Český název: Dobyvatelé barmské džungle
Režie: Fabrice Du Welz
Rok výroby: 2008
Délka: 96 min
Země: Francie / Belgie / Velká Británie

Hrají:
Emmanuelle Béart … (Jeanne Bellmer)
Rufus Sewell … (Paul Bellmer)
Petch Osathanugrah … (Thaksin Gao)
Julie Dreyfus … (Kim)
Amporn Pankratok … (Sonchaï)
… a další

Manželé Paul a Jeanne žijí již nějakou dobu v Thajsku. Je to přesně půl roku, co se jim při tsunami utopil jejich malý syn. Jednoho dne se oba účastní místní charitativní akci na pomoc barmským dětem, když Jeannen na jednom videozáznamu pořízeného v jedné chudé vesnici spatří postavu malého chlapce, o kterém je přesvědčená, že je to jejich syn. Přesvědčí manžela, aby i tuto jiskřičku naděje prozkoumali a oba se vydávají na nebezpečnou plavbu do Barmy za pomoci pochybných průvodců. Na jejich cestě je čeká několik nástrah v podobě podivných obyvatel, ale i zrádné džungle, která skrývá nejedno děsivé tajemství.

Tento francouzský snímek patří ve svém žánru mezi menší rarity. Zatímco získal na několika filmových festivalech pár nominací na nejlepší film roku a dokonce i jedno ocenění, tak u diváků se velké přízně nedočkal. Popravdě musím říct, že ani mé sympatie nejsou bůhvíjak velké. Po jeho shlédnutí mám velice rozporuplné pocity, kdy po jedné stránce obdivuji efekty a dramatičnost snímku, ale poté druhé jsem se dost často nudil a ani jsem se nedočkal slibovaného hororového napětí, díky kterému je tento snímek řazen i do hororového žánru. Do režisérského křesla usedl nepříliš známý režisér Fabrice Du Welz, který se do podvědomí diváků dostal už o čtyři roky dříve průměrným hororovým filmem The Ordeal.

Asi největším plusem je zde dramatické pojetí snímku, které nás provází tímto dobrodružným filmem. Tvůrci se ze začátku snažili zaútočit především na city diváků, kteří tak mají příležitost sledovat smutné manželství hlavních hrdinů, kteří tragicky přišli o syna. Jenomže svým způsobem je to i samotný kámen úrazu, protože tenhle doják trvá až moc dlouho než se posuneme v ději trochu jiným směrem. Fňukání hlavní hrdinky mi začalo po dvaceti minutách lézt na nervy a nepomohlo ani to, že jí hrála má oblíbenkyně Emmanuelle Béart. Tato herečka se poslední dobou propůjčuje už jen hodně průměrným snímkům – doba její největší slávy, kdy diváky zaujala především svými lechtivějšími scénami v několika filmech, je už ta tam. I zde se sice párkrát odhalila, ale znudění diváci to už jaksi přejdou mávnutím rukou, protože věk se prostě zastavit nedá.

Správným směrem, kdy se čas od času objeví i trocha toho napětí se dostaví až zhruba v polovině filmu. Přesněji v době, kdy se manželský pár ocitá napospas vydřidušským průvodcům, kteří jim pomáhají hledat jejich syna. Ani zde si však tvůrci neodpustí několik romantických pasáží, a tak divák alespoň s díky přijme menší rvačku na pláži. Ten správný šmrnc se dostaví teprve nějakou tu půlhodinku před koncem. Konečně na scénu přichází i jakási mysteriózní mlha s vůní hororové atmosféry. Tu však berte spíše v uvozovkách. Nadržení diváci se konečně dočkají i nějaké té krve, mrtvol a především velice zvláštního konce. Ten se dle mého názoru francouzům povedl, ale to už bylo příliš pozdě. Na tohle jsem musel čekat pomalu pětasedmdesát minut, ale nakonec jsem byl alespoň trochu uspokojen.

Co se však musí tvůrcům nechat je fakt, že dle mého názoru si zde velice obratně poradili se speciálními efekty. V určitých pasážích to bylo sice slabší, ale jinak to zvládli celkem s přehledem. Asi nejpěknější bylo proplouvání lodí hustým mlžným oparem a potom ty děcka v džungli. Jak už jsem však podotkl výše – těchto světlých chvilek, které alespoň okrajově připomínali hororový žánr (atmosféru) bylo velice málo. Další pastvou pro oko je nádherné prostředí Andamanského moře a džungle.