Režie: Hideshi Hino
Rok výroby: 1988
Délka: 63 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Guinea Pig: Mermaid in the Manhole

Hrají:
Shigeru Saiki … (malíř)
Mari Somei … (mořská panna)
…a další

Životem zklamaný malíř pomalu ztrácí veškerou svou inspiraci a jde to s ním z kopce. Jednoho dne se rozhodne sestoupit do stoky, kde narazí na žijící mořskou pannu, kterou si matně pamatuje ještě z dětství. Rozhodne se jí odnést do svého bytu a namalovat jí v celé její kráse. Mezi oběma začíná vznikat zvláštní pouto, ale to je narušeno nenadálou postupnou proměnou mořské panny, která se v podzemí nakazila nějakou infekcí a její tělo se začne pokrývat hnisavými boláky, plnými kroutících se červů a jiné havěti. Přestože se jí snaží malíř všemožně pomoci, blíží se neodvratný konec plný bolesti a utrpení.

Po třech letech se rozhodl režisér Hideshi Hino (autor druhého dílu) natočit ještě jeden díl Guinea Pig, ale tentokrát na to šel úplně jinak. Ubral brutality, která zdobila jeho předešlý kousek a vyměnil ji za pořádnou dávku nechutností. Mimo to svému příběhu tentokrát dal i jakousi obdobu romantického podtextu s příchutí lásky, ale samozřejmě se smutným a lehce morbidním koncem. Mnohými je čtyřka označována za jeden z nejlepších dílů celé série a ani se moc nedivím. I ve mě zanechal tento film hodně smíšené pocity.

Přestože se podobně jako u trojky i zde pokusili vymyslet nějaký zajímavý příběh, tak právě samotná pointa patří mezi ty slabší prvky celého snímku. To se však již nedá říct o atmosféře, která každou další minutou začíná nabírat na síle a diváci jsou doslova pohlceni tvůrčí zvráceností a postupná proměna mořské panny rozhodně není určena pro slabé povahy. V těchto chvílích si štáb docela pěkně pohrál s efekty, které ač místy působí trochu lacině, tak na tehdejší dobu jsou docela solidně zpracované. Především pak ty pasáže, kdy začínají praskat jednotlivé vředy a boláky, ze kterých postupem času vyleze všelijaká havěť. V těchto chvílích je atmosféra zřejmě na úplném vrcholu a míra nechutnosti rovněž.

Ke kvalitě filmu určitě dopomohly i samotné herecké výkony obou hlavních herců. Jak malíř, tak mořská panna odvedli docela solidní práci a nenašel jsem za celou dobu skoro nic, co bych jim mohl vytknout. To se už nedá tvrdit, o rolích vedlejších (sousedé), kteří byli zralí na blázinec. V konečném hodnocení musím říct, že tahle morbidní podívaná ve mně zanechala skutečně nesmazatelnou stopu a do jisté míry i obdiv, protože něco tak podobně ulítlého se vidí jen opravdu málo kdy.