American McGee’s Alice (PC hra)


Je mi líto texturistů. Vlastně, ne všech texturistů, jen texturistů pracující na AMA. Nevím, jak velký tyran American McGee je, ale musí to být nějaký druh nelidského monstra, když přinutil texturisty pracovat tak tvrdě. Když už jsem u toho, jak pracovali level designéři, designéři postav…kruci, všichni zaměstnanci Rouge? AMA povýšila laťku level designu a celkové grafiky tak vysoko, že konkurenční vývojářská studia si rezolutně povzdechla a šeptala sami sobě “no, alespoň v naších hrách máme větší mimozemšťany.” V roce plném plánovaných, avšak nedotažených propagátorů nového směru (až na tebe, Sacrifice), AMA se povedlo doručit téměř konstantně chvilky úžasu, což je něco, co si nedokážu vybavit téměř žádné jiné hře. A i když to není dokonalost sama, má k ní mnohem blíž, než leckteré jiné ctižádostivé projekty.

Jak jste jistě pochopili, tohle není ta Disneyovská verze Wonderlandu. Alenčina rodina zahynula v ohni, když byla dítě, a většinu své existence strávila v azylu snažící se setřást ze sebe ty vzpomínky z jejího mládí. Ale nebezpečí Wonderlandu ji přináší zpět na surrealistickou cestu mnohem temnějším světem, než si ona sama (nebo my) pamatuje. Wonderland je opět pod vedením Srdcové Královny, která všechno zkroutila, převrátila vertikálně i horizontálně, a nemilosrdně zmasakrovala, znetvořila a zotročila všechno, co jí stálo v cestě. Alenka navštíví všechny své staré známé, zahrnující Bílého Králíka, Caterpillara (housenka), Mock Turtle (želva) a tak dále, ale tito všichni byli ovlivněni posledními událostmi v jejich světě. Neřku-li, že všechno získalo špinavý vzhled strašidelného viktoriánského skicáku.

Umělecká stránka a design AMA jsou zdaleka těmi nejsilnějšími aspekty této hry, a to vám bude jasné po prvních vteřinách hraní. Podzemní doly jsou přeplněny zvláštními rohy, minutovými detaily, a animacemi v pozadí, jenž dávají Wonderlandu přesně ten život, který jste si představovali během čtení originálních knížek. A jak postupujete hrou, všechno se to stává lepší, větší a především divnější. Od bledého povrchu šachovnicových postaviček až po obrovské zámky se zvláštními úhly, chybně proporcovanými velikostmi, a vysoko se tyčícími věžemi. když jste scvrklí v zahradě, budete unešeni obrovskými houbami, zelenou trávou, a komplikovanými stromy na každem rohu každé sekce této země. Jen zřídka prostě jdete chodbou nebo cestičkou. Designéři se ujistili, že levely budou působit realisticky a surrealisticky ve stejnou dobu, imitováním skutečných lokací a posléze strkáním jich do mixéru.

Level design AMA je právě tak propracovaný. Tohle je stále především akční hra, takže se nebudete muset vypořádavat s jakýmikoliv obzvláště komplikovanými hádankami, ale hře se podařilo vzít ten klasický “dojdi z bodu A do bodu B” do zcela nové dimenze. Pravda je, že si pyšně zahrává s konceptem přímo před vašima očima tím, že vám ukáže východ, a pak za letu totálně změní celé prostředí, jen aby všechno pořádně zamotala. Když se zaseknete na skákací pasáži jedné industriální sekce hry, uvidíte, co všechno museli designéři udělat, jen aby vás přinutili pomyslet si “wow, to fakt musím skočit odsud až tam?” Je to mnohem víc, než pouhé zkrášlování hádanek v porovnání s jinou průměrnou akční hrou – Rogue strávili hodně času ujišťováním se, že každé puzzle a každá sekce bude vytvořená jen a pouze pro ten jeden trik. To znamená, že se tým nemohl spoléhat na pouhou recyklaci už vytvořených objektů a triků, a vážně se to vyplatilo. Každá nová část hry je absolutně unikátní, od nutkání přeplavat podvodní skálu přeplněnou padajícími šutry a pilíři, po uvažování, jak se dostat přes smrtící šachovnici, zatímco je Alenka v koňské formě. Nejsilnější bod AMA je fakt, že neustále doručuje zbrusunový zážitek a to tak moc, že budete v úžasu z toho, jak daleko byly Rouge ochotní jít, jenom aby si byly jistí, že budete ohromeni, a pak v dalším levelu znovu. V tomto světě unavených hráčů je pěkně těžké toho dosáhnout, ale Rogue to dokázali.

Jediná vada na tom všem je to, že zatímco vaše oči dostávají nadpozemské pohoštění, vaše prsty se budou možná cítit trochu zanedbané. Tím nechci říct, že si v AMA nezabojujete – vlastně je tam nonstop brigáda kreatur, které můžete ničit. Já jen že bojový systém a systém zbraní nedosahuje ani zdaleka toho standardu level designu a lstivé hratelnosti této hry. Vemte si například ty zbraně, asi nejslabší kloub celého AMA řetězu. Zatímco jsou krásné na pohled a naplněné neuvěřitelnými světelnými efekty a animacemi, ani jedna z nich nedělá to, co byste chtěli, aby dělali a jak by to měli dělat. Karty se střílí rychle, ale čerpají vaši magii (já tomu říkám magie) tak rychle, že už vám pravděpodobně po zabití jednoho nepřítele nic nezbyde. Kroketová pálka je dostatečně silná, ale směšně pomalá, tudíž je použitelná jen v boji jeden na jednoho. Žolíci jsou velmi silní, čerpají málo magie, ale mají stejný rychlostní problém. Ten klacek s nesmyslným názvem, i když je velmi silný, ale vyžaduje směšně dlouhou dobu k nabití. Je perfektní do bitvy se skupinou nepřátel, ale jen tehdy, když víte, kdy se tato skupina rozhodne zaútočit. Jak jsem již řekl, rozhodně nejsou strašné…ale jako v mnoha střílečkách, které se snažily odstrčit tu Quakovskou školu zbraní, i tady si budete přát nějaké vyváženější zbraně.

Vlastně, hratelnostní schéma AMA se docela dobře nehodí do third-person stylu obecně. Představte si staré Tomb Raidery, jak se mnohem více soustředí na bojování, než na prozkoumávání, ale dojde vám, jak zhruba funguje bojový systém v AMA. Auto míření je fantastické, ovládání funguje dobře…ale rychlost a proces zabíjení skupiny nepřátel jsou tak pomalé a metodické, že budete chtít jen proběhnout mezi nimi namísto bojování s nimi, jen abyste se rychleji dostali do další oblasti. Ale samozřejmě, když na vás hra konstantně vrhá nová prostředí, je snadné opomenout tu absenci solidních bitev.

Grafika, jak jsem asi už padesátkrát zmínil, je monumentální, ale nechte mě jen dodat, že návrhy postav záři právě tak, jako zbytek grafiky. Detaily na postavách jsou opravdu působivé, stejně jako jsou zakulacené okraje a vysoké počty polygonů. Animace tomu taky krásně pasuje, dávající postavám tunu osobnosti, něco podstatného pro vtáhnutí hráče do Wonderlandu. Hudba na to všechno nalévá chutnou polevu, se svým hravým klavírem, dětskými melodiemi, a klamavě jednoduchou strukturou. S násilnou hratelností to nemůže splynout, avšak i přesto to kompletně pasuje, a vy zjistíte, že přítomnost hudby v pozadí vnímáte mnohem více a intenzivněji, než v kterékoliv jiné průměrné hře. Dabing to všechno krásně zakulacuje, od Alenčinoho přepjatého Britského přízvuku přes ten styl vražedného mluvení naší regenerativní kočky až po reptající obludný hlas Jabberwockyho. Stejně jako s grafikou, Rogue si dali pořádně záležet, že se bude hudba, dabing a zvukové efekty chovat podle zbytku produktu.

Jedna poslední poznámka – v AMA není žádný multiplayer. Myslím si, že pokud se nechystáte implementovat plnohodnotnou multiplayerovou hru, tak byste se neměli obtěžovat s nějakým menším odvarem, byť by to mohl být příjemný bonus – a to AMA nedělá -, ale někteří z vás by s tím mohli mít problém. Avšak singleplayerová hra AMA je tak ponořující, že silně pochybuju o tom, že někdo bude přikyvovat hlavou a říkat “no jo, AMA mohla být perfektní, kdyby jenom…”

  • Hratelnost – 9/10
  • Grafika – 10/10
  • Zvuk – 10/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost9
Grafika10
Zvuk10
Návykovost8
Navzdory jistému opakování v bojích a některými problémy s ovládáním (obzvláště při pokoušení se soudržně plavat a útočit), AMA ohromuje, a to od začátku do konce, každým postupem do dalšího levelu. Je to opravdu vzácné, hrát rovnoměrně brilantní hru, která nikdy nespadá do fádnosti a i kdyby, ještě před půlkou hry by se zcela jistě vytratila. AMA vás vtáhne a nepustí, dokud toto promyšlené dobrodružství nedokončíte.
93%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář