na obrazovce, a i navzdory tomu hra jede krásně plynule. Menší zádrhel se může objevit, když použijete obzvláště masivní zbraň proti obzvláště masivnímu počtu zombíků, ale jinak si není na co stěžovat.

Audio v DR je ještě působivější hlavně díky fantastickým zvukovým efektům. Jmenovitě zbraně jsou pak top. Výstřely ze zbraní a čepel procházející skrz tělo zombíka vydává nechutně úžasný dojímavý zvuk. Nicméně, jsou to tupé nástroje, jež jsou hvězdami show. Každá zbraň vydává jedinečný zvuk a každý z nich zní perfektně. Stejně kvalitní je dabing. Konkrétně dabéři psychopatů vydávají nadstandardní výkon. Jedinou slabší stránkou audia je herní soundtrack, který NIKDY nevyčnívá. Jsou tam místy vhodně napětí budující kousky, ale většina z toho je taková nemastná neslaná a rychle se ztratí s pozadím.

• Hratelnost – 8/10
• Grafika – 8/10
• Zvuk – 9/10
• Návykovost – 9/10

+ Tisíce zombíků k zabití nespočtem legračních možností
+ Tuny věcí k vidění a ozkoušení ve středisku
+ Skvělý styl
+ Děj je poutavý i bez soustředění na akci
+ Fantastické zvukové efekty

– Nepříjemný systém ukládání pozic
– Docela brzy začnou záchranné mise působit, jakoby byly dělané přes kopírku