Režie: Marcel Bystroň
Rok výroby: 2006
Délka: 71 min
Země: Česko

Hrají:
Petr Vojnar
Lucie Váchová
Jiří Vohnout
Marek Dobeš
Benjamin Gettinger
…a další

Marcel Bystroň nám předkládá populární hororovou zápletku: Parta mladých lidí vyráží za zábavou na Novou Živohošť. Po večírku na tamější diskotéce se přesunou na odlehlou lesy obklopenou pláž. Zde stráví noc. Když se však následující den probudí, jedna dívka chybí…. To je jen začátek noční můry, která tyto mladé lidi čeká a jejíž děj může divák částečně ovlivňovat volbou jedné z možností, jenž jsou mu v průběhu filmu nabízeny.

Jak bylo nastíněno, nejedná se po dějové stránce o nic nového. Je to to, co už tu bylo tisíckrát před tím a bude ještě mnohokrát potom. Zkrátka parta mladých lidí se ocitne na místě, odkud se nelze dovolat pomoci a jsou systematicky likvidováni psychopatickým maniakem. Vrahem je ovšem tentokrát zahradník.

Pojďme se ale nejprve podívat na hlavní tahák snímku, tedy samotnou interaktivitu. V určitých částech se film opravdu stopne a my jsme nuceni si vybrat. Například hned na začátku musíme vyřadit z kola jednoho herce (Benjamin GETTINGER nebo Alexandr NIKITIN), což nepovažuji za příliš moudré, neb nám v předchozím čase nebyl dán dostatečný prostor vytvořit si o obou postavách dostatečný obrázek. Plyne z toho tedy jasný trumf pro Nikitina, který je všeobecně známější. Dále se pak volby točí zejména kolem dalšího postupu všech postav, případně kolem osudů jednotlivců (ve dvou případech).

Bohužel, ona senzačnost však není příliš dotažená. Pozorný divák odhalí velkou spoustu chyb. Pro představu: V jedné části skupina čtyř hlavních hrdinů objeví zraněného kamaráda a další dvě kamarádky postrádá. Vy vybíráte: 1. Utečou i s kamarádem z lesa. 2. Budou hledat zbývající dvě. 3. Rozdělí se na dvě skupiny a budou hledat.

Ať však zvolíte cokoliv, ovlivníte maximálně nasledujích pět minut! Další průběh je úplně stejný ve všech případech.

Když se všichni probudí na pusté pláži a jedna dívka chybí, jste pánem jejího osudu opět vy: 1. Můzete ji posadit na loď a poslat domů. 2. Necháte ji odtáhnout zabijákem do lesa.

Ani tady není však dopad vaší volby nijak značný. V každém případě ji později spatříte mrtvou. Režisér zřejmě neočekával příliš milosrdné publikum a tak se první volbou příliš nezabýval. Interaktivita tedy neplní svůj účel. Je to spíše jakási iluze, něco jako past na nepozorného diváka.

Pokud se tedy hlavní zbraň snímku ukázala být překvapivě tupá, nezbývá než ho hodnotit jako všechny ostatní neinteraktivní filmy.

Prostředí, ve kterém se dílko odehrává, je vcelku oku libé, malebné. Kdyby Bystroň natáčel nějakou pohlednici z okolí slapské přehrady, dal bych mu výbornou. Nicméně jedná se tu o horor, takže to těžko můžeme považovat za obzvláště významné. Především pokud to ostatní za moc nestojí.

Největší katastrofou jsou tu herci. I když by se slušelo říci spíše neherci. Jsou mezi nimi sice populární lidé, ale o nikom z nich nelze říci, že by byl profesionálním hercem. Výsledek je vidět prakticky z každého obrazu. Jejich projev je naprosto nepřirozený a umělý. Tam, kde se od nich čekají emoce, až bolestně přehrávají. Nejhorším zážitkem pro mě bylo slyšet křik Petra Vojnara. Z toho, co mělo navodit atmosféru strachu a napětí, se stal zákeřný útok na mé ušní bubínky.

Nicméně je zapotřebí podotknout, že film byl natáčen na objednávku USA. Sám Bystroň se nechal slyšet, že jedinou podmínkou objednavatele bylo „že tam musí být vidět Praha a musí tam hrát hezcí lidé“. Zřejmě bez ohledu na herecké kvality, podotýkám já.

Děj filmu je napěchován velkou řadou absurdit. Pro příklad hned na začátku všichni hlavní protagonisté zahodí své mobilní telefony do vody. Chápu, že pro moderního hororového tvůrce je mobil nepřítelem číslo jedna, poněvadž se jím dá snadno a odkudkoliv přivolat pomoc. Ale zbavit se jich tak stupidním způsobem? Uvítal bych raději obvyklou poznámku o nedostatku signálu v dané lokalitě.

V Bystroňově snímku lze oddělit nohu od těla tupým rýčem prakticky stejně snadno jako oddělit nožem plátek másla za pokojové teploty. Když pak začne oběť z plných plic řvát, její přátelé ji neuslyší, byť se všichni nacházejí v lese a u vody! A pokračovat bych mohl dál a dál. Jistě, člověk se musí na hororové filmy dívat s jistou nadsázkou a tu a tam nějakou banalitu přehlédnout. Ovšem všecno má své meze.

Zoufale citelný je pokus uměle obohatit dialogy o nějaké zajímavé hlášky. Nikitin se například i ve chvíli, kdy mu chybí noha a je nesen na nosítkách, dožaduje „jointa“. Vtipně má zřejmě působit i když vysvětluje, že má na svých fotkách v bulváru červené oči kvůli lékům a nikoliv kvůli alkoholu. Mě nepřesvědčil!

Abych nebyl však přehnaně kritický, je zapotřebí přiznat, že snímek obsahuje alespoň jednu poměrně vydařenou lekavou scénu. Celý film také podkresluje celkem příjemný hudební doprovod. Kvalitněji natočený snímek by podtrhl celkem vkusně.