Aliens vs. Predator (PC hra)


Pokud jste hardcore hráči, dobře znáte příběh a koncept Aliens Vs. Predator. Viděli jste filmy, četli komiksy a možná si i hráli s hračkami podle těchto dvou postav. Roku 1994 vydalo Rebellion Software hru, která je všeobecně považovaná za jednu z nejlepších her pro stařičkou Atari Jaguar a taky za jedno z nejlepších využití licence – Alien Vs. Predator. Po pěti letech tato firma tuto hru předělala pro PC přinášející novou technologii a hratelnost, a výsledek je excelentní.

Na venek AvP působí jako 3D akční střílečka ze staré školy: Jste ozbrojeni mnoha zbraněmi a neúnavně se přesouváte z bodu A do bodu B, přičemž zabíjíte všechno živé; jezdíte výtahy a aktivujete mnoho spínačů. Kde se hra odchyluje od normy a daří se ji více, než se čekalo, je renderování tří ojedinělých hledisek a efektivní předělání hrůzy známé z filmových sérií.

Každá ze tří hlavních postav – tedy titulní Predator a Alien a pak i nešťastný mariňák – má svůj vlastní děj rozdělený do šesti levelů (v případě Aliena pouze pěti). Porce příběhu v těchto kampaních nicméně chybí; levely mezi sebou mají jen malou spojitost. Dokonce ani zbraně nasbírané v jednom levelu nepřenesete do dalšího. Naštěstí, nedostatek rozumného děje není až tak velké pasivum pro AvP, jelikož historie a motivace všech hlavních postav je bezváhradně rozumná, protože jsou prostě součástí terénu populární kultury. Celá hra je v podstatě řada kousků navržených pro vyvolání nálady úzkosti a skrytého teroru. A to AvP dělá opravdu hodně dobře. Přecházet z úzké chodby do absolutní tmy, rozptýlení několika světlic po okolí, abyste zjistili, že se nacházíte v obrovském hangáru, ve kterém čirou náhodou stojí velká vetřelčí loď, poté zaslechnete váš detektor pohybu, který vás varuje před něčím, co se k vám plíží z černočerné tmy – to je bezkonkurenční horrorový zážitek.

Vývojáři se moudře soustředili především na působivé osvětlení: světýlka praskají k životu jakožto odpověď ana váš příchod do nové místnosti, šlehající červená světla doprovázejí varující klaksony a syčící světlice dekorují temné lokace děsivou bílou záři. Korónové efekty, které jsou populární díky hře Unreal, jsou v této hře v hojném množství. Levely jsou zasazené z většiny do rozmanitých armádních instalací, s občasnými výpadky do vetřelčího hnízda a známých vysokých kaňonů, na které narážíme v mnoha hrách ve venkovních prostředích. Často jsou ale lokace zajímavé a naplněné mnoha architekturálními překvápky, starožitnostmi z různých filmů a svěžími novinkami ( jako velká vesmírná loď rachotící za oknem ) a to všechno udržuje postředí nápadité. Jednoznačně nejlepší lokací je však opuštěné vetřelčí kosmické plavidlo. Rekreace Gigerova úhledného designu je téměř bezchybná, od enormních zakřivených trupů až do zjevně erotických vchodů.

V čem ale AvP opravdu přineslo něco nevídaného byl výběr protagonistů. Mariňák je slabý. Nese si sebou standardní, avšak uspokojující sadu zbraní; od chrličů kulek a vrhače granátů přes pulsující pušky a raketomety až po velice dobře zobrazené plamenomety. Narozdíl od většiny hrdinů ve většině FP stříleček, tady ten je relativně smrtelný. Pár solidních úderů od aliena, dlouhá koupel v jeho kyselnaté krvi, dokonce i pouhý jediný hák do tváře a s mariňákem je amen. Tato slabost dělá mise za mariňáka neobvykle napínavou výzvou. Hra za predátora je tak nějak standardní střílecí jízda a je ze všech těch tří nejméně zajímavá. Predátor je tank, který jen přejíždí přes hordy nepřátel, a i když má ty kapability plížení a infravize z filmových sérií (a obě jsou ve hře dobře udělané), hra za něj, ač je zábavná, je ta nejtradičnější.

Za to hra za aliena je kompletně originální zážitek. Ozbrojen pouze vlastním ocasem a pěstmi, zobrazuje herní svět přes hodně fajnovovou perspektivu rybího oka známého z Alien 3. Když tedy nemá žádné zbraně, musí být vyslyšeny modlitby, aby to bylo efektní. Naštěstí se alien pohybuje jako raketové auto, může spadnout z jakékoliv výšky a přitom se vůbec nezranit, a bez sebemenších problémů šplhá po zdech i stropech, což dělá navigaci napříč levely zpočátku závratné a matoucí. Jakmile se vám to ale dostane pod kůži, ten neuvěřitelný smysl rychlosti a svobody, které alien poskytuje, je prostě hodně příjemný.

Musím zmínit, že deisgnéři z Rebellionu učinili rozhodnutí, které bylo odhalené mnoha PCčkáři: ve jménu konzolových kořenů není možné průběh hry libovolně ukládat. K uložení hry musíte splnit misi od začátku do konce, aniž byste zemřeli. A některé levely jsou obrovské, takže jestli je myšlenka, že některé z nich budete muset pořád dokola opakovat nesnesitelná, pak se AvP raději vyhněte. Pozice nepřátel se s každým opakováním mise mění. Jsou sice ve stejné oblasti, ale jejich počet a přesné vstupní body jsou náhodné, takže opakování misí není pouhým nacvičováním a zapamatováváním si všech údajů.

AvP obsahuje všechny tradiční mody multiplayeru a navíc nabízí pár unikátních. Hra propaguje kooperaci, ale spíše než honění se v co-op modu skrze single-playerové mise je to zmrzačená forma deathmatche, ve kterém počítač ovládá vlnu za vlnou kamikaze vetřelců. Tohle celkové úsilí je nesmyslné a brzy vás začne nudit. Designéři se nevysvětlitelně vyvarovali trendu samostatného hledači sítí a tragicky se spolehli na barokní výmysl. Dobré na tom je, že to poskytuje hráči mnoho času, který může strávit objevováním mnoha odlišných způsobů, jak nesprávně psát “predator”. No, jakmile se připojíte, multiplayerová hra je stálá a relativně zábavná. Nebudete to určitě přirovnávat k takovým hrám jako Unreal Tournament nebo Quake 3: Arena, nicméně jako dodatek k balíčku je to zábavný bonus, ačkoliv hledání sítě je nesmyslně obtížné.

  • Hratelnost – 9/10
  • Grafika – 7/10
  • Zvuk – 8/10
  • Návykovost – 9/10
Hratelnost9
Grafika7
Zvuk8
Návykovost9
Aliens vs. Predator bere tradiční FPS a místo toho, aby se snažila vylepšit interaktivní vyprávění děje, jednoduše zvětšuje svou formu novými efekty a rysy, které ovlivňují hratelnost do hloubky. Se svou soustředěností na strašení hráče je to něco jako poník, který umí předvést jeden trik. Ale ten jeden trik je více než adekvátní na to, aby celou hru držela hodně vysoko nad průměrem. Lepší osmdesátka.
83%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

  1. Profilový obrázek
    Prasoid 11 června 2008 v 17:52

    Přesně tak, deathmatch je po 3 minutách nuda, zajímalo by mne, kdo by si ho zahrál těch nabízených 255 minut. Jinak super hra, moje první originálka. Hra za vetřelce je skutečně zkouška trpělivosti, zručnoti a toho, zda netrpíte závratěmi- mně se tedy párkrát hlava zatočila, ale právě vetřelec je v Avp tou rasou, která mne bavila nejvíc. Predátor je skoro nesmrtelný- stačí se někam uklidit a uzdravit. Mariňák? To je mazec, kolikrát se o mne pokoušel infarkt, ale v porovnání s pozdější dvojkou je to jen nezáživný trénink. Přesto jedna z nejlepších her mého života, přinejmenším jedna z nejoriginálnějších.

    Ps.: hra se nakonec přeci jen ukládat dá. Je k tomu ale třeba nainstalovat potřebný patch, který umožní savovat, když je vám nejhůř. Počet pozic je omezen, ale při správném používání vám vystačí na všechny 3 rasy až do konce hry.

Nový komentář