Za ginipiggu 4: Manhoru no naka no ningyo (1988)


Režie: Hideshi Hino
Rok výroby: 1988
Délka: 63 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Guinea Pig: Mermaid in the Manhole

Hrají:
Shigeru Saiki … (malíř)
Mari Somei … (mořská panna)
…a další

 

Životem zklamaný malíř pomalu ztrácí veškerou svou inspiraci a jde to s ním z kopce. Jednoho dne se rozhodne sestoupit do stoky, kde narazí na žijící mořskou pannu, kterou si matně pamatuje ještě z dětství. Rozhodne se jí odnést do svého bytu a namalovat jí v celé její kráse. Mezi oběma začíná vznikat zvláštní pouto, ale to je narušeno nenadálou postupnou proměnou mořské panny, která se v podzemí nakazila nějakou infekcí a její tělo se začne pokrývat hnisavými boláky, plnými kroutících se červů a jiné havěti. Přestože se jí snaží malíř všemožně pomoci, blíží se neodvratný konec plný bolesti a utrpení.

Po třech letech se rozhodl režisér Hideshi Hino (autor druhého dílu) natočit ještě jeden díl Guinea Pig, ale tentokrát na to šel úplně jinak. Ubral brutality, která zdobila jeho předešlý kousek a vyměnil ji za pořádnou dávku nechutností. Mimo to svému příběhu tentokrát dal i jakousi obdobu romantického podtextu s příchutí lásky, ale samozřejmě se smutným a lehce morbidním koncem. Mnohými je čtyřka označována za jeden z nejlepších dílů celé série a ani se moc nedivím. I ve mě zanechal tento film hodně smíšené pocity.

Přestože se podobně jako u trojky i zde pokusili vymyslet nějaký zajímavý příběh, tak právě samotná pointa patří mezi ty slabší prvky celého snímku. To se však již nedá říct o atmosféře, která každou další minutou začíná nabírat na síle a diváci jsou doslova pohlceni tvůrčí zvráceností a postupná proměna mořské panny rozhodně není určena pro slabé povahy. V těchto chvílích si štáb docela pěkně pohrál s efekty, které ač místy působí trochu lacině, tak na tehdejší dobu jsou docela solidně zpracované. Především pak ty pasáže, kdy začínají praskat jednotlivé vředy a boláky, ze kterých postupem času vyleze všelijaká havěť. V těchto chvílích je atmosféra zřejmě na úplném vrcholu a míra nechutnosti rovněž.

Ke kvalitě filmu určitě dopomohly i samotné herecké výkony obou hlavních herců. Jak malíř, tak mořská panna odvedli docela solidní práci a nenašel jsem za celou dobu skoro nic, co bych jim mohl vytknout. To se už nedá tvrdit, o rolích vedlejších (sousedé), kteří byli zralí na blázinec. V konečném hodnocení musím říct, že tahle morbidní podívaná ve mně zanechala skutečně nesmazatelnou stopu a do jisté míry i obdiv, protože něco tak podobně ulítlého se vidí jen opravdu málo kdy.

Hodnocení7
Myslel jsem si, že mě Japonci už asi ničím nedokáží překvapit, ale to jsem se šeredně spletl. Trochu mě však mrzí, že zde nebyla použita kratší stopáž. Některé úseky snímku jsou totiž docela nudné a zbytečně natahované, především pak v závěru filmu.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář