Witch, The (2015)


Český název: Čarodějnice
Scénář a režie: Robert Eggers
Rok výroby: 2015
Délka: 92 min
Země: USA / UK / Kanada / Brazílie
Alternativní název: The Witch: A New-England Folktale

Hrají:
Anya Taylor-Joy … (Thomasin)
Ralph Ineson … (William)
Kate Dickie … (Katherine)
Harvey Scrimshaw … (Caleb)
Ellie Grainger … (Mercy)
…a další

 

V polovině 17. století rodina farmáře Willa – kvůli neshodám se sousedy – opouští bezpečí osady a nové útočiště nalézá v daleké opuštěné divočině. Přestože jsou silně věřící a snaží se se vším vyrovnat písmem svatým, tvrdé životní podmínky a rozverné děti začínají utahovat psychologickou smyčku. A co teprve potom, až na Willova syna zaútočí čarodějnice?

Film tedy nabízí extrémní rozklad rodinných vztahů, v hororech dost častý jev, tady okořeněný několika zajímavými prvky:

Za prvé: Tvůrci představují čarodějnici (už po několika minutách) jako reálnou fyzickou bytost s tradičními atributy. To znamená, že má ráda děti, koupe se v jejich krvi, je to v podstatě žena upsaná duší satanovi a má dokonce schopnost levitace. Svádí chlapce v těle vnadné dívky, v jiných podobách je ale odporná stařena.

Za druhé: Nad bojem mezi dobrem a zlem lze polemizovat dlouze, ale ačkoliv snímek nepostrádá dusnou atmosféru a naturálně ukazuje “ducha doby”, některá rozhodnutí jdou proti logice. Postavy vedou konverzace o bohu, často se modlí, citují bibli, ale při prvních potížích sahají k teroru, nožům a sekerám. Nebo navzdory jasným důkazům mají pocit, že všechno musí na někoho hodit. (Příkladem budiž matka oblouzněná čarodějnicí, která si realitu neuvědomuje i přes fyzické zranění).

Za třetí: S tím souvisí i závěr. Boj o duši se samotným Satanem – tady v podobě černého kozla – je snad až příliš jednoduchý na to, čím vším postavy prošly. Rozhodně nevyžaduji depresivní finále za každou cenu, ovšem v tomto případě je to trochu nešťastné, protože druhá cesta by byla možná divácky atraktivnější.

Přesto jaksi nemám chuť se ve filmu příliš babrat, poněvadž za těch pár investovaných milionů předvedl víc než se čekalo a oproštěn od vteřinových lekaček připomíná poctivý horor z dílny bývalých mistrů žánru.

Hodnocení7
Když navíc k tomu přidám účinný hudební podkres (to hučení mi připomínalo scény s monolitem z 2001), samozřejmé herecké projevy (i od děcek) a vtahující vizuál, musím Čarodějnici v hodnocení trochu přilepšit.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Profilový obrázek
    Isaac 24 března 2018 v 20:18

    Je pravdou, že tenhle film (ne horor, ale film), má vynikající atmosféru, což dokážu ocenit. Prostředí, ve kterém se příběh odehrává je pohlcující. Rodina, drama a zlo, které se velice výjimečně ukáže v celé své kráse, což vůbec není na škodu. Nejlepší hrůza je přeci ta, kterou nedokážeme zaškatulkovat a pojmenovat. Přesto se musím přiznat, že jsem se od půlky filmu docela nudil. Nepříjemné pocity, které snímek vyvolává, prostě nemohou utáhnout hodinu a půl příběhu… 50 %

  2. Profilový obrázek
    Solo 19 září 2016 v 18:59

    Ještě hodně dlouho po skončení závěrečných titulek, jsem tento film musel rozdýchávat. Příznivci tohoto kousku mě budou chtít nejspíš ukamenovat, ale já si nemohu pomoci. Viděl jsem už opravdu ledasco, ale takto pohnojený scénář (který měl mimochodem velkou šanci stát se jedním z nejlepších za posledních cca 5 let), jsem jen velmi těžce překousával. Do prdele práce, to si Eggers vytřel poslední stranou scénáře řiť, když mu došel toaletní papír, nebo co? Jinak si nedokážu představit, jak mohlo dojít k takovému zmršení – rozuzlení solidní zápletky. Nepotřeboval jsem žádná krvavá jatka, on způsob presentace která nás doprovází napříč celým filmem se mi líbila (mnohdy stačí si hrát jen s pouhými náznaky přítomnosti zla – tohle bylo jasným důkazem), ale zvolené zakončení se mi prostě nelíbilo. Stejně tak mě neskutečně vytáčeli ty pobožné kecy, jelikož jsem nevěřící. Chápu však, že v té době byla většina lidí silně nábožensky založených – takže já bych tam neměl sebemenší šanci dlouho přežít. Jenomže na můj vkus se tam modlilo a pobožně kecalo až moc. Dopomohlo to však k vytvoření unikátní atmosféry, která nás neopustí téměř po celou dobu. Zvláště pak po psychologické stránce si může autor filmu poplácat po ramenou (zaslouženě). Ta byla opravdu vynikající a postupný rozpad rodinných hodnot rovněž tak. Hodně velkým dílem k tomu dopomohli výkony dětských protagonistů, kteří zcela předčili své dospělé kolegy. Závěrem bych se chtěl ještě vrátit k hororové podstatě filmu. Ono ztvárnění ZLA má v Čarodějnici mnoho podob a to se mi na tom líbilo asi nejvíc. Lidský strach, utrpení, ztráta dítěte a ona přemíra lásky v boha dokáže z lidmi dost zacloumat…65%

Nový komentář