Woman in Black, The (1989)


Režie: Herbert Wise
Rok výroby: 1989
Délka: 100 min
Země: UK

Hrají:
Adrian Rawlins … (Arthur Kidd)
Bernard Hepton … (Sam Toovey)
David Daker … (Josiah Freston)
Pauline Moran … (Woman in Black)
David Ryall … (Sweetman)
…a další

 

Drtivá většina diváctva má Ženu v černém spojenou s úspěšným remakem s Danielem Radcliffem z roku 2012. Kořeny původního projektu byly mnohem skromnější, protože vznikal v televizní produkci a odvál mě až na konec osmé dekády. Porovnávat oba stejnojmenné filmy je nesmysl, takže jen dodám, že krom těchto rozdílů se velmi liší i v celkové příběhové výstavbě, včetně naprosto odlišných zakončení…

Základní dějová linie je samozřejmě totožná. Mladý právník přijíždí do přímořské vesničky, aby se zde v jednom odříznutém domě postaral o pozůstalosti. Místní se však tajemného sídla bojí a sám hlavní hrdina brzy začne vydávat černě oděný přízrak. Prostě bubáčina tak typická jako prostředí, ve kterém se odehrává – nebezpečná blata, do mlhy zabalené sídlo a dobové dekorace spolehlivě navodí „baskervilskou“ atmosféru.

Současný divák může mít problém s menší mírou děsu. Jak známo, hororům staršího data klidně postačili dvě lekačky na celou stopáž a Žena v černém není výjimka. Zbytek vyplňuje skličující samota doplněná tajemnými náznaky přítomnosti zlých sil. Veskrze pozitivně bych hodnotil herecké výkony a decentně zvolenou hudbu.

Hodnocení7
Celkově vzato mi Žena v černém nabídla možnost porovnat dvojí zpracování jedné látky. Oba filmy nakonec hodnotím totožně, ačkoliv nabízejí diametrálně odlišné požitky.
70%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Solo 1 července 2014 v 12:51

    Knižní předlohu Susan Hillové jsem nečetl, přesto jsem na tento televizní počin slyšel samou chválu. Proto jsem neodolal a film si sehnal. Absolutně toho nelituji, protože tento mysteriózní kousek patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl zatím tu čest z televizní produkce vidět. Především mě uchvátilo samotné prostředí tajemného sídla, k němuž vede přes močály jen úzká stezka. Když k tomu připočítám onen hustý mlžný opar, nářky a výkřiky – skvěle vybudovaná atmosféra byla na světě a to ještě nedošlo k tomu, co se začalo odehrávat v domě. Tvůrci vědomi si nevelkého rozpočtu se především snažili rozpumpovat divákovu představivost a než aby nám tu presentovali jednu „provařenou“ lekací scénu za druhou, nechali vše zahaleno v „oparu nevědomosti“ a divák si tak musel pořádně lámat hlavu nad tím, jakýmže směrem se zápletka posune dále.
    Navíc se tu tvůrcům podařilo dát dohromady velmi slušnou partu herců, kteří předvedli skutečně impozantní herecké výkony. Především pak ústřední trojice Adrian Rawlins – Bernard Hepton – Pauline Moran. Poslední zmiňovaná k tomu navíc nepotřebovala ani žádný dialog. Stačila jen její visáž, černé hadry a uhrančivý pohled. Když k tomu navíc připočítám i dobře zvolené zakončení filmu (a jelikož moc happyendy nemusím), já byl velice spokojený. Ani jsem tu nenašel téměř žádnou slabinu, kterou bych musel tvůrcům vytknout.

Nový komentář