Villmark

Hodnocení:

autor

70%

uživatelé

70%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1575x

tisknout článek

Český název: Temné lesy
Režie: Pål Øie
Rok výroby: 2003
Délka: 85 min
Země: Norsko

Hrají:
Kristoffer Joner ... (Lasse)
Marko Iversen Kanic ... (Per)
Eva Röse ... (Elin)
Sampda Sharma ... (Sara)
Bjørn Floberg ... (Gunnar)
...a další

Fanoušky komorních hororů potěší, milovníky okázalých efektů nejspíš nenadchne. Snímek Temné lesy si vystačil s pěti ústředními postavami, přičemž dohromady se v něm objeví pouze deset osob. Tvůrci to nepřeháněli ani s ostatním materiálem - stačila polorozpadlá bouda, podivný stan u jezera a krásně tajemný les, který filmu jednoznačně dominuje.

Děj je prostý a vcelku tradiční - skupina lidí se vydává za účelem upevnění kolektivu na výpravu do lesů, kde má strávit několik dní. Od obdobných "vyvražďovaček" se Villmark liší jednak aktéry (ne, nejsou to teenagerové) a jednak pomalým rozjezdem. Polovinu filmu sledujeme spíše náznaky příštích hrůz - v lese je zahlédnut někdo v plynové masce, pobouraný stan se během noci zase zázračně postaví "na nohy" a občas prolétne vzduchem nějaké to mrtvé zvíře. I po prvním hrůznějším nálezu si film ještě dává načas. O to příjemněji na diváka působí poslední třetina snímku, kdy do sebe vše pomalu začíná zapadat a děj nabírá na tempu. A ano, i pár sympaťáků umře.

Co stojí rozhodně za zmínku, jsou herecké výkony. Působí velmi civilně, člověk sleduje skutečné lidi, na které spolu s ubíhajícími minutami padá strach. Osvěžujícím bonusem jsou i poměrně neznámé tváře hlavních aktérů.

Herce bohužel ubíjí scénář. Ačkoliv se během filmu několikrát všichni shodli na skutečnosti, že "venku něco je", neodradilo je to od praktikování trestů typu: my tě teď uvážeme ke stromu nebo ke kolíkům v zemi - jednak protože jsi zlobil a jednak je to přece velká legrace. Když se pak k nebohému připoutanému začne něco přibližovat, leckterý divák si jde na znamení protestu uvařit kafe.

Za zvláštní dimenzi Temných lesů bych označila mezilidské vztahy. Vzhledem k tomu, že aktéři jsou v poměru muž - žena - muž - žena - muž, staly se nějaké ty pletky přímo povinností. Jeden ze vztahů nám je předložen velmi explicitně - dva z týmu si vyznají lásku a skončí spolu na zemi v přilehlých prostorách chatrče. Kupodivu právě toto citové vzplanutí se zdá být velmi těžko uvěřitelné. Chemie zde nevznikla a k divákovi se emoce nedostanou. Naopak velmi zajímavé a křehké jsou vztahy implicitní, nevyřčené. V tomto směru nabízí Villmark slušnou exkurzi do lidských duší.

Temné lesy lze označit za velmi příjemný snímek. Nijak zvlášť původní, ale krásně z něj mrazí. Po většinu děje nechává diváka v nejistotě, zda zde nehraje roli i nějaké to nadpřirozeno. Ten všudypřítomný les se přece zdá být tak temný a světlo žárovek příliš často poblikává. A ačkoliv závěrečné rozuzlení většině lidí asi zástavu srdce nezpůsobí, jistě si na Temné lesy vzpomenete, až půjdete příště na houby.