Probouzíte se v temném hradu Brennenburg a jediné na co si vzpomínáte je, že se jmenujete Daniel a že musíte zabít jistého barona Alexandera. Nic víc vám vaše minulé já nezanechalo.  Zpočátku to možná nezní až tak hrozně, ale to ještě netušíte co kamenný hrad a jeho tlusté zdi skrývají za tajemství. Spíše- jaká tajemství těmito zdmi bloudí.. Jste Daniel. A… Musíte zabít Alexandra. Vaší společnicí je petrolejová lampička a občas narazíte i na křesadla, která Vám osvětlí Vaši cestu. Jinak jste naprosto sám, jen Vy a Vaše svědomí. Nebo je tady toho víc? Pár krys, pár brouků… A ohyzdné nestvůry, které se vás snaží dostat. Za Vašimi zády Vás honí Stín a Vy bojujete s tmou o to, abyste nepropadli šílenství. Jediným způsobem jak přežít a dozvědět se, proč jste tady, je jít dál. Hlouběji a hlouběji. V nejhlubších sklepeních hradu Brennenburg Váš křik ale nikdo neuslyší.

Frictional Games už nám dříve ukázali zač je toho loket s jejich úspěšnou sérií Penumbra. Každopádně do podvědomí všech milovníků temných adventur je dostala až tato hororová adventura. Amnesia: The Dark Descent, která vás chytne a nepustí. A to doslova.

Hra se ovládá z pohledu první osoby a používá velmi originální styl ovládání- s myší můžete zvedat různé věci, vytahovat šuplíky, otevírat skříně, házet nábytek, sudy či kameny, tahat za páky.. A toto ovládání je kupodivu jednoduché a příjemné. Tento mód pomáhá zvýšit zážitek z hry na maximum.

Designová stránka

Hrad Brennenburg je dokonalý. Vysoké zdi, dlouhé chodby a tma perfektně spolupracují a vytváří neopakovatelnou atmosféru strachu. Interiér hradu je totiž zásadní pro celou hru, to hlavně on je ten, kdo vytváří strach. Za celou hru prozkoumáte letmo všechny části hradu, od těch příjemně zařízených pokojů až po stoky a mučírny.

Zvuky a hudba jsou důležitou (možná i tou nejdůležitější) součástí celé Amnesie a pomáhají vytvářet pocit stísněnosti a samoty. Je jedno jestli uslyšíte zavrzání dveří nebo bolestivý výkřik- pokaždé se zastavíte a snažíte se přijít na to, odkud zvuk přišel. Hudba není až tak výrazná, což ovšem nevadí, působí přirozeně a dolaďuje atmosféru.

Monstra mají hrůzný design. Ve hře se nachází tři typy monster, přičemž jedno je neviditelná vodní potvora. Zbylé dvě stvůry mají originální znetvoření, ale upřímně- ve hře jsem je neviděl ani jednou, jen jejich obrysy. Pokaždé když jsem totiž slyšel jejich řev, tak jsem utekl a schoval se.. Každopádně- tleskám za ty potvory. Až na tu neviditelnou, samozřejmě.

Všechny tyto klady mají svou cenu. Hra je celkem náročná. Potřebujete dostatečnou grafickou kartu, abyste hru mohli vůbec zapnout.

Příběh

Po celou dobu své cesty za zavražděním Alexandera rozplétáte tajemné klubko příběhu. Každou vytrženým zápiskem nebo listem z deníku se dozvídáte další a další podrobnosti o tom, kdo jste a kdo je Alexander. A také o tom, co se v tomto zapomenutém hradě vlastně dělo a děje. Celou hrou vás budou provázet různé logické hádanky, které jsou snadné na vyřešení. Rozluštění příběhu je uspokojivé, příjemným osvěžením jsou tři různé konce. Další důvod proč si Amnesii zahrát vícekrát.

Zápory

Celé to zní téměř dokonale, že? Nenechte se ale prosím zmást. Nic není dokonalé, ani Amnesia. Jak už jsem říkal- hra je náročná na grafiku. Když máte starší grafickou kartu, budete se muset rozloučit s kvalitní texturou. Dalším záporem je Agrippa. Tohoto staříka potkáte na konci hry a musím říct, byl směšný. Neustále mlel svojí hubou (tou astrální) jako mlýnek na kafe. Byl otravný. Ale na druhou stranu, když člověk přišel vyklepaný z jedné části hradu a vrátil se k němu, tak ho jeho milý hlas aspoň trochu uklidnil. Když jsem si po dohrání snažil vytvořit celkový obraz Amnesie, měl jsem menší problém. Pořád se mi v hlavě přehrávala jedna scéna: našel jsem důležitý předmět (nebo jsem něco důležitého vykonal), ozve se výkřik, pronásleduje mě monstrum. Tento scénář se opakuje ve hře hned několikrát. Nakonec chci jen říct že Amnesia je vcelku krátká hra a pořád máte pocit, že se teprve rozjíždí a pak zjistíte, že jste již na konci. Amnesia nemá žádnou pasáž, která by se Vám vryla do paměti a strašila Vás ve snech. Amnesia funguje jako celek. Není až tak těžké ji dohrát, aniž byste umřeli rukou monster. Hra také není pro každého. Nepochybně bude některé lidi spíše nudit než bavit a děsit.