Hned na úvod odpovím na otázku, kterou si možná pokládají příležitostní hráči, kteří AvP 2 ještě nehráli: Ano, v tomto pokračování je možné ukládat kdekoliv. Vlastně, jak je první díl notoricky známý pro svůj nepříjemný ukládací systém, druhý díl se stala první střílečkou, která hrdě prohlašuje změny v tomto systému už na obalu. Chlapci a děvčata z Monolith, kteří se prací na hře ujali po Rebellionu, ještě přidali několik dalších věcí, které první díl postrádal – přesvědčivá struktura kampaní, zabudovaný vyhledávač serverů přímo ve hře, pár zajímavých multiplayerových modů a možnost hrát za aliena ve všech jeho životních obdobích. Jedna věc se jim ale nepovedla, a sice o několik měsíců dříve vydaná demoverze. Takže pokud jste hráli pouze demo a to vás nepřesvědčilo, odpovídám na další možnou otázku: Ano, plná verze je mnohem lepší, než zmíněné demo. Vlastně je nejen jednou z nejlepších akčních hororových her všech dob, rovněž směle překonala originál.

První AvP byla v podstatě směsice nesouvisejících levelů. Soustředila se na budování nálady neúprosné hrůzy během spoléhání se na dobře vyvinuté a široce známé světy aliena a predátora, což mělo zaručit implicitní příběh. Nicméně, druhý díl je docela dobře úplně jiný. Nejen že má pořádný děj, on je ten děj dokonce jeden z nejlépe postavených v historii stříleček.

Každá ze tří kampaní složených ze sedmi levelů se odehrávají ve stejnou dobu. Události jednoho obzvláště špatného dne pro lidstvo zasazené do výzkumné stanice na planetě LV-1201 jsou prezentovány ve třech různých perspektivách: alien jakožto předmět výzkumu, predátor jakožto člen jedné lovecké party a koloniální mariňák jakožto část jednoho komanda. Ačkoliv jsou všechny příběhy celistvé, všechny tři se v jistých bodech protínají a výsledky akcí v jedné kampani můžou být viděny v jiné. Tak například, jako mariňák se střetnete s predátorem uvězněným v kryogenní komoře, se kterou si budete muset pohrát, aby se vešla do ventilační šachty. Jako predátor se však vy ocitnete v komoře a spatříte mariňáka, jak si s váma hraje a nechtěně vás osvobozuje. Celá hra je naplněna takovými malými přechody a ze samotného udržování přehledu nad těmito událostmi se skoro stává samotná minihra.

Každá ze tří kampaní zabere kolem pěti hodin, ale jak každá postrádá délku, nabízí řádnou dávku denzity. Všechny levely toho obsahují hodně; každý je plný naskriptovaných sekvencí a několika nečekaných elementů. Stejně jako v No One Lives Forever, i zde jsou všechny lidské postavy nejdřívě zaneprázdněny neužitečným tlacháním, často o chaosu způsobeným vaší hrou za jednu z jiných druhů života. Toto brblání je obzvláště evidentní v kampaních za aliena a predátora, které zahrnují mnohem více bojů s lidskými nepřátely a mnohem více plížení.

Narozdíl od prvního AvP se druhý díl odehrává z velké části venku. Grafika je poháněna tehdy nejnovější verzí Lithtech enginu, a i když už měl reputaci technologického zaostávání, v této hře odvedl svou práci rozhodně dobře. Některé předměty sice  občas působí příliš hranatě, celkový umělecký směr – jak z hlediska věrnosti filmům, tak i nadpozemského vzhledu venkovních prostředích – je příliš krásný na to, abych grafické stránce mohl něco vyčítat. Když stojíte na vysokém útesu a sledujete dvě perfektně vyrenderované koloniální výsadkové lodě letící kolem vás, naklánějící se doleva a pokračující dále do dálky až zcela zmizí z dohledu, snadno hře odpustíte těch pár kostrbatějších židlí.

První díl se spoléhal na téměr exklusivně na atmosférické osvětlení jinak tak nějak běžných lokací. Pokračování, ač to jako podporu vůbec nepotřebuje, následuje trend schéma osvětlení indukující strach.  Červené bezpečnostní světla, blesková světla a černočerná temnota jsou vyprodukovány excelentně.

Soundtrack je rovněž perfektní. Je to mrzutý mix okolního chřestění a syčení, hučení a ječení. Se vstupem do bitvy se stav dynamicky mění v dramatičtější kompozici. Divné je, že se to takto často mění ještě před tím, než vás hra varuje na to, že vás váš nepřítel objevil.

Základní herní mechaniky se od prvního dílu nezměnily, až na pár významných vyjímek. Mariňák je stále ten nejznámější a ten nejslabší ze všech. Nicméně trochu zesílil. V souboji s alienem bez jakékoliv zbraně nyní vydrží tak nějak déle. Jeho zbraně jsou opět uspokojujícím mixem vyzbrojení z fimlů, s pulsující puškou fungující jako jeho pravou rukou. Sniperka je nejvýraznějším přírustkem do rodiny. Bohužel ji prakticky nevyužijete v single-playerové kampani; je to trochu absurdní, ale získáte ji doslova pět vteřin před koncem posledního levelu.

Jelikož by měl zřejmě být členem nějakého vojska, kampaň za mariňáka postrádá týmové akce. Hra vám sice namluví, že byste eventuélně mohli bojovat bok po boku s nějakým parťákem, nicméně oni mají všichni tendenci nechat se zabít těsně předtím nebo poté, co se s nimi setkáte. Sami vlastně brzy poznáte, že jisté události, které vás přimějí bojovat jako osamocený mstitel, jsou zcela chtěné. Jednou třeba je vaším úkolem otevřít několik dveří pro zbytek týmu, který se schovává a čeká na vás v bezpečí. Je vám řečeno, že jeden muž “by to prostě měl zvládnout sám”, ale neexistuje jediný důkaz o tom, že tři nebo čtyři muži by nebyl mnohem bezpečnější plán.

Predátorovi taky bylo přidáno do arzenálu. Nejznatelnější jsou síťomet vhodný na ulapení nepřítele a pak dálkově odpálitený minomet. Taky má nové zařízení, které mu obnovuje energii. To mu dovoluje mezi boji plně dobíjet jak energii, tak i zdraví, což ho potenciálně dělá ještě nezastavitelnějšího, než dřív. Aby ale byla dodržena rovnováha, je teď tak nějak slabší – pravda vlastně je, že je jen o špetku silnější, než mariňák.

Alien podstoupil to největší vyšetření. Společně s jeho ocasem a drápy má i nový vrhací útok, který je v podstatě pouhý super dlouhý skok, který přimíjí bezmocné lidi při kontaktu explodovat. Zároveň mu přibyla zaměřovací síťka, která je perfektní pomocník při kousání cizích hlaviček, což bylo pěkně obtížné v prvním díle. Díky této síťce je to však podstatně snadší.

Pravděpodobně největší změnou ve hře za aliena je fakt, že si odehrajte všechny etapy jeho života. V prvním levelu jste relativně bezbranní mrňousi utíkající stíny a hledající hostitele. Jak nízká perspektiva, tak i plížící mechaniky jsou zvládnuty perfektně a přechod do další etapy je překvapivý, zábavný a skutečně uspokojující.

Multiplayer má nově vyhledávač serverů zabudovaný přímo ve hře a hrstku nových modů. Jsou to Evac, což je týmová hra, ve které musí jedná strana zabránit druhé straně, aby se dostala na předurčené místo a přežívala tam 10 vteřin, a pak Overrun, ve které musí jedna strana střežit pozici před nepřátelským útokem. Až na bodování si jsou ty dva mody hodně podobné. Kooperativní skirmish, který byl v prvním díle, se někam vypaříl a ani botové nebyly zavedeni. Síťový kód by taky potřeboval ještě trochu práce. Nicméně, pakliže existuje nějaký opravný patch, o kterém nevím, není to až takový problém.

• Hratelnost – 9/10
• Grafika – 8/10
• Zvuk – 9/10
• Návykovost – 9/10