Wolfen

Hodnocení:

autor

80%

uživatelé

77.5%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1689x

tisknout článek

Český název: Vlci
Režie: Michael Wadleigh
Rok výroby: 1981
Délka: 115 min
Země: USA

Hrají:
Albert Finney ... (Dewey Wilson)
Diane Venora ... (Rebecca Neff)
Edward James Olmos ... (Eddie Holt)
Gregory Hines ... (Whittington)
Tom Noonan ... (Ferguson)
... a další

New York obchází hrůza. V Central Parku jsou nalézána zohavená těla. Jedinou stopou, kterou vyšetřovatel Wilson objeví, jsou vlčí chlupy. Vypadá to na zdánlivě bezúčelné řádění kohosi nebo čehosi. Čím více se však Dewey v případu šťourá, tím více je mu jasné, že jde o něco víc, zvláště, když se ukáže, že jsou v tom namočení i místní indiáni.

Je zajímavé sledovat, jak si s filmem tohoto formátu dokáže poradit režisér (či spíše kameraman), který má ve své filmografii hlavně pouze několik hudebních dokumentů týkajících se většinou Woodstocku. Že se mu povedl nevšední horor, o tom svědčí 2 získaná ocenění (režie a zvuk) a 4 nominace (mj. nejlepší horor). Až skoro zamrzí, že tímto skvostem na poli hororu skončil.

Wadleigh se sám částečně postaral i o scénář, který vychází ze stejnojmenné novely, jejímž autorem je Whitley Strieber (jenž má na kontě taktéž předlohu snímku The Hunger). Budování atmosféry tak bylo plně v jeho rukách. A povedlo se. Zvláště, když na post hudebního skladatele přizval tehdy víceméně začínajícího Jamese Hornera. Ten již zde dokázal, že v něm dřímá ohromný potenciál a schopnost přitlačit na pilu tam, kde je to třeba, aniž by přeháněl. Tady se mimochodem objevují jeho později velmi slavné motivy. Divák ani nemusí dávat příliš velký pozor, aby zaslechl původní variace pozdějšího Commanda nebo Aliens. Hudební složka je třešničkou na dortu celkově potemnělé až mírně gotické atmosféry, která dokáže přikovat k obrazovce již od začátku.

Výrazným kladem je pojetí hlavní postavy. Od pohledu je to jeden z hrdinů, od kterých pozorovatel očekává drsnost a nadhled, současně však doufá, že to nebude příliš přehánět. Výborně zahraný Wilson splňuje téměř všechna očekávání. Nekompromisní, současně umírněný. Tvrdý, ne však necitlivý. Jeho charakter se v průběhu vyvíjí. Zatímco na začátku stojí jako neotřesitelný pilíř, na konci je zdecimován prožitými hrůzami, bojí se, chápe. Jeho dokonalost je samozřejmě završena dobytím srdce pohledné kolegyně. Ačkoli Finney své herecké kolegy nijak zvláště nezastiňuje, sotva si bude divák krom něho a možná ještě černého Hinese (potažmo indiána Olmose) pamatovat někoho jiného.

K tajuplnosti snímku přispívá způsob práce s kamerou a zobrazování útoků. Na kameru se zabíjí výjimečně. Četnější jsou nájezdy objektivu na oběť a následné odlétnutí té či oné části těla. Krvavost je co do počtu scén spíče výjimečná, o to však působivější a barevně sytější, což k celkovému nádechu jen přidává. Stejně jako skutečnost, že divák není nikdy pomocí jednoduchého, zato účinného (s odstupem času snad i směšného) vizuálního efektu nechán na pochybách o tom, kdy se dívá očima stvoření, jež se chystá k útoku.

Vlci se bohužel nevyhnuli několika nešvarům. Je to zejména závěr, který pro milovníka maximálně vygradovaných a dramatických zakončení celou nadějnou zápletku posouvá do úsměvnějšího soudku. Taktéž si nelze nepovšimnout, že délka filmu je poněkud větší, než je třeba. Výsledného příjemného zážitku by bývalo bylo dosaženo i pod hranicí 100 minut. Výraznější nuda se však ani tak díky dobrému scénáři naštěstí nedostavuje.

Wolfen je příjemně atmosférický, dá se říci až téměř mysteriózní hororový thriller obohacený špetkou brutálnosti a tažený vpřed plným hereckým nasazením. Je to film na pomezí povedeného nadprůměru s přesahem do první ligy.