Vampýr (1989)


Režie: Jaroslav Hanuš
Rok výroby: 1989
Délka: 34 min
Země: Československo

Hrají:
Ján Sedal
Jan Teplý st.
Zdena Herfortová
Marcela Peňázová
Martin Stropnický
Ladislav Lakomý
…a další

 

Malebná krajina a malý hotýlek s příhodným názvem Na Samotě je přesně tím místem, kde se lidé uchylují, aby si trochu odpočinuli od ruchu velkoměsta. My máme šanci sledovat trojici hostů, kteří se zde rozhodnou strávit několik dní ve společnosti známého – lékaře a hostinského. K jejich rozčarování však brzy zjistí, že tu nejsou ubytováni sami. V prvním patře spatří zarostlého muže. Kdo je onen tajemný chlápek? Hostinský jim nejprve nechce prozradit totožnost muže, ale později podlehne nátlaku a to co se hosté dozvědí, jim na klidu rozhodně nepřidá.

Čas od času se i já poohlédnu po nějakém zapomenutém českém (československém) kousku a mnohdy nestačím zírat. Tentokrát jde o televizní povídku, pro kterou se stala inspirací nepříliš známá povídka Jana Nerudy. Uspokojující délka a jistá mystičnost příběhu mne svým způsobem pohltily již od prvních minut a já pln očekávání netrpělivě čekal na rozuzlení celého příběhu. Přece jenom jsem podle názvu očekával něco jiného, než se mi nakonec dostalo, ale zklamán jsem určitě nebyl. Spíše naopak. Filmoví tvůrci si s Nerudovým dílem (které jsem bohužel nečetl) poradili velice obstojně a herci odvedli rovněž slušnou práci.

Tak trochu detektivní zápletka se především točí okolo záhadného muže v černém, ze kterého se vyklube velice zvláštní malíř. Jeho obraz byste však doma nechtěli, tomu věřte! Ne že by maloval hrozně, ale…

To vám prozrazovat nebudu, nicméně věřte, že o upíra se rozhodně nejedná. Právě onen mlžný opar plný otazníků kolem této postavy je tím největším lákadlem/lepidlem, které připoutá diváka k obrazovkám. Na televizní poměry a hlavně ty české nám atmosféra nabídne místy opravdu zajímavé momenty. Sice se nebudete schovávat pod peřinu hrůzou, nicméně nudit taky ne.

Podle mnohých diváků předvedl nejlepší výkon Jan Teplý st. A já s nimi musím souhlasit. Role lékaře mu naprosto sedla. Matce se zas líbil Stropnický (ale ani ne tak hereckým projevem, jako vzhledem – protože podle ní tehdy ještě vypadal jakžtakž). Uznání si určitě zaslouží i kameraman Vladimír Plička. U některých záběrů až zamrazilo a to i přesto, že o žádný nervák se nejednalo.

Hodnocení6
Tím nejdůležitějším prvkem byla samotná pointa příběhu, která tedy alespoň u mne zabodovala a tak můžu dát s klidným srdcem lehce nadprůměrné hodnocení.
60%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář