Wither (2012)


Režie: Sonny Laguna, Tommy Wiklund
Rok výroby: 2012
Délka: 96 min
Země: Švédsko
Alternativní název: Vittra, Cabin of the Dead

Hrají:
Patrik Almkvist … (Albin)
Lisa Henni … (Ida)
Patrick Saxe … (Simon)
Johannes Brost … (Gunnar)
Amanda Renberg … (Linnea)
… a další

 

Myšlenka zasadit děj hororového filmu na nějaké to opuštěné a hrůzu nahánějící místo a vyslat tam partičku omladiny ochotné nechat se naporcovat na malé kousky, je natolik stará, že v době jejího vzniku snad televize ještě fungovala na hnědé uhlí. Nicméně idea je to stále fungující a vlastně i naprosto logická. Není tedy divu, že platí v hororovém žánru za evergreen.

Švédský horor Wither posílá své aktéry do opuštěné chaty kdesi v horách, kde jak doufají, prožijí příjemné chvíle (nejen) v alkoholovém opojení. Avšak jejich skotačení se vinou tajemného zla ukrytého ve sklepení domu promění v krvavá jatka. Ano, celé toto nastínění děje se až příliš podobá jisté hororové klasice, filmu Evil Dead Sama Raimiho. A nutno dodat, že jen tímto ona podobnost nekončí – nízkorozpočtový Wither Raimiho víkendovou idylu vykrádá snad v každém záběru. Ale namísto plagiátu se pokusme toto dílo označit líbivějším (a hranici zákona nepřekračujícím) výrazem pocta a zaměřme se na jeho konkrétní kvality – jsou-li nějaké.

Příběh, jak již bylo naznačeno o pár řádků výše, je jedním velkým klišé. Partička přátel, vidina bujarého veselí, které sem tam naruší nějaký ten spor, chata uprostřed lesů a hrůzné zlo ukryté v jejím sklepení. To poměrně brzy (masa ochotného dobrovolně se nechat naporcovat je dostatek) začne jednoho po druhém posílat expres do míst, kde budou hrát karty s Ježíškem, Matkou Terezou a s dalšími členy vybrané nebeské společnosti.

Nicméně příběh v drtivé většině případů nebývá tou hlavní nosnou konstrukcí většiny hororů tohoto typu. Jedná se spíše jen o chatrnou berličku, na kterou se pak, mimo mizerných a často až absurdních dialogů a zcela mimoidního chování postav, navěsí ještě kýble umělé krve, hromady vyhřezlých vnitřností, utržených rtů a jiných částí obličeje atp. A nutno říci, že všech těchto chutných ingrediencí je ve zmiňovaném snímku dostatek, jen se z toho tak nějak zcela vytratila atmosféra, o nějakém tom napětí už ani nemluvě.

Jako velký fanoušek hodin sexuální, rodinné a protidrogové výchovy na základních školách 90. let mohu celé dění na obrazovce nastínit v duchu legendárních metod této výuky. Osoby A, B, C (případně další – vše záleží na tom, v jaké stopáži filmu se zrovna ocitáme) pobíhají po budově a jejích přilehlých pozemcích. Osobu C posedne zlo, změní se v odpornou kreaturu a v krvavém gejzíru kuchne dejme tomu osobu B, kterou pak následně rovněž popadne vražedný amok. Osobě A se jen o vlásek podaří uniknout, potká jinou osobu (D), prohodí pár těch zbytečných frází (to aby divák nenabyl dojmu, že se jedná o němý film s nějakým tím vcelku povedeným zvukovým doprovodem v pozadí) a celý kolotoč se rozjíždí nanovo. V poslední fázi pak přichází rádoby děsivé a vpravdě hloupoučké finální zúčtování. Zní to nudně a nudné to i je.

Ale abych byl zcela upřímný, i přes to, že z celého toho dění na obrazovce doslova čiší amatérismus, a to jak jeho tvůrců, tak i hereckých představitelů, lze v něm vypozorovat i jakési filmařské nadšení. Zejména masky a mord scény si drží poměrně vysokou úroveň, scéna první konfrontace nebohé a nejspíš i duševně lehce zaostalé dívky (jak jinak si vysvětlit její motivaci lézt do sklepení neznámého domu) se zlem (které mimochodem těží ze švédského folklóru) dokáže navodit příjemné mrazení stejně tak jako hudební doprovod. Je jen škoda, že všemu ostatnímu se ve filmu nedostalo podobné péče. A tak tento horor zůstal trčet někde v půli cesty. Lze v něm najít jisté zalíbení, avšak z mého pohledu se jedná o nevydařenou parodii, která se bere až nechutně vážně.

Hodnocení3
Jednohubka s velmi krátkou dobou spotřeby. Kvalitní a poměrně časté gore, povedené masky, dobrá hudba. Absence děje a napětí, atmosféra jen velmi zřídka, demence všech postav, totální nelogičnosti, místy natahované jako guma ve spoďárech plnoštíhlé striptérky. Ať pocta či plagiát je ve výsledku úplně jedno, jelikož tento snímek bude prostě zapomenut. Alespoň tedy mnou.
30%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 22 července 2017 v 22:40

    Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem na něj slyšel vesměs jen negativní ohlasy, takže mé očekávání nebylo tentokrát vůbec velké. Spíše jsem čekal jen slibovanou lacinou severskou kopírku na kultovní Evil Dead. I z toho důvodu jsem byl nakonec docela překvapený, že se vyložená katastrofa nekonala. Popravdě jsem tu našel hned několik věcí, které se mi naopak celkem líbily. A to bývám většinou k podobně laděným filmům dost skeptický. 300000 švédských korun sice není žádná sláva, ale svůj účel splnily. Většinu z nich jistě pohltily speciální efekty + masky, které byly docela vydařené. Bizarní podoba finálního monstra rovněž stojí za pozornost. Atmosféra má místy zajímavý nádech, který ovšem dost často pokazila nemohoucnost režisérského dua a společně s ní mi celkový prožitek kazila i spousta nelogických kiksů, kterých je tu k vidění opravdu hodně. Některé bych dokázal i odpustit, jen kdyby nebyli tak okaté. No a v neposlední řadě musím pokárat i dost prkenné herecké výkony většiny zúčastněných. Krve tu však bylo dost (občas to až přeháněli), několik záchvěvů napětí jsem tu taky zaregistroval a gore nebylo taky zas až tak špatné. Wither však dokázal i přes nepřehlédnutelné plagiátorství občas lehce zamrazit a nabídl nám i několik velice povedených „lehce“ morbidních scén. Takže bych ho v žádném případě nezatracoval. 50%

Nový komentář