Alien: Resurrection (PS hra)


Stejnojmenný film nedopadl v očích fanoušků obřího slizkého monstra zrovna nejlépe. Ovšem když se hra Alien Resurrection dostala na platformu PlayStation 1, stala se jasným příkladem toho, že někdy prostě hra podle filmu může trumfnout film samotný. A přesně tohle vývojáři z Argonaut Games dokázali.

Původně se zamýšlelo, že hra bude z pohledu třetí osoby jako například slavný Syphon Filter, ale z tohoto konceptu nakonec sešlo. Nakonec se všichni dočkali first-person střílečky jako za starých dobrých časů, kdy fanoušci vetřelčí herní série kosili jednoho emzáka za druhým v legendárním Alien Trilogy, tedy o rok starším sourozenci Alien Resurrection.

Pojďme se podívat na příběh, který se od toho filmového moc neliší. Uběhlo už dlouhých 200 let od smrti poručíka Ellen Ripleyové, která svoji nervydrásající pouť zakončila na odlehlé planetě pro kriminální živly Fiorině 161. Z krevních vzorků však vědci z vesmírné lodi USM Auriga dokázali legendární hrdinku naklonovat a vzkřísit. Tedy až po několika nezdařených pokusech. Cílem bylo vyjmout z těla Ripleyové královnu vetřelců, která by započala nový cyklus. Krásný důkaz kam až člověk dokáže zajít při honbě za biologickými zbraněmi. Vše se ale zvrtne v době, kdy na  Aurigu přilétá posádka žoldáků z transportní lodě Betty. Ti s sebou přivezli krioschránky s hostiteli pro vetřelce, kteří se na Aurize vesele rozmnožili, až se jim nakonec podařilo převzít vládu nad lodí. Mezi přeživšími je mizivé procento vojenské posádky, kterému vévodí vojín Vincent Distephano. Na lodi zamořené xenomorfama hledá android (spíše androidka) Annalee Call způsob, jak tomuto šílenství učinit přítrž a naše hrdinka Ellen Ripleyová rozhodně také nezůstává pozadu. Tyto tři charaktery, které nám jsou známé i z filmu, jsem nevyjmenoval jen tak pro nic za nic. Ano. Za tyto charaktery budeme po celou herní dobu střídavě hrát a plnit určité mise s vidinou jednoho jediného cíle. Přežít!

Po atmosférickém herním intru se ocitáte v kůži Ellen Ripleyové a z hlášení systému Father ihned vytušíte, že se děje něco neočekávaného. Tep srdce hlavní hrdinky pulzuje až do vašeho joypadu, který se vám v ruce nervózně třese. Mrazivé ticho Aurigy občas přehluší neidentifikovatelné vrzání, dupání vašich kroků či vzdálený řev vojáků USM, kteří se zrovna ocitli na vetřelčím jídelníčku. Žádný hudební doprovod při hraní nečekejte. Tvůrci na vás vyrukují s nervydrásající sirovou atmosférou, která vám vykouzlí krůpěje studeného potu na čele. Pokud čekáte, že vám na klidu přidá nějaká malá zbraň, kterou byste mohli odrazit případný útok vetřelce, musím vás zklamat. Při prvních krůčcích ve hře se budete muset obejít bez jakékoli palebné podpory. Postupem času, co se budete prokousávat hrou, najdete potřebný arzenál k zneškodnění hordy hladových potvor. Bohužel pro vás je o náboje opravdu veliká nouze a bez nich se prostě nehnete z místa. Lokace jsou někdy tak obrovské, že vůbec nevíte co dělat a prostě se v tom labyrintu příšer jednoduše ztratíte. Celá hra je vlastně taková arkáda s vetřelci, kdy si musíte hlídat každičký náboj a sebemenší krok. Někdy stačí, aby vás vetřelec jednou kousnul nebo aby vás nějaký vyděšený voják šikovně střelil, a jdete rychle k zemi. Pokud si nedáte pozor a zpoza rohu na vás vyskočí Facehugger (to je ta pavoukovitá forma vetřelce, která klade embrya do hrudního koše hostitele), přisaje se vám na obličej a obrazovka vám potemní. Nemusíte se však bát, že jste skončili. Ne ještě nejste mrtví. Máte přesně několik desítek sekund na to, abyste si embryo vetřelce vyoperovali šikovnou věcičkou podobnou rentgenu. Pokud tuhle věc zrovna nemáte u sebe, měli byste ji začít urychleně shánět, protože pokud ji včas nenajdete, brzy ve vašem hrudním koši bude zet obstojná krvavá díra. Ukládací pozice nejsou na každém rohu, ba naopak se jich dočkáte jen výjimečně. Tyhle dva faktory vysoké úmrtnosti a nesnadné ukládání vám herní dobu pořádně protáhnou.

Alien Resurrection je opravdu velice atmosférická a doporučuje se hrát v noci, kdy jediné světlo kolem vás bude zapnutá televizní obrazovka. Hororový zážitek je jedinečný a nejeden hráč po dohrání tohoto titulu přísahal, že už tohle CD v životě do mechaniky nestrčí. Někteří jen při pohledu na obal hry dostávají záchvat myokardu. Tohle peklo opravdu mohou přežít jen silné povahy.

Tady bych s chválou skončil a začal s nedostatky. Grafika nenabízí zrovna krásnou podívanou, ale to vzhledem k datu vydání (1997) nemá cenu ani komentovat. Je však pravdou, že některé prvky hry jsou graficky opravdu odfláklé. Ti, kteří AR hráli a uprostřed hry narazili na dospělou královnu vetřelců, ví, o čem mluvím. Těžko rozeznat, jestli se proti mně žene obrovské monstrum nebo kus textury, který se právě odlepil od zdi. Hratelnost je nejkatastrofálnější snad v celé herní historii. Ať už k míření (ano opravdu se v této hře na PlayStation musí mířit) používáte jen joypad nebo si pořídíte myš na PlayStation, dočkáte se něčeho otřesného. Míření ve hře je ve vertikálním ovládání zrcadlové, takže když chcete sestřelit vetřelce nad vámi, vaše hledí pušky znenadání pokukuje po podlaze. A než se stačíte vzpamatovat, už vám vetřelec vykusuje mozek z hlavy. Tento nepropracovaný systém míření je kámen úrazu celé hry. Kdo si chce Alien Resurrection užít bez těchto nedostatků, doporučuji hrát přes emulátor na PC. Bohužel zážitek už to není takový, jako na PlayStationu.

Ulož.to - sdílej snadno data
Hodnocení8
Sečteno podtrženo je Alien Resurrection po hororové stránce vzácný klenot pro hráče s ocelovými nervy. Hra vám nervy opravdu pekelně podrásá ať už svojí děsivou atmosférou nebo stupidní hratelností. V Alien Resurrection se sešlo veliké množství pozitivních a negativních prvků a tak je finální verdikt nesnadný. Určitě je to však hra, která stojí za pozornost. Závěrečný boss-fight je opravdovou zkouškou psychické odolnosti a nervové vyspělosti.
80%

Sdílejte článek

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář