Villmark (2003)


Český název: Temné lesy
Režie: Pål Øie
Rok výroby: 2003
Délka: 85 min
Země: Norsko

Hrají:
Kristoffer Joner … (Lasse)
Marko Iversen Kanic … (Per)
Eva Röse … (Elin)
Sampda Sharma … (Sara)
Bjørn Floberg … (Gunnar)
…a další

 

Fanoušky komorních hororů potěší, milovníky okázalých efektů nejspíš nenadchne. Snímek Temné lesy si vystačil s pěti ústředními postavami, přičemž dohromady se v něm objeví pouze deset osob. Tvůrci to nepřeháněli ani s ostatním materiálem – stačila polorozpadlá bouda, podivný stan u jezera a krásně tajemný les, který filmu jednoznačně dominuje.

Děj je prostý a vcelku tradiční – skupina lidí se vydává za účelem upevnění kolektivu na výpravu do lesů, kde má strávit několik dní. Od obdobných “vyvražďovaček” se Villmark liší jednak aktéry (ne, nejsou to teenagerové) a jednak pomalým rozjezdem. Polovinu filmu sledujeme spíše náznaky příštích hrůz – v lese je zahlédnut někdo v plynové masce, pobouraný stan se během noci zase zázračně postaví “na nohy” a občas prolétne vzduchem nějaké to mrtvé zvíře. I po prvním hrůznějším nálezu si film ještě dává načas. O to příjemněji na diváka působí poslední třetina snímku, kdy do sebe vše pomalu začíná zapadat a děj nabírá na tempu. A ano, i pár sympaťáků umře.

Co stojí rozhodně za zmínku, jsou herecké výkony. Působí velmi civilně, člověk sleduje skutečné lidi, na které spolu s ubíhajícími minutami padá strach. Osvěžujícím bonusem jsou i poměrně neznámé tváře hlavních aktérů.

Herce bohužel ubíjí scénář. Ačkoliv se během filmu několikrát všichni shodli na skutečnosti, že “venku něco je”, neodradilo je to od praktikování trestů typu: my tě teď uvážeme ke stromu nebo ke kolíkům v zemi – jednak protože jsi zlobil a jednak je to přece velká legrace. Když se pak k nebohému připoutanému začne něco přibližovat, leckterý divák si jde na znamení protestu uvařit kafe.

Za zvláštní dimenzi Temných lesů bych označila mezilidské vztahy. Vzhledem k tomu, že aktéři jsou v poměru muž – žena – muž – žena – muž, staly se nějaké ty pletky přímo povinností. Jeden ze vztahů nám je předložen velmi explicitně – dva z týmu si vyznají lásku a skončí spolu na zemi v přilehlých prostorách chatrče. Kupodivu právě toto citové vzplanutí se zdá být velmi těžko uvěřitelné. Chemie zde nevznikla a k divákovi se emoce nedostanou. Naopak velmi zajímavé a křehké jsou vztahy implicitní, nevyřčené. V tomto směru nabízí Villmark slušnou exkurzi do lidských duší.

Hodnocení7
Temné lesy lze označit za velmi příjemný snímek. Nijak zvlášť původní, ale krásně z něj mrazí. Po většinu děje nechává diváka v nejistotě, zda zde nehraje roli i nějaké to nadpřirozeno. Ten všudypřítomný les se přece zdá být tak temný a světlo žárovek příliš často poblikává. A ačkoliv závěrečné rozuzlení většině lidí asi zástavu srdce nezpůsobí, jistě si na Temné lesy vzpomenete, až půjdete příště na houby.
70%

Sdílejte článek

13 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Solo 26 září 2017 v 09:08

    Severské filmy jsou už nějakou dobu moje srdcovka a ty norské obzvláště. Mám mezi nimi spoustu oblíbených kousků, ale…V době kdy jsem pocítil jistý úpadek asijských hororů, jsem přesedlal právě ke skandinávským tvůrcům a Villmark byl zmiňován snad na každých hororových/filmových stránkách, kde jsem chodil (chodím), jako jedna velká pecka. Možná právě z toho důvodu jsem ho odložil na později, protože nepatřím mezi ty, kteří mají potřebu okamžitě vidět všechny novinky či sjíždět pouze filmy s největším hodnocením. Nechal jsem ho pěkně uzrát a jak vidno, jeho popularita během let mírně poklesla. Čímž se jen potvrdila má teorie, které se již řadu let snažím držet. To však neznamená, že by Temné lesy byli špatným filmem. Jen jsem měl o něm vzhledem k té lavině komplimentů a chvalitebných komentářů dost odlišné představy a očekávání. Pål Øie mě však dokázal přesvědčit filmem Skjult, že dokáže doslova vymačkat atmosféru do poslední kapky a i tady si v tomto ohledu nevedl vůbec špatně. Drsné prostředí a vzrůstající panika/nedůvěra výrazně dopomohli k navození dusné atmosféry a naplno rozpohybovat divákovu představivost. To vše bylo v naprostém pořádku a náznaky něčeho „děsivého/tajemného“ byli plně dostačující. Jenže se dle mého scénárista až moc snažil do děje procpat přehršel dialogů a rozvíjení jednotlivých postav – což sebou místy přineslo i nudnější pasáže. Vše se následně snažil zachránit na můj vkus až moc urychleným koncem, který mě prostě uspokojit nedokázal. 65%

  2. Eraserhead 7 března 2010 v 10:06

    Podobným v lese či přírodě se odehrávajícím hororům začínám přicházet na chuť. A severským obzvláště. Mají své neocenitelné kouzlo. Potěší když už ničím, tak alespoň prostředím v nichž se odehrávají. To ale není případ Villmarku, ten mě zaujal jak tím prostředím, tak hlavně příběhem, nabušenou atmosférou a vynikající melancholickou až depresivní minimalistickou klavírní hudbou. Celou dobu příběh plyne, aniž by cokoliv nějak odhaloval či naznačoval, přitom každou minutou filmu jsem byl stále více napjatý kdy už a jak dojde k rozuzlení, odhalení a pointě. Zároveň mě čím dál více pohlcovalo výborně budované napětí a atmosféra, která mě fakt šrotovala. A ani konečné odhalení není takovým zklamáním, jak by se mohlo zdát, naopak, tak nějak přesně zapadne do tohoto výborného filmu jako celku. Možná tenhle film nevyděsí, ale napne vás a vyvolá dost nepříjemné pocity. Alespoň u mě to tak fungovalo.

  3. snenat3 6 března 2010 v 23:03

    No ono to bolo dobre ale mohlo to byt aj lepsie pretoze tomu nieco chybalo nejaky akcent ono divak caka ze uz k niecomu dojde a nic a zase nic ale stale sa tam nieco dialo a malo to atmosferu dokonca aj vysvetlenie na konci, ktoremu som tazko chapal  

    A strasne sa mi pacilo ako vsetci behali v noci po lese a stale prisli k domceku uplne uzasny to chce skratka potlesk

  4. Jino 5 února 2010 v 23:01

    Já tady to všeobecné, podle hodnocení nadprůměrné, nadšení moc nesdílím. Vadila mi místy chaotická (i když asi cíleně) kamera a nepřesvědčivé herecké výkony. Pocitu amatérského snímku jsem se nezbavil ani díky sem tam nelogickému ději, který má však překvapivě povedenou atmosféru – klavírní podklad je na poslech dobře zneklidňující, záběry na jezero, potažmo okolní lesy jsou pak pastvou pro oči. Pomocnou hůl podává napětí také účelové maskování identity vraha, které mě k mé nelibosti začalo bohužel časem štvát. Tento teambuilding mě nepřesvědčil tak, jako se to povedlo hororovému thrilleru Severance. 50%

Nový komentář