Režie: Taylor Sheridan
Rok výroby: 2011
Délka: 88 min
Země: USA
Hrají:
Eric Jay Beck … (Nick)
April Matson … (Tayler)
Akeem Smith … (Tony)
Greg Cipes … (Sam)
Maya Hazen … (Tara)
Elisha Skorman … (Kai)
Heidi Mueller … (Lisa)
Rob Kirkland … (Greg)
…a další
Snímek Vile má evidentně potěšit diváky, kteří vyhledávají brutalitu. Nic proti tomu – pokud se k násilí přidá dějový oblouk, který krvavé hrátky využije k zesílení filmového požitku, může z toho vzejít fajn podívaná. Někteří tvůrci bohužel na premise mučení staví kompletně celý příběh, čímž dělají ze svých obětí jen bandu bezejmenných ječících otrapů. A když jsou vám ukradený postavy, je vám ve výsledku ukradený celý film.
Z Vile už od začátku sálá příšerná samoúčelnost. Už námět je dost ubohý – ilegální společnost chytá lidi kvůli látce, kterou vylučuje mozek při bolesti. Naši hrdinové si tedy musí cestu na svobodu doslova protrpět. Dokonce mají určeno, kolik bolesti je čeká, což ovšem na záživnosti jaksi nepřidává. Přehlídka nechutností je poměrně tuctová a, jak je zvykem, nezabíhá příliš do detailu.
I když se samozřejmě pohybujeme v oblasti levných béček, zklamání je nevyhnutelné. Vile krom nudného mučení nemá prostě čím zaujmout. Hned jsem si vzpomněl na Martyrs (Mučedníci, 2008), kteří mi se svou brutalitou přijdou hrozně nedocenění. Rozhodně mají myšlenku, respektive odrazový můstek k podobným krvavým hrám a nepřipomínají jen rádoby drsnou filmovou šablonu. Bez atmosféry, bez napětí, bez zájmu.
Scénář toho moc nedovoluje. V závěrečných minutách sice nemůže chybět povinný zvrat, ale i jeho přítomnost působí nastrčeně. V podstatě lze říct, že autoři rezignovali nejen na originalitu, ale že i zbytek tlačí před sebou jako nezbytnou vatu k naplnění stopáže. Zůstala jen matná šeď, která nemá v konkurenci podobných hororů/thrillerů šanci.
Vile rozděluje diváky na dva tábory. Jedni jsou schopni se spokojit s ohranou zápletkou, která nám mnoho zajímavého nenabídne a to hlavně pro svou zálibu ve filmech kde se „naoko“ mučí lidé a lidské utrpění tu hraje hlavní prim, no a ti druzí tomuto kousku vyčítají velkou míru neoriginality, nudné pasáže, logiku – jenž je tu na štíru a fakt, že se vlastně většina zajímavého děje jak už bývá zvykem, se odehraje mimo záběr kamery, nebo je to v nejlepším přerušeno střihem. Já se přidávám spíše k těm druhým, protože ani já nebyl moc spokojený s tím, co se odehrálo na obrazovce.
Odporná hra (jak zní český název) se sice snaží jít ve šlépějích SAW, Hostelu a jim podobných kouskům, jenomže Taylor Sheridan měl raději zůstat u herectví, protože coby režisér se má ještě hodně co učit. Podobně laděné filmy už mají pomalu odzvoněno, protože nám prostě už nejsou schopny nabídnout něco oku lahodícího, co jsme ještě neměli šanci vidět jinde a většina těch novodobých nedokáže upoutat ani potřebnou mírou napětí a (ne)chutě. Při brutálních či mučících scénách je potřeba především vytvořit poutavou atmosféru, která začne diváka dostávat do potřebného varu, jenomže tady spíš převládala nuda.
Já potřebuju vidět, jak postavy trpí, pošramocená psychika začne vyvolávat depresivní opar, který ve mně vyvolá alespoň trochu lítosti a já tak začnu uvězněným fandit a uvěřím jim jejich bezmocnost a utrpění, ale tady jsem si kromě „děvky“ co se jí mučení líbilo (Maya Hazen) neoblíbil vůbec nikoho.